EP „My Twin“ se stejnojmenným hitem, který dostal i povedený videoklip vyšlo v únoru 2006. Skladba se stala jednou z nejznámějších a napověděla, jaké bude album „The Great Cold Distance“, které vyšlo o měsíc později. Dvanáct skladeb, stopáž lehce nad padesát minut. To naznačovalo podobnost s předchozí „Viva Emptiness“, jenže Katatonia udělala zase trochu něco jiného. Především natočila své nejkousavější album. Jakmile se rozezní úvodní „Leaders“, budete vědět, že jste si pustili něco metalově nebezpečného. Kytary působí naštvaně, a i když je sloka jemná, v pozadí jako byste slyšeli, jak se kapela těší, až se do toho opře. Refrén je kombinací typické Katatonia melancholie, ale jeho dohra je drtivá. Bicí se zblázní, kytary riffují jak o život, a do toho v pozadí zní zběsilý řev (ne naposledy).
Pro kapelu typická „Deliberation“ poněkud zvolní, zazní tesknivá kytara, smutná melodie a atmosféra zmaru .v jednoduché rockové skladbě, jež má více vrstev, které je radost objevovat. Zkuste se někdy soustředit jen na kytarové linky – neskutečná lahoda. Song je jasnou ukázkou osobitosti kapely a toho, jak umí pracovat s emocemi. „Soil´s Song“ je snad ještě depresivnější a zadumanější. Skladbě vládne refrén, kterému dominuje sice monotónní, ale pořádně tvrdý riff. Nechybí momenty, kdy se vše zastaví. V dálce zní jen kytarový efekt a jinak jako by končil svět. Ze zadumání vás probere metalový zvrat a lekce z moderního metalu. Katatonia ukáže, jak pracuje s rytmickými zvraty a stopkami, jimiž na desce vcelku rozhazuje. Zvláštní pocit uklidnění navodí klávesově povznášející závěr písně.
Singl „My Twin“ perfektně album nakopává do jeho drsnější části. Tu načne hlučná „Consternation“. Jde o nařachaný technický metal plný kytarových kudrlinek, tvrdých riffů, lahodně vynalézavých bicích a skvělé energie, jenž nabídne stopky, zvraty, progresivitu, i vynikající bridge, následovaný ještě lepším refrénem. Jeden nejtvrdších příspěvků je zároveň jedním z vrcholů alba i tvorby Katatonie. „Follower“ zpomalí, ale přesto pokračuje ve stylu nabroušených kytar a nečekaných zvratů, brutální prostřední pasáž vás o tom přesvědčí. Daniel Liljekvist za bicími opět předvádí opravdové mistrovství.
„Rusted“ stojí na dobře využitém kontrastu měkké a tvrdé Katatonie. Jemná, takřka indie rocková sloka je přepadena hradbou riffů v nesmírně zajímavé sekvenci před refrénem, v níž se odehrává prog/modern metalové peklo. Místy, jako by se ke kapele přidali kluci z Opeth. Katatonia ve svém tvrdém období rovněž ráda experimentovala s elektronikou. Důkazem budiž trip hopem nasáklý song „Unfurl“ z EP „July“. Elektronika se velmi projevila i v „Increase“, který nabídne i metalovou hoblovačku jako víno. Katatonia si hraje, zkouší všechno možné a je zatraceně progresivní. Velkým hitem je „July“, do deprese vás hodí smutňoučká doom rock/metalová „In The White“, a pak vás rozdrtí masivně znějící „The Itch“, při které si budete asi chtít nalít sklenku něčeho silného (uf, ten drsný konec se stále se opakujícími riffy...).
Tečkou za intenzivním zážitkem je zasněná „Journey Through Pressure“.
„The Great Cold Distance“ má nesmírně silnou atmosféru, která drží album pohromadě. Katatonia je místy jak utržená ze řetězu. Střídá jemné a tvrdé pasáže, tedy v zásadě nic šokujícího, ale to, jak to činí, je zcela mistrovské. A jde mnohem dál, některé skladby jsou vyloženě hitové, jiné mají složitou a netypickou strukturu. Často budete překvapeni, kam se píseň vyvinula nebo že z absolutního klidu probere nálož řezavých riffů. Jen tak, z ničeho nic. Po dokonalém „Viva Emptiness“ dokázala Katatonia přijít s něčím stejně kvalitním, nečekaným a přesto kapele zcela vlastním.
Album se umístilo na osmém místě prodejní hitparády ve Finsku a Katatonia poprvé pronikla do žebříčku v domácím Švédsku (42. místo). Deska je koncertně nejhranější, „The Great Cold Distance“ je mezi fanoušky oblíbené dodnes. Možná i pro svou metalovost a hitovost je na koncerty kapelou tolik využíváno.
V roce 2007 vyšel živák „Live Consternation“, ale kapela se brzo začala koncentrovat na další desku. Katatonia opět trochu změnila hudební tvář, když natočila „Night Is The New Day“, které mělo poněkud větší zaměření na gothic metal, ale byla znát i návaznost na předchozí alba. Nechyběly prvky elektroniky nebo oblíbené math metalové riffy ve stylu Meshuggah. Katatonia s deskou pronikla opět vysoko v prodejních žebříčcích ve Finsku, ve Švédsku, ale nově i v Německu a ve Francii. Pro kapelu to bylo uzavření zlaté éry, během které vyprodukovala svá nejlepší a nejikoničtější alba. Po vydání desky totiž z kapely odešli bratři Norrmanovi.
|
