Projekt zpěváka a kytaristy white metalových Stryper Michaela Sweeta a kytaristy George Lynche, který se nejvíce proslavil jako bývalý člen Dokken, je jedním z těch, které dávají od počátku existence smysl. Oba muzikanti jsou velmi charismatičtí hráči, oba mají pečlivě rozpoznatelný styl a zkušenosti, které sahají do zlatých osmdesátých. Tam míří i jejich společná tvorba, i když se rozhodně nedá říct, že by cíleně kopírovali tehdejší postupy či se snažili napodobit chvilky, které jim zajistily místo v rockových dějinách. To by ani nešlo, zejména Lynch se v devadesátých letech i v době novější projevil jako stylový chameleon a experimentátor, což si s sebou přináší i do tohoto projektu, který se tváří jako staromilská záležitost určená primárně pro fanoušky kapel Stryper a Dokken.
Přestože zlatých chvil obou souborů kooperace Sweeta a Lynche nedosáhla (a ani nikdy nedosáhne), dá se v tomto případě mluvit o velmi slušné hardrockové porci, především debutová deska „Only To Rise“ představovala velice solidní skladby, které spojoval nadhled hlavních protagonistů, ale i hvězdné rytmiky James Lomenzo (Megadeth, ex-White Lion) a Brian Tichy (The Dead Daisies, ex-Whitesnake, Billy Idol a další). Ta už součástí kapely není, nahradili ji společensky i umělecky mnohem méně zajímaví Alessandro Del Vecchio a Jelly Cardarelli, ovšem na výsledek v podobě třetí desky „Heart & Sacrifice“ to prakticky žádný vliv nemá. Znovu hlavní roli hrají klasické Lynchovy kytarové laufy, tolik známé z klasických časů Dokken a vášnivý, i když místy docela protivně vlezlý Sweetův zpěv, který postupem času docela zhrubl a není už tak sladkobolným výluhem jako na albech „To Hell With The Devil“ či „In God We Trust“. To mu nelze vyčítat, protože léta letí a na hlase se vždycky podepisují dříve než na rukách kytaristy.
Pokud by se na obal „Heart & Sacrifice“ nechalo natisknout, že album je prosto jakýchkoliv experimentů, měl by posluchač ihned jasnou představu, co od něj očekávat. Možná za to může příliš staromilská produkce Alessandra Del Vecchia, možná skutečnost, že pánům je přes šedesát a to už je věk, kdy mají rádi své jisté. Lynch občas zazlobí a udělá industriální desku (jako letos The Banishment), ale Sweet je konzervativec a hlavně podle jeho not deska jede. Připomene více Stryper než Dokken, což je dané zejména jeho nezaměnitelným hlasem, ovšem říct, že by zněla jako dnešní Stryper, by bylo hodně zjednodušené. Když si poslechnete skladbu „Miracle“, což je jeden ze singlů alba, úplně na vás dýchne atmosféra dokkenovského alba „Back For The Attack“. To se Lynch nachází ve své silné hodince a jeho sóla jsou zase jednou z kategorie nezapomenutelných.
„Miracle“ desku rozzáří po úvodních „Heart & Sacrifice“ a „Where I Have To Go“. Přestože obě spadají do kategorie energicky našlápnutých heavy metalovek, hlubší dojem nezanechají. Není to parketa, která pánům sedí a která měla definitivně zůstat v osmdesátých letech. Mnohem více Sweetovi a Lynchovi jde, když se dostanou do středních poloh, když přidají trochu hitovějšího koření a zamíří směrem ke stadionovému rocku, či pop metalu, chcete-li. Do takové škatulky patří „Miracle“, následující „Leaving It All Behind“, „Give Up The Night“ a „Every Day“, takže pokud budete hledat vrcholy desky, sáhněte nejprve po těchto skladbách. Zkusit lze i obě balady, ač od nich nečekejte, že jde o klasické kousky ve stylu „Alone Again“ či „Honestly“. „After All I Said And Done“ je spíše jižanský kousek, v jehož počátku zaujme slide kytara, ovšem zbytečně přitvrzený refrén původní atmosféru zničí. Závěrečná „World Full Of Lies“ je o kousek přesvědčivější, i když nemá potřebný hitový potenciál, který by z ní udělal dravou štiku rockových hitparád.
Tak by se dala charakterizovat celá deska. „Heart & Sacrifice“ je dost dobrá žánrovka pro rok 2023. Hudba Sweeta a Lynche je za zenitem, stejně jako celý styl, který představují, což však neznamená, že by se jednalo o dílo umělců, kteří nemají co říct. Jen jejich hlas už není tak silný. Deska dokáže zasytit fanoušky, kteří ještě blouzní po starých časech, i když náhradu za klasická díla představovat nemůže.
|
