L.A. Guns nikdy nebyli největší kapelou losangeleské glam metalové exploze, ale dá se říct, že jsou kapelou nejvytrvalejší. Přes řadu eskapád, odchodů všech členů nejslavnější sestavy a jejich částečných návratů je tato parta pětatřicet let od vydání debutové desky pořád naživu a netěží jen z nostalgie. To tvrdí i zpěvák Phil Lewis, dlouholeté poznávací znamení souboru. S ním vznikl zcela otevřený rozhovor, při něž se Phil dotkl i témat, o kterých běžně nemluví. Věděli jste, jak to bylo s někdejším rozchodem s Traciim Gunsem? Nebo co se v L.A. Guns přihodilo minulé léto? Čtěte dál a dozvíte se to…
Od comebacku s Tracii Gunsem jste nasadili velké tempo ve vydávání nových alb. Jsou pro tebe dvouleté rozestupy mezi jednotlivými deskami ideální? Dřívější pauzy bývaly větší...
Pro nás je to takhle dobře nastavené. Když jsme souhlasili s reunionem, tak bylo domluveno, že budeme psát nové věci a nahrávat, co nejvíc to půjde, abychom kapelu udrželi čerstvou a zajímavou. Navíc nás to baví, a když to do sebe zapadne a ty si k tomu sedneš, poslechneš si to a ono je to skvělé, tak to stojí za to. Za mě je ideální dva, tři roky, ale Tracii je hrozně nedočkavý, už teď píše skladby pro další album, přitom tohle teprve vyšlo. Vždycky po roce od vydání desky si řekneme, že máme dost dobrých nápadů a jdeme se tím zabývat. A vychází nám to skvěle.
Když ses v roce 2016 dával znovu dohromady s Tracii Gunsem, měl jsi pocit, že jde jen o dočasnou záležitost nebo jsi věděl, že to je nový start L.A. Guns?
Bylo to dost divné období, protože jsme spolu patnáct let nemluvili, takže jsme se oba cítili jako bychom našli dávno ztraceného přítele. Takové druhé líbánky. Když jsem v roce 1987 přišel poprvé do kapely, tak to bylo skoro magické, ale postupně jsme každý šli jiným směrem, a měli jsme patnáctileté odloučení. V podstatě jsme ani jeden nevěděli proč. Já to nebral jako dočasnou záležitost. Tracii měl skvělou sestavu a skvělé skladby, takže jsem věděl, že to bude dlouhodobé. Jakmile jsme se dali dohromady, okamžitě jsme začali psát, i přes to, že často reuniony pár let těží jen ze starých skladeb. U nás to bylo jinak.
Je novinka „Black Diamonds“ určena spíše starým fanouškům L.A. Guns nebo na albu jdete novou, experimentálnější cestou?
Já myslím, že to rozhodně ocení fanoušci starých L.A. Guns. Stále nás naše začátky a tehdejší atmosféra ovlivňují. Skladby jsou dobré a přitom docela jednoduché. Jsme teď spolu šest let, od roku 2017, což je víc, než leckteré kapele vydrží celá existence. Není to vždy úplně jednoduché, občas je Tracii otravný, občas ho otravuju já, ale miluju ho jako bratra. Prostě si problémy už tak nebereme a užíváme si, že jsme zase přátelé.
Jako pilotní singly vyšly „Shattered Glass“ a „Diamonds“. Vybírali jste je vy? Jde o nejvíce reprezentativní skladby?
Já je nevybíral a ne úplně souhlasím s tím, že jsou nejvíc reprezentativní. Souhlasím s úvodní skladbou desky, na tom se s Traciim shodneme. I „Diamonds“ je skvělá, přestože je to power-balada jak z osmdesátých let, které se dneska už nedělají. Takové věci se už moc nenosí, ale tahle zní skvěle a když jsme ji poprvé slyšeli, bylo nám jasné, že to bude výborná volba pro singl. „Shattered Glass“ tolik nemusím. Ne že by s ní bylo něco špatně, ale není zdaleka moje nejoblíbenější, oproti třeba „Babylon“, „Like A Drug“ nebo „Don`t Get Me Wrong. Pokud vím, tak si ji zvolila nahrávací společnost a já ji v tomhle období mého života už nezpochybňoval. Nechci dělat žádné drama. Když jsme ji natáčeli, tak mi Tracii řekl, že ji vlastně taky moc nekusí, což není moc dobré slyšet v den, kdy k ní natáčíš klip. Ale špatná úplně není, to ne…
L.A. Guns mají v současné době dva bubeníky – Adama Hamiltona a Shawna Duncana. Který z nich natočil album?
