Zdálo se, že The Rolling Stones jsou vyčerpaní, na konci svých sil a zevnitř rozložení. Nepomáhalo jim chování šéfa Micka Jaggera, z něhož bylo cítit, že hudba, kterou s kapelou dělal, jej nenaplňuje jako v dobách „Let It Bleed“, „Sticky Fingers“ či „Exile On Main St.“, nepomáhal jim ani fakt, že deska „Emotional Rescue“ po umělecké stránce spíše propadla, než aby navázala na skvělého předchůdce „Some Girls“. Situaci nepomohla ani skutečnost, že Jagger místo toho, aby s kapelou odjel na americké turné, dal přednost natáčení filmu „Fitzcarraldo“, což zbylé čtyři členy skoro dohnalo k nepříčetnosti. „Mick Jagger je na pódiu fantastický a žádná jiná kapela nemá Micka Jaggera,“ řekl k věci spíše smířlivý a tichý basista Bill Wyman. „Bez kapely už ale tak dobrý není. Stejně jako kapela by bez něj byla poněkud nevýrazná, avšak zatímco my bychom mohli vystupovat bez něj, on bez nás ne,“ dodal. Jaggera to namíchlo a jeho rozchod se zbytkem Stones visel na vlásku.
O to větší překvapení byla skutečnost, že kapela byla připravena znovu nastoupit do studia. To se stalo na konci roku 1981, v pozadí událostí, o nichž si kapela myslela, že už je má za sebou. Minimálně od chvíle, kdy se Keith Richards zbavil drogové závislosti. Ovšem přízrak drogové minulosti se jako jedovatá mantra vplížil zpět do kapely, když byl kytarista Ronnie Wood deportován z ostrova St. Marteen na základě obvinění z přechovávání kokainu. Tím si proti sobě popudil zejména Jaggera, který jako správný byznysman dbal na úzkostlivě čistou a střízlivou image. Prakticky okamžitě se rozjely spekulace o Woodově vyhazovu a angažmá nového kytaristy. Ač by Jagger nebyl proti, za Wooda se postavil Keith Richards a celá věc postupně vyšuměla do ztracena. Ovšem pachuť drogového deliktu na kapele přece jen ulpěla.
„Jdete po ulici a lidi vás zastavují. Ahoj Micku, tak kdy budete zase hrát? Kdy přijedete do New Yorku? A tak dál a dál a dál, až si řeknete: Ok, tak teda jo,“ přiznal Jagger, ovšem každému bylo jasné, že kapela k turné potřebuje novou desku, protože „Emotional Rescue“ už nebyla nejaktuálnější a jak kapela, tak manažeři věděli, že nepatřila k těm nejsilnějším. Přiznání, že kapela nemá skoro nic, co by na album mohla dát, znělo jako velké varování. Začalo se přemýšlet, kombinovat a šátrat v šuplících. Album „Tattoo You“ představovalo jakési kompilační dílo, některé skladby (či spíše části z nich) byly staré i deset let, ovšem skutečnost, že kapela původní demosnímky použila jen jako inspiraci, hovoří ve prospěch klasické řadové desky. Co se týče melodií a vokální složky, představovala „Tattoo You“ běžné album, protože skladby, napsané mezi lety 1972 a 1980, existovaly pouze v instrumentálních verzích.
Na to, že jde o desku, která byla sestavena z původně odmítnutých věcí, je „Tattoo You“ výjimečně silná záležitost. Její výkladní skříň, singlová „Start Me Up“, která po vydání vylétla na vrcholky amerických i britských hitparád, a jenž v době alba „Some Girls“ byla jako demosnímek nahrána pod názvem „Never Stop“, připomene jednoduchým a funkčním riffem dávnou „(I Can`t Get No) Satisfaction“, což byla pro The Rolling Stones v roce 1981 výhra a vlastně jim zachránila život. V tu chvíli byli zpět a průměrná „Emotional Rescue“ byla zapomenuta s potěšujícím faktem, že „Start Me Up“ je jedna ze skvělých věcí na albu, ovšem ne jediná. Ač se nepodařilo dosáhnout tak bezprecedentního výsledku jako v případě alb z přelomu šedesátých a sedmdesátých let či na „Some Girls“, i „Tattoo You“ se řadí do zlaté pokladnice kapely. A to je na desku, která byla tvořena „jen tak do počtu“, obrovský úspěch.
Pozornost pro „Start Me Up“ sklouzne do útrob desky, kde posluchače čeká zdařilá sbírka pestrých skladeb, z nichž zaujmou například dvě rokenrolovky, „Hang Fire“ a „Little T&A“, jejichž hlavní otěže drží Keith Richards, který druhou skladbu nazpíval. Oproti tomu Jaggerův vliv se nezapře ve vrstvenějších a pestřejších „Slave“ nebo „Neighbours“, které ukazují, že někdejší rockový duch je u Micka přežitý a libuje si v přesazu do jiných stylů, ať už country, funky, blues nebo taneční hudby. Sílící funkový duch se táhne především druhou polovinou alba, nejprve balada „Worried About You“ předvede skvělou souhru klavíru hostujícího Billyho Prestona a Richardsovy kytary, aby „Tops“ šla ještě více proti proudu (také pochází ze začátku sedmdesátých let) a spolu se snovou „Heaven“ vytvořila jasný protipól rock n`rollovějšímu úvodu alba. Do stejného ranku skladeb zapadne i závěrečná „Waiting On A Friend“, což je vyspělá energická výpověď Jagera a Richardse, kterým se podařilo najít kompromis mezi stále více se lišícím názorem na svět i hudbu, Richards slevil ze svých kytarových požadavků na úkor hojného využití saxoifonu a Jagger přikývl rockovější formě celkové skladby.
V souvislosti s „Tattoo You“ vstoupily do dějin dva okamžiky. První z nich přišel o něco později, ale pro The Rolling Stones neznamenal velký úspěch, poté, co se někdejší kytarista Mick Taylor úspěšně domáhal autorských kreditů za skladby „Tops“ a „Waiting On A Friend“, které byly napsané v době alba „Goat Head Soup“, kdy byl členem The Rolling Stones on a ne Ronnie Wood. Druhá věc byla pro fanoušky o mnoho potěšující, protože Jagger měsíc po vydání „Tattoo You“ kývl na nabídku amerického turné, ač o něm předtím nechtěl ani slyšet. To se ve spojení s evropským termíny stalo jednou z největších událostí v kapelní historii a momentem, kdy navenek všechno působilo dokonale a Stones se prezentovali jako kapela pěti chlápků, co spolu sdílí nadšení pro hudbu. Jenže to bylo opravdu jen navenek…
|
