Rok 2012 zastihl Katatonii na prahu nové éry bez bratrů Norrmanových. Místo nich v kapele na kytaru válel Per Eriksson (známý třeba z Bloodbath) a na baskytaru hrál Niklas Sandin (ten je v kapele dodnes). Nová sestava dala brzo dohromady novou desku „Dead End Kings“. Album mělo jedenáct songů a bylo dlouhé něco málo přes tři čtvrtě hodiny.
Úvodní „The Parting“ má parádní atmosféru, až máte pocit, že se děje něco velkého. Je to víceméně klasická píseň Katatonie, která navazuje na předešlé desky. Nejvíce zaujmou netypické klávesy, symfoničnost a zvuk. Ten zní jemněji než na předchozích deskách. Song neustále mění rytmus, ze smutku se vrhá do epičnosti a drží posluchače v pozornosti. Skladba s dlouhým názvem „The One You Are Looking For Is Not Here“ je pohodová a zdánlivě klidná, za klidem však zní lehce schovaná baskytara a kytarový riff. Velmi výrazný je zasněný refrén s hostující Silje Wergeland z The Gathering. Křehká, něžná a velmi působivá píseň, dalo by se říct Katatonia pop.
Dál se deska pohybuje ve standardech stylu kapely. Sem tam metalově zahřmí, jindy přijde progresivnější pasáž a zůstává melancholická nálada a hitovost. Zvláštní jsou klávesy s jiným zvukem, než kapela používala v minulosti. Jemná produkce dává nahrávce sice vzdušnost, ale ubírá tvrdosti kytar. To je slyšet v nejdrsnějším songu desky „Buildings“. Mít album více kytarově orientovanou produkci, byla by to brutální věc. Takhle je pořád dost tvrdá, ale není to nic, co by vám ukouslo hlavu. Překvapí jazzově načichlá „Leech“, měkounká jako vánek, jež ale ke konci nabídne metalové riffy. Podobný scénář mají i další skladby, jemnost střídají tvrdé riffy. Prostředek alba může působit lehce ospalým dojmem, protože představuje to nejjemnější, co doposud kapela stvořila. Díky prog rockovým postupům však jsou i tyto položky velmi zajímavé.
Z klidu vás probudí hitová a rockově svižná „Lethean“ s parádním bubnování Daniel Liljekvista, díky němuž má song zajímavý groove. Nechybí ani trocha djentových riffů v jinak klidné „First Prayer“. To nejlepší si kapela připravila na konec. „Dead Letters“ patří k nejlepším songům historie Katatonie. Tvrdá a nestále se měnící skladba zajistí, že budete pořád ve střehu. Melancholie, výrazné melodie, rytmické veletoče, progresivita, symfonické pasáže a epická mezihra tvoří velkolepý závěr nahrávky.
„Dead End Kings“ je vynikající album. Navazuje na minulost kapely a hledí vpřed. Je tu skvělý poměr hitovek, progresivnějších kousků a jemnosti. Jen škoda poněkud usedlé a měkce vyznívající produkce. Dramaturgicky album trochu opisuje předešlé desky, což není špatně, ale jedná se o sázku na jistotu, a i když deska nedosahuje kvalit nejlepších alb Katatonie, dost jim šlape na paty. Nahrávka zaznamenala výrazný komerční úspěch a prorazila do mnoha žebříčků prodejnosti. Nejvýše dosáhla na čtvrté místo ve Finsku a také se dostala nejvýše v kariéře v domácím Švédsku, když vystoupala na dvanícté místo dvanácté místo.
Kapela měla úspěch a rostla. Bohužel však skončil další člen zlatého období skupiny, bubeník Daniel Liljekvist. Personální změny se v následujících letech v Katatonii poměrně často opakovaly.
Kapela natáčela další zajímavé počiny, dokonce i akustickou verzi „Dead End King“ – „Dethroned and Uncrowned“, které se však příliš nepovedlo. Na albu „The Fall Of Hearts“ se skupina naplno vydala směrem k progresivnímu rocku / metalu a nabídla komplikovanou nahrávku, která byla nesmírně kvalitní a poněkud se odchýlila od předchozího směřování, třebaže náznaky byly už i na „Dead End Kings“).
Desetileté výročí „The Great Cold Distance“ Katatonia oslavila s orchestrem v bulharském Plodivu a celou událost vydala na DVD.
Pak se uchýlila ke spánku a už to vypadalo na úplný konec, když se v roce 2020 vrátila s deskou „City Burials“. Ta vsadila na jistotu a Katatonia se na ní snažila navázat na starší tvorbu. Letos spatřilo světa „Sky Void Of Stars“, které čerpá z minulosti, ale je velmi pestré a kapela na něm zní výtečně.
Katatonia si vytvořila vlastní styl a zcela osobitou tvorbou dokázala prorazit. Neprodávala a neprodá miliony alb, ale její desky se pravidelně umisťují v prodejních žebříčcích a především je o ně stále zájem. Za svou hudební kariéru kapela prodělala několik stylových změn a její vývoj je fascinující. Přesto na každém albu naleznete typickou melancholickou náladu a melodie, které umí jen ona.
|