Adam nahrál všechny bicí na tuhle desku, což se dělo i v minulosti, protože má své vlastní studio. I do tvorby byl zapojený od začátku a je součástí celku. Byl s námi na turné celé roky jako basista a můžu říct, že jako basista je hodně dobrý. Ale koncerty s námi jede Shawn. Měl kdysi dávno se svým bráchou metalovou kapelu Odin. Já o nich slyšel spoustu věcí, ale nikdy jsem je nepotkal, a najednou mi Tracii říká, že s náma Shawn pojede koncerty. Je to skvělý bubeník, má krásně tvrdé údery a nemá problém s Adamovým stylem. Takže máme dva bubeníky, studiového a koncertního.
Fanoušky před nedávnem znepokojila zpráva, že jsi koncem loňského roku zvažoval odchod z kapely, když se měnil její management. Můžeš tuhle situaci blíže popsat?
Když jsem v 2017 souhlasil se smlouvou, tak se mi moc líbila skupina lidí, co stála za Traciim. On měl skvělého manažera. Byl to entuziastický chlapík, byl do kapely nadšený a byl velká část důvodu, proč jsem do toho šel. Udělal toho pro nás spoustu, ale loni v létě došlo na několik problémů. Tracii se rozváděl, což kvůli malému dítěti bylo docela těžké. Myslím, že pro něho byla kapela nejlepší místo, kde mohl být, než aby seděl doma s hlavou v klíně. Ovlivnilo to i jeho výkon a několikrát se nám omlouval za to, že to prostě nešlo. A když to vezmu čistě z profesionálního, ne osobního hlediska, tak se zhoršoval výkon celé kapely. Došlo to do stavu, že manažer Scotty řekl, že nemůže pracovat s jeho proměnlivými náladami a odešel. Už o tom mluvil dřív, ale vždycky jsem ho uprosil, a říkal jsem, že hrát nechci, když tam nebude on. To nebylo daleko od pravdy. Najednou jsme byli bez managementu a měli jsme udělat koncert ve Vegas. Bylo mi jasné, že to nedáme, ale úplně vysrat jsem se na to taky nechtěl. Nakonec z toho byla naprosto skvělá show. Během ní jsem si říkal, že jsem blbec, když se na celou věc dívám takhle, takže jsem to zkusil přestát. Teď už je to dobré. Tracii si tím prošel a teď je opravdu šťastný, má i novou přítelkyni. Když to shrnu, tak jsem kapelu opustil přibližně na čtyři hodiny. Ale opravdu jsem si nemyslel, že zvládneme pokračovat.
Historie L.A. Guns je velice bouřlivá. Co se stalo po vydání alba „Vicious Circle“, že jste se rozpadli? Proč jsi z kapely odešel?
Tehdy jsem si byl jistý, že je konec. Udělal jsem sólovku, protože jsem měl něco hotového a měl jsem vlastní studio. Ale stal jsem se tátou, musel se starat o rodinu a k tomu jsem potřeboval normální práci. Nevadilo mi to, byla to dobrá práce a spousta kolegů byli bývalí kolegové z hudební branže. Ale po čase mi začal vadit stereotyp. Když máš dítě, tak potřebuješ nějakou rutinu a to mi bylo cizí. Ale v roce 2000 mi zavolal kytarista Mick Cripps, že nám někdo nabízí celkem dost peněz, když znovu nahrajeme naše první dvě desky. Takže jsem do toho šel. Myslel jsem si, že to bude jednorázovka. Ale od té doby jsem normální práci neměl, a vše funguje skvěle.
V devadesátých letech existovaly i projekty Filthy Lucre a The Liberators. Jak moc vážně jsi je bral?
Byly to spíš vedlejší projekty s přáteli. Filthy Lucre jsem nahrál s kamarádem Stevem Diorem z London Cowboys v době, kdy jsem žil v Londýně a bylo jasné, že s L.A. Guns mě budoucnost nepojí. The Liberators jsem dělal v době, kdy jsem měl normální práci. Tehdy v tom se mnou byl kamarád Brent Muscat z Faster Pussycat. Začali jsme pro srandu hrát, sem tam nějaké vlastní věci, ale hlavně covery. Dokonce jsme s tím jednou vyjeli i do Japonska.
