Katatonia nemohla využívat služby Mikaela Ackerfeldta napořád, protože ten měl velké plány s Opeth. Přesto jeho jméno s Katatonií spjaté ještě chvilku zůstalo. Ta v roce 1997 přibrala do svých řad baskytaristu Micke Oretofta a o rok později začala tvořit novou muziku. „Saw You Drown“ byla první nahrávka, na které zpíval Jonas Renkse jako hlavní zpěvák čistým zpěvem. EP se stalo základem i pro album (ze čtyř songů byly tři využity pro desku) „Discouraged Ones“.
Když se zadíváte na cover alba, uvidíte depresi. Postava s křídly a za ní oranžové pozadí, jako by vše bylo v plamenech. Jedenáct skladeb vás skutečně vezme na depresivně melancholickou jízdu těmito emocemi. „I break“ začne tak, jak zní celé album. Kytara je spíše rocková, ale jejímu zvuku nechybí špinavost a syrovost. To samé se dá říci o bicích, za kterými seděl stále Renkse. Melancholie se z reproduktorů valí plnými doušky a Renkseho zpěv tomu nasazuje korunu. V té době nebyl školený zpěvák, nedočkáte se od něj vysokých výšek, intonační dokonalosti či kdovíjaké pestrosti, zní ale autenticky. Smutek, pocit, že všechno končí a život stojí za pendrek, jako by ani nemusel zpívat text a to vše vycítíte z jeho projevu. „I break“ je ve své depresi dosti přístupná rocková skladba, která zaujme na první poslech.
Anders Nyström si dal hodně záležet na kytarových sólech a vyhrávkách. Nijak zvlášť se nepředvádí, ale na albu jasně ukazuje svůj rukopis a nenapodobitelnou melodiku. „Stalemate“ stojí na silném kytarovém motivu a Renkse zní dost nenápadně. Jako by se „jen“ vezl na vlně kytarové melodie. S těmi se kouzlí dál. „Deadhouse“ se zaryje do mysli na první poslech a ukradne vám srdce. Refrén je totální vítěz desky a má sílu dojmout. Celá skladba je to, co dělá Katatonii Katatonií. Jiné kapely také hrají smutně, zpívají o melancholii, tady ji ale skutečně prožíváte. Zvláštní je moment, kdy zaslechnete zpěv velryb. „Relention“ je další hit. Depresivní, ale chytlavý. Katatonia se drží stále stejně hudební podoby, ale vychází jí to. Melodie sype z rukávu a Jonas Renkse přináší svou duši až k vám.
Je dost zvláštní a těžké popisovat hudbu na „Discouraged Ones“, protože Katatonia působí velice sevřeně, album je věnované jedné atmosféře a náladě. Kapela jede melenacholický doom rock a nijak výrazně nevybočuje. Škarohlíd by mohl říci, že si je hodně skladeb velmi podobných. Měl by pravdu, ale přesto album funguje a nenudí (pokud jste na tuhle muziku naladění).
Přestože jde o jedno z nejměkčích alb kapely, svou tíživostí ve vás vyvolá nejsilnější emoce. Tři čtvrtě hodina je plná krásné hudby a důkazem, že i melancholii si lze užít. Nejspíš se nejedná o hudebně nejkvalitnější desku, ale její síla je v emocích. Tohle umí jen hrstka muzikantů. Album zaznamenalo úspěch, alespoň v rámci undergroundu. Jen tři roky od vydání se počítaly prodeje vyšší než dvacet tisíc prodaných kopií, dnes to bude daleko vyšší číslo. Na malou kapelu, která totálně změnila žánr, to byl solidní počin.
Někde v pozadí můžete zaslechnout doprovodné vokály Mikaela Ackerfeldta, který zde fungoval i jako producent zpěvu Jonase Renkseho.
Katatonia i přes dobrou odezvu nevyjela na turné. Z alba později poměrně dost hrála, ačkoliv spíše v nultých letech nového tisíciletí. Nejhranějším songem je dodnes „Deadhouse“, na druhém místě neméně hitová „Saw You Drown“. Renkseho zpěv fungoval, nová hudební tvář se lidem líbila. Chybělo jen živé hraní. Renkse nezvládl sedět za bicími a ještě zpívat. Bubeník kapele scházel. Katatonia to však vyřešila a za rok přišla s pokračováním „Discouraged Ones“.
|
