Bezútěšné zaprášené a industriální prostředí anglického Birminghamu podpořilo vznik mastodontů těžkotonážní muziky Black Sabbath nebo Judas Priest. Když však z tvorby (nejen) těchto kapel vlivem módních trendů vymizela tolik žádaná agresivita a rebelství, počaly ve městě vystrkovat růžky kapely typu Fall of Because, Head of David nebo Napalm Death, které nerovnováhu velmi rychle napravili. Ve všech těchto souborech působil multiinstrumentalista a skladatel Justin Broadrick, který v muzice v různém poměru kloubil metalický sound s industrialem a punkem, tedy tím, čím nasákl v období nelehkého dospívání. Pokud si tyto kapely poslechnete, zjistíte, že logickým hudebním vyústěním produkce je vznik legendárního souboru Godflesh. Ten založil Broadrick se spolubydlícím G.C. Greenem, se kterým se sešli ve Fall of Because a společný první materiál pocházel repertoáru této smečky. Společně dopilovali nové aranže a sound, jehož základem se staly raným acid housem ovlivněné repetitivní smyčky bicího automatu, extrémně vytažená a elektronicky zmutovaná baskytara G.C.Greena a Broadrickův hrdelní zpěv / řev, doprovázený industriálně rozskřípanou kytarou. S muzikou navazující na industriální Swans se přesně strefili do vkusu amerického publika, které na počátku devadesátek velebilo Ministry a Sonic Youth, a tak již v roce 1991 soubor brázdil Ameriku jako předkapela Nirvany. Celý humbuk kolem kapely vyvrcholil s albem „Selfless“, jehož nahrávání štědře dotoval koncern Columbia a nahrávku zvukově učesal světově proslulý Bob Ludwig (mj. Police, Rush, Metallica, Megadeth). Prodej necelých dvě stě tisíc (!) nosičů byl pro firmu zklamání, a tak i přes kladné přijetí kariéra kapely stagnovala. Do roku 2001 vydala ještě několik alb a nespočet EP, na kterých různě experimentovala s taneční elektronikou nebo se živým bubeníkem Prong Tedem Parsonem, poté se zcela rozklížila.
Nerozlučná dvojka Broadrick / Green na sebe znovu upozornila skvělým albem „A World Lit Only By Fire“ z roku 2014, které brutálně podladěným metalově naostřeným zvukem kytar znělo jako kooperace s Celtic Frost. Album zabodovalo vysoko v amerických hitparádách a celkově bylo velmi dobře přijato. O svébytnosti autorů svědčí následující deska „Post Self“, která se vydala úplně jiným směrem a zakomponovala do písní hodně elektroniky, industriálních a post punkových postupů. Od tohoto okamžiku uplynulo šest let a až v těchto dnech se objevuje novinka „Purge“.
Po třiceti pěti letech na scéně je velmi obtížné přijít s novým materiálem, který by nerozmělňoval předchozí tvorbu, tím více to platí u Godflesh, kteří jsou rozeznatelní po několika taktech a úderech automatického bubeníka. I proto zvolila kapela větší rozestupy před návštěvou studia a živě prezentovala kompletně zásadní alba, minulý rok se této výsady dostalo albu „Pure“ z roku 1991. Při live prezentaci se muzikantům atmosféra alba zadřela pod kůži a rozhodli se ji reflektovat v aktuálním materiálu, do jehož názvu přidali jen jedno písmenko. Proto je úvodní „Nero“ částečně v některých pasážích podobná songu „Pure“, ale celkový dojem není moc přívětivý. EP se čtyřmi rozdílnými mixy písně bylo předvěstí alba, na regulérní nosič se dostala nejméně záživná verze. Použitý jednoduchý riff je omílán stále dokola, a i když je kapela vyhlášená monotóností a repetitivnost je jejím druhým jménem, je dotažený do dokonalosti. To platí i o následné „Land Lord“, do které jako by byl angažován kytarista z nějaké začínající post punkové kapely, který opakuje dokola tři akordy. Nebezpečně zvuky sirén z kosmické lodi Nostromo těsně před sebedestrukcí to zachránit nedokáží. Identická struktura evokující rané období „Streetcleaner“ v „Army of Non“ cuchá nervy, kdesi v pozadí rotuje rapová smyčka „Check it out, y all“. Hudební šeď může prozrazovat následky medikace Broadrickova nedávno přiznaného autismu a PTSD. I utahaný „Lazarus Leper“, postrádající jakýkoliv vývoj, bere posluchači naději na hodnocení v kladných číslech.
V druhé polovině se kapela dostavá do obvyklé provozní teploty - v poněkud živější, až skočné „Permission“ v hip hopovém rytmu Broadrick mění pěvecký rejstřík a doplňuje hřmotně zkreslený řev podobně zmutovaným, avšak ve vysokých tóninách. Kousek jako vyšitý na industriální večírek vhodný k robotickému tanečku. Jako by si dali Godflesh dostaveníčko s Disturbed. Rozjetá kapela laťku posouvá stále výše. S „Father“ přichází nefalšovaná radost – melodický riff a na poměry souboru členitá rytmika, Broadrick naříká jak tibetský mnich při modlitbě a cituje jednoduchou mantru:
Selhání
Nedokonalost
Evoluce
Hoří v řekách
Nemůžete
nikomu
věřit
Jejich cestičky jsou liduprázdné
Vedou ven jen jedním směrem
„Mythology of Self“ je nejděsivějším zářezem alba, ocitáte se v ocelárně, hypnotický rytmus zčásti zastává jakýsi buchar, neboť při každém úderu mají reproduktory tendenci opustit ozvučnici. Pomalý song oživující nálady a razanci legendárních Swans s naprosto extrémně zkresleným zpěvem (?), který se proplétá drtícím se kovem. Jednoznačně nejlepší song alba. Závěrečná a zároveň nejdelší „You Are The Judge, The Jury, And The Executioner“ se odkazuje k předchozímu experimentálnějšímu albu „Post Self“, typický zvuk kapely je hodně rozmělněn post metalovou atmosférou plnou vazbících a naechovaných pasáží. Broadrick trochu vykrádá sound své bokovky Jesu.
Godflesh jsou nezpochybnitelnými velikány tvrdě metalové scény, otcové industriálního metalu, kteří stvořili klon Pitch Schifter a inspirovali Faith No More, Danzig, Panteru, Fear Factory a mnoho dalších slavných metalových umělců. Deváté album „Purge“ je však částečným zklamáním. První polovina alba postrádá razanci a nápad, muzikanti jako by se obloukem vraceli k původnímu punkovějšímu soundu Fall of Because. Druhá půle zachraňuje kapele pověst, výhrady lze však mít k naprosto zbytečně metalově přebuzenému zvuku, i typická Greenova baskytara, jinde drtící jak buldozer, je zamaskována někde v pozadí. Po předchozím, hravě experimentálním albu trochu rozčarování.
|