Pak jste se dali dohromady znovu pod hlavičkou L.A. Guns a natočili dvě alba. Waking The Dead“ je podle mě skvělé. Proč potom odešel Tracii Guns, když kapela byla vždy hlavně o tobě a o něm?
To bylo hodně špatné rozhodnutí, protože to byla skvělá nahrávka, kterou jsme milovali. Je nahrána s Andy Johnsem a bylo na ní něco nového a hodně zajímavého. Říkali jsme si, že může změnit hodně věcí. Ale Tracii se totálně zamiloval do Nikkiho Sixxe a aby udělal velké gesto, tak odešel z vlastní skupiny. Pak mu Nikki řekl, že z Mötley Crüe neodchází, že Brides Of Destruction bere jen jako vedlejší projekt. Nejenže to bylo špatné rozhodnutí z hlediska té kapely, bylo to špatné i pro nás, protože jsme měli hotovou „Waking The Dead“, měli jsme připravené turné a další věci a on si kurva odejde? Patnáct let jsem se s ním nebavil. Pak jsme si oba uvědomili, že to byla blbost. Jemu trvalo celých patnáct let, než se přes to dostal a natrápil se s tím dost. Normálně to ani nevytahuju, kdyby ses na to přímo nezeptal, tak to nezmiňuju.
Vaše shledání a rozchod s bubeník Stevem Rileyem je obestřen tajemstvím. Jak ke comebacku tebe a Traciiho došlo a proč s vámi nepokračoval Steve Riley?
Tak já ti o Stevu Rileyem něco povím... Během doby, co hrál Tracii s Nikkim Sixxem nebo nebyl v kapele, jsme se Stevem pokračovali dál jako L.A. Guns. Hrál s námi Adam Hamilton i další lidi a nějakým záhadným způsobem se nám podařilo přežít. Dařilo se nám celkem dobře, udělali jsme pár alb a netvořili jsme špatné věci. Ale bylo to hodně o nostalgii. Hodně jsme hráli staré věci a všechno přestávalo být kreativní. Začalo mě to nudit, proto když jsem se spojil s Traciim, tak to bylo jako vzbudit se z kómatu. A to nemyslím proti Stevovi, neudělal ani neřekl nic špatně, prostě to nebylo ono. Nemyslím to zle. Steve býval naprosto šílený bubeník, byl totální zvíře, ale teď, když je mu přes šedesát, tak už nestíhá. S Traciim se moc nemusí, ale kvůli tomu to není, prostě už v tom věku nestíhá, nic osobního.
Riley a Kelly Nickels si založili vlastní verzi L.A. Guns. Myslíš, že soud rozhodl správně, když jim zakázal název L.A. Guns používat?
Chtěli jsme, aby se naše kapely dokázaly dobře odlišit. Kelly a Steve cítili, že mají na jméno L.A. Guns stejné právo jako já s Traciim, což je naprostá hovadina. Proti nim nic nemám, ať klidně hrají, ale v tuhle chvíli to působí šílené zmatky. Investovali jsme spoustu peněz do soudního řízení. Stáhlo by nás to dolů, díky bohu už je po tom, v náš prospěch. Chtěli ukrást naše jméno, ale věděli, že moc nepochodí, když jsme se začali bránit, tak to vzdali.
Sestava L.A. Guns dnes vypadá ustáleně. Je v řadách kapel klid, jaký jste dlouho nezažili?
Známe se a jsme spolu už dlouho, tak si prostě rozumíme. Měli jsme se rádi, i jsme spolu válčili. Někdy si lezeme na nervy, jindy vládne nestabilita, ale držíme při sobě. Máme dokonce nový management, takže je všechno asi tak, jak má být.
Hudební kariéru jsi začínal v Anglii, kde jsi hrál v kapele Girl. Jak na tu dobu vzpomínáš?
S Girl to bylo skvělé, prostě jsme se bavili. Psali jsme skladby na zahradě, kam pořád svítilo slunce. Byli relativně úspěšní, rozhodně víc než jsme původně čekali. Kvůli Girl mě v roce 1987 Tracii vzal do L.A. Guns, Byli jsme taková hodně drzá kapela, ale trvalo to všechno jen dva roky.
|
