Babymetal. Stačí jen napsat název japonské kawaii metalové kapely a pro mnohé lidi to bude jak červený hadr pro býka. První deska byla senzace a i přes značný počet metalových fanoušků, kteří ji zavrhli, měla veliký úspěch. Druhá deska úspěch zopakovala, ale moment překvapení už nepřišel. Třetí „Metal Galaxy“ nabídla několik dobrých songů, ale jako celek nebyla příliš výrazná. Tou dobou už Babymetal nebyly ve třech, ale pouze ve dvou (Yuimetal z kapely odešla). Po čtyřech letech se skupina vrací se čtvrtým albem „The Other One“. I když chvilku po vydání ke dvojici přibyla ještě Momometal, na novince její jméno nefiguruje.
Babymetal už dávno nejsou děti. Z holek se staly dospělé ženy, a i když žánr zůstal stejný (pořád je to kawaii a stále jde o kombinaci j-popu s metalem), novinka je jiná než předchůdci. Kapela poprvé natočila desku, která jako album funguje a působí soudržně. Start zní jako metal pro stadiony. Klišé název „Metal Kingdom“ a velmi hitový refrén k tomu přímo vybízí. Skladba má jasně metalové základy, působí velmi příjemně a pozitivně, nechybí ani sborový zpěv, který se nejspíš očekává za podpory diváků na koncertech.
„Divine Attack – Shingeki“ je poněkud rafinovanější a tvrdší, metalová složka převládá. Riffy jsou drsné a hudba se stále proměňuje, v refrénu překvapí parádní death metalový riff, vše je zjemněné melodickým zpěvem Su-metal, ale i pasáž po refrénu dokáže pořádně nakopat zadnice. Je znát,, že muzikanti stojící za roztomilými členkami kapely jsou opravdu dobří muzikanti. Skladba je výborná a patří k tomu nejlepšímu, co Babymetal kdy vyplodili.
„Mirror Mirror“ je skvěle propracovaným songem. Překvapí progresivními kytarovými vylomeninami v úvodu a následně brutální a rychlou pasáží, která téměř thrashově hřmí. Refrén je miloučký a prakticky popový. Song je jasnou ukázkou toho, co Babymetal jsou. Pop metalem. Není to nic špatného, nicméně song místy sklouzává až k prog metalu. Zejména kytary jsou skvělé. „Maya“ pokračuje v krasojízdě. Babymetal v každém songu předvádí, že dobře znají moderní metal a tak ho do své hudby implementují. Ústřední riff nakopává a zní parádně. Prostředek desky nabídne první baladu. „Time Wave“ se přiklání více k současným elektronickým zvukům a popu. Spolu s nevýraznou „Believing“ však představuje slabší chvíle alba. Zábavná je „Metalizm“ hrátkami s písmenky, rovněž hudebně se nebojí experimentovat. Chvilku jde o téměř disco věc, poté prog rock a snad i orientální melodie. Druhá balada desky je povedenější a patří k tomu nejlepšímu od kapely. „Light And Darkness“ je jednoduchá a vlastně klasická metalová balada s moderním zvukem. Má emoce a je výborně zazpívaná. Baladicky působí i závěrečná „Legend“, ale je spíš epickou a uzavírací skladbou, v níž se střídají pomalejší pasáže s rock - metalovými. Překvapí saxofonové sólo a fakt, že deska končí, utekla totiž hrozně rychle.
„The Other One“ jsou dospělejší Babymetal. Zní to divně, ale divnost k žánru patří. Babymetal využívají podobných postupů jako v minulosti, ale nyní se zdá, jako by chtěly primárně natočit dobrou semknutou desku. Není zde tolik žánrových výstřelků (žádné rapování, raggae divnopokusy, zblázněná elektronika atd.) a skladby nepůsobí jak náhodně poskládané.
„The Other One“ je především plné chytlavých melodií a povedeného moderního metalu v hávu kawaii. Pořád platí, že to není pro každého kovaného metalistu. Kdo neměl Babymetal rád dřív, patrně se mu líbit nezačnou. Jestli se někdo bude chtít ptát, proč má album víc bofů, než ...– dosaďte libovolný název klasické metalové bandy..., odpovím jednoduše. "The Other One" je dobré album, které mě baví.
|
