Finsko, to je země tisíců jezer a domov pro stovky doom metalových kapel. Seveřané mají zkrátka melancholii v krvi. Jednou z hromady skupin jsou Marianas Rest. Kapela slaví deset let existence a k výročí si dopřála v pořadí již čtvrtou desku. Novinka „Auer“ vyšla u Napalm Records a obsahuje osm skladeb o celkové délce padesáti čtyř minut.
Album načne titulní song, který vás nenechá na pochybách, že zde vládne doom metal. Melancholicky klidný úvod vystřídá emoční vypjatý growl a tíživá metalová hradba riffů. Growl je vlastně spíš řev, jako kdyby zpěvák potřeboval vykřičet světu svou bolest. „Diseased“ začíná podobně klidně jako úvodní skladba. Potom pořádně zatopí pod kotlem a nervy vám budou drásat sice jednoduché, ale účinné klávesy, které pomáhají utvářet nervní atmosféru. Melancholie a smutek tu je, ale Marianas Rest se liší oproti jiným doomovým kapelám svou jedovatostí a syrovostí. Ta je patrná i ve zvuku. Je kvalitní, moderní, ale kapela v něm ponechala i nějakou špínu.
„Light Reveals Our Wounds“ trochu změní auru a stočí se ve směru, jakým tvoří Swallow The Sun. To je znát v melodii a kytarách. Growl se střídá s vyprávěním a melancholie ze songu tryská na kilometry.
„White Cradle“ nabídne masivní symfo-doomovou hradbu v začátku písně, ale pak zčistajasna ztichne a zní jen lehké bicí a ztlumená baskytara s klávesami. Jako by předchozí tlak a hustá atmosféra odpluly kamsi do dálky a přišlo uvolnění a odpočinek. Krásně vynikne kytarové sólo a symfo-doom zahřmí až v samotném závěru. Tohle je vítané oživení desky. V podobném duchu pokračuje „The Ground still burns“, jež má krásný klavírní začátek. Za klávesami je Aapo Koivisto z Omnium Gatherum a jeho um albu rozhodně pomáhá. Song se postupně propracuje ke klasické doom metalové podobě a činí tak velmi působivě. Závěr desky patří fanouškům My Dying Bride, neboť uslyší Aarona Stainthorpea a typicky drtivý smutek, jaký umí předat jeho domovská skupina. "Sirens" je brutálně smutná a dvě třetiny songu vás v tom nechá koupat. Píseň je dost dlouho nemetalová a velmi klidná. Až závěr vyvrcholí v extrémní doom a zpěvák Jaako si vyřvává hlasivky, jak to jen jde. Vskutku epické završení nahrávky.
Marianas Rest nepřicházejí s ničím vyloženě nečekaným nebo inovativním, ale umí pracovat s atmosférou a melancholickými melodiemi. „Auer“ je místem ohromné melancholie a rovněž epičnosti. Marianas Rest zní místy velkolepě, aniž by se příliš odpoutali od klasických doom metalových postupů. Album ničím sice nepřekvapí, ale zároveň dělá vše dobře. Pro fanoušky doom metalu lze nahrávku jen a jen doporučit.
|
