K poslechu nového alba moravských Forrest Jump „Vrtochy“ láká slogan, zahrnující výčet stylového pelmelu, který se má na albu nacházet – směsice alternativy, nu-hardcore, post-grunge a crossoveru. Coby škatulkový diletant a odpůrce odměřování jednotlivých stylových ingrediencí bych v tom neviděl až takovou vědu – jednoduše řečeno, „Vrtochy“ jsou hodně vydařená a pestrá rocková deska s velmi silnými texty, která si umí říct o pozornost na první dobrou, která se jen tak snadno nevyčerpá a která nezapře zemi svého původu.
Od dosud posledního zářezu do diskografie v podobě eponymního alba nezůstal ve Forrest Jump (vyjma základního) kámen na kameni. Frontman Pepa Michálek dal po totálním rozkladu dosavadního složení dohromady sestavu novou a jednak vzhledem k tomu, že novicové kytarista Michal Stochleba s basistou Jakub Tocháček se velmi aktivně zapojili do tvůrčího procesu, jednak s ohledem na to, že v kapele zůstala jen jedna kytara, otázka, jak vydatný vliv budou mít tyto změny na aktuální formu Forrest Jump, se přímo nabízela. Odpověď je pádná – Forrest Jump vědí, co chtějí, vědí, kam směřují, umí napsat silné melodie (budete-li hledat základní kořen, ze kterého jejich hudba vychází, nevyhnutelně kdesi v samotném zárodku narazíte na Arakain), v prezentaci nových skladeb jsou velmi přesvědčiví a díky velmi obratnému žonglování Pepy Michálka se slovy mají navíc bonus, který je v rámci podobně laděné domácí scény tlačí hodně nahoru.
Forrest Jump namíchali album velmi chytře a útočí v několika liniích. Je zásadní zdůraznit, že ve dvou svým způsobem nejviditelnějších (a přitom trochu vybočujících) skladbách není třeba hledat nějakou zkratku k fanouškům, neb obě jsou zcela uvěřitelné – parádně přepracovaný cover „Zafúkané“ od Fleretu zachytil původní atmosféru a hrubější kabát mu dokonale pasuje, „Truetu“, ve kterém kapele pěvecky vypomáhají Honza Toužimský (tady chuťový ocásek Arakainu má jasné opodstatnění) a Martin Kapek, dominuje výrazný rebelský slogan. Za důležitější však považuji druhou linii – tu, ve které jsou Forrest Jump jen sami za sebe. Zejména v naléhavé stadionovce „Zapomenutý svět“ s chytlavým samplovým motivem, kousavým riffem a silným textem, ve volnější „Uprostřed magnetických polí“ s neotřelým vyznáním lásky, v intimně vyhrocené baladě „Do krve“ s drtivými verši („...často se hádám do krve a všechno většinou chci prostě teď a hned, protože čím dál míň mívám „poprvé“, ale čím dál tím víckrát „naposled“…“) a v alarmující, krutě realistická úderce s melodickým refrénem „Víc dobrých zpráv“ lze nalézt jasné důkazy o tom, že Forrest Jump svůj přerod zvládli s grácií, nadhledem i patřičnou energií.
|
