Tygers Of Pan Tang jsou jednou z mála kapel Nové vlny britského heavy metalu, o které se dá říct, že je v současnosti stejně silná jako v době, kdy její hudba byla brána jako nejmodernější výstřelek. Je tomu tak i přes skutečnost, že jediným původním členem je kytarista Robb Weir. Toho jsme vyzpovídali v roce 2020, proto se partnerem pro rozhovor u příležitosti vydání nové desky stal zpěvák Jack Meille, který je členem Tygers Of Pan Tang od roku 2004, tedy bezmála dvacet let. Rozpovídal se i o svých jiných hudebních aktivitách, tudíž se dozvíte i informaci, která asi nepotěší fanoušky italského projektu Damn Freak, s nímž Meille vydal dvě alba.
V řadách Tygers Of Pan Tang příští rok oslavíš dvacet let činnosti. Jak bys ty roky charakterizoval?
Já především nemohu uvěřit, že jsem v kapele už dvacet let! Jsem rozhodně hrdý na to, čeho jsme dosáhli a na všechny skvělé vzpomínky, které díky tomu mám. Nejdůležitější na tom všem je, že stále hrajeme hudbu, kterou máme rádi.
Znal jsi Tygers Of Pan Tang před vstupem do kapely? Poslouchal jsi je v době, kdy vydávali svá první alba?
Samozřejmě, že jsem je znal. Ve sbírce vinylů a CD jsem měl „Wild Cat“, „Spellbound“, „Crazy Nights“ a „The Cage“. „The Cage“ byla první deska, kterou jsem si koupil.
Jak ses do kapely dostal? Vyhrál jsi konkurz?
Ano a tohle byl jediný konkurz, který jsem kdy absolvoval. Šel jsem na něj v Darlingtonu a jako první skladbu jsme si zahráli „Take It“. Myslím, že už tenkrát nám to dohromady šlo docela dobře.
Nová deska „Bloodlines“ je pátým albem, které jsi s Tygers Of Pan Tang natočil. Je tohle album pro tebe něčím specifické?
Je to první deska, u které jsme měli na psaní jednotlivých skladeb víc času. Měli jsme čas na to, abychom vybrali ty, o kterých si myslíme, že jsou skutečně nejlepší. A taky si myslím, že tohle album drží skvěle pohromadě.
Přistupovali jste k nové desce jako k nahrávce kapely Nové vlny britského heavy metalu nebo jako k moderní metalové nahrávce?
Když máš v kapele Robba Weira, tak je jasné, že atmosféra Nové vlny britského heavy metalu tam vždycky trochu bude. On je hlavní tvůrce riffů. A „Bloodlines“ ukazuje, že dodneška neztratil nic ze svých dovedností.
Jak moc si Tygers Of Pan Tang zakládají na faktu, že vzešli z mohutné vlny, ze stejného prostředí jako Iron Maiden nebo Def Leppard? Je to pro současnost vaší kapely důležité?
Tygers byli vždycky součástí tohoto hnutí a jsme hrdi na příspěvek, který k němu kapela dala. Rádi hrajeme staré skladby, stejně jako ty nové. Osobně se docela vyžívám, když zpívám prastaré věci jako „Gangland“ i nejnovější jako „Fire On The Horizon“.
„Bloodlines“ vnímám jako více hardrockovější nahrávku než předchozí alba. Je to jen můj pocit, nebo to sdílíš taky?
V hudbě Tygers byly vždy prvky hard rocku, jen si vzpomeň na „Suzie Smiled“ nebo „Take It“. Robb mi vždycky říkal, že Tygers Of Pan Tang jsou pro něho hardrocková kapela s metalovým ostřím, takže si myslím, že „Bloodlines“ dodržuje tradici.
Už jste některé skladby z „Bloodlines“ zařadili do koncertního playlistu?
Jasně, hrajeme všechny singly. „Fire On The Horion“, „Back For Good“, „Edge Of Forever“ a „A New Heartbeat“.
Která ze skladeb má šanci na největší úspěch u fanoušků?
Tohle je asi věc, na kterou by ses musel zeptat přímo fanoušků. Víš, co je na „Bloodlines“ dobrá věc? Každý, kdo si album poslechne, si na něm najde vlastní oblíbenou skladbu. Když bych měl vybírat, tak si myslím, že velmi dobře se daří „Back For Good“ a „Fire On The Horizon“.
Loni jste vydali EP „A New Heartbeat“, z něhož jste na album dali titulní skladbu. Proč jste se rozhodli jen pro ni a ne pro zbylé tři věci?
„A New Heartbeat“ jsme dali na desku, protože jsme ji chtěli mít nahranou ve verzi s Huwem Holdingem na baskytaru. Když ji zahrál naživo, znělo to skvěle, odvedl dobrou práci. A navíc si myslím, že „A New Heartbeat“ se dobře hodí k ostatním skladbám na desce.
„Taste Of Love“ je typická rocková balada. Jsou pro tebe pomalé skladby důležité? Zpíváš je rád?
Abych byl upřímný, nemám balady úplně v lásce, ale psaní a nahrávání „Taste Of Love“ mě hodně bavilo. Je to pro mě hodně speciální skladba.
Začínal jsi už v osmdesátých letech v italské partě Time Escape. Byl to tvůj první kontakt se světem hudby?
Hudba byla vždycky mojí součástí. Když mi bylo pět let, tak jsem poslouchal „Dark Side Of The Moon“ od Pink Floyd. Do své první kapely jsem nastoupil když mi bylo patnáct. To bylo v roce 1983.
Paralelně s Tygers Of Pan Tang působíš i v dalších kapelách. Zaregistroval jsem tě v Damn Freak, i když poslední album „Love In Stereo“ nemělo na našich stránkách příliš pozitivní recenze, musím se tě zeptat, zda chystáte jeho pokračování?
V tomto případě jsem bohužel musel udělat rozhodnutí a kapelu jsem opustil. Chtěli nahrávat nové album a já jsem neměl vůbec čas, protože jsme pracovali na „Bloodlines“ a teď jsem začal pracovat na nové desce Sainted Sinners. Co se týče Damn Freak, nedokázal jsem se s nimi dohodnout na tom, aby na mě počkali. Teď už jim vyšel nový singl.
V roce 2020 jsi nahradil Davida Reece v projektu Sainted Sinners. Splnila tato kapela tvé očekávání?
Miluju hraní se Sainted Sinners! Frank Pané je velmi talentovaný kytarista a zdá se, že co se týče hudby, máme stejnou vizi.
Norge je tributní kapela Led Zeppelin. Jak Led Zeppelin vnímáš jako fenomén?
Člověče, Norge letos slaví pětadvacet let… Když jsme začínali, podobných tribute kapel v Itálii bylo velmi málo. Dnes je smutné, že jsou v Itálii hudebníci nuceni hrát v tributních a revivalových kapelách, aby se vůbec uživili a přežili. Zájem o novou autorskou rockovou tvorbu není prakticky žádný. A co se týče Led Zeppelin, tak jsou moje nejoblíbenější kapela.
Dle vašich stránek máte na letošek naplánováno jen dvanáct koncertních akcí. Je to všechno nebo budete přidávat další termíny?
Pracujeme na přidávání dalších koncertů od září. Zařídit turné je skutečně docela náročná věc, spousta kapel je začala rušit, protože to není finančně únosné.
V tvé hudební kariéře chybí sólová alba. Neláká tě práce na sólovém materiálu?
Během posledních tří let jsem udělal opravdu hodně skladeb. Rád bych je nahrál, ale pořád na to nemůžu najít čas. Jednou to udělám.
|
