Pokud budeme vycházet ze skutečnosti, že Oasis jsou nadobro uzavřená kapitola, která měla smysl před takovými pětadvaceti lety, je pro hitmakera zázraku britpopu Noela Gallaghera dnes jasným vyjádřením kapela High Flying Birds. Ta toho s Oasis tolik společného nemá, jak by se mohlo čekat od člověka, který se podepsal pod největší hity kapely, čímž vydělal pěknou řádku liber. Jenže každý se vyvíjí a Noel dnes by asi další „Wonderwall“ nenapsal. Ne, že by to neuměl, ale jeho vyjadřovací prostředky jsou už jiné. Vyspělejší, ne tolik rockové ani písničkářské, alternativnější a umělecky ambicióznější. Proto High Flying Birds nezní jaké béčko Oasis, jako kapela minus Noelův paličatý bratr Liam, ale jako parta, která má totožný základ, ale je zcela o něčem jiném. Noel svůj rukopis měnit neumí (proč taky…), ale dnes je jiným autorem něž dříve,
High Flying Birds se od světa Oasis vzdalují s každou další deskou a v případě novinky „Council Skies“ se tento trend potvrzuje. S novou deskou zcela mizí reminiscence na staré hity Oasis a Noel se více otevírá budoucnosti, která jej s Liamem pojit nebude. Je ještě více alternativní, a na rozdíl od poslední desky svého bratra mnohem méně písničkovější. Za to však buduje atmosféru, která by neměla v repertoáru Oasis místo a ani Liam by jí docenit nedokázal. Noel ukazuje, že je umělcem s velkým U, přestože „Council Skies“ nebude jeho nejlepší a nejprotežovanější deskou, i tak je dílem velmi zajímavým. Jen k němu je třeba přistupovat bez předsudků, bez toho, že chcete slyšet novou tvorbu od tvůrce velkých hitů devadesátých let. V takovém případě by mohlo následovat velké zklamání, protože „Council Skies“ není hitové album. Je určené spíše pro náročnějšího posluchače.
Noel se vždy zaklínal láskou k The Beatles a ta je z „Council Skies“ slyšet. Jestliže Oasis měli blízko k The Beatles ze šťastnějších, nekomplikovanějších dob, z časů, kdy ještě nebylo veřejně známo, že Lennonova parta je slavnější než Ježíš Kristus, „Council Skies“ navazuje na dílo slavných Brouků z Liverpoolu z jejich pozdní éry. Skoro by se dalo říct, že je na desce slyšet i extravagantní Seržant Pepper, ale to by nebylo přesné, ačkoliv zamlžená, psychedelická atmosféra je také hodně silná. Stejně jako vlivy space rocku ze začátku sedmdesátých let, kdy byla díla umocňována horami drog velkých jako Kilimandžáro, což je ovšem něco, co Noel a jeho parta nepotřebují. Kýženého výsledku dosáhnou jen díky zkušenostem, které zúročují takřka do mrtě. Jen si vezměte krásnou, programově smutnou „Dead To The World“ a máte celou širou Noelovu duši jako na talíři. I s notnou dávkou hrané melancholie a čarokrásného tesknění.
A taková nálada se proplétá celým albem. Na písničkovější formu sází Noel a jeho parta zejména v singlové „Pretty Boy“, ovšem ta je na albu v menšině, ač pro staré fanoušky bude určitě jednou z nejčitelnějších, a tedy i nejpřístupnějších kompozic. Z ostatních věcí ji doplňuje jen „Easy Now“, která má také méně komplikovanou strukturu a snad i proto je v zásadě nepřitažlivá. Zvukomalby za použití řady nerockových nástrojů, které nabízejí jemné reminiscence na padesátá a šedesátá léta v titulní „Council Skies“, v „Open The Door, See What You Find“ či v „Love Is A Rich Man“ jsou o to zajímavější a znovu přitahují k desce náročnějšího posluchače, který si nad dřívějšími hity Oasis běžně odplivl. Tady britpopová slizká slupka mizí a objevuje se skutečný kompoziční talent hlavního představitele. Taková může být definice všech tří předchozích alb High Flying Birds, ačkoliv zde jsou tyto tendence nejčitelnější.
Zdá se, že na případném comebacku Oasis by Noel dnes prodělal. I když Liam se sólovými počiny sklízí více úspěchů než High Flying Birds, zde se cílí více na vybíravého posluchače než na mainstreamovou masu. Proto jsou Noelova alba většími trvalkami, ač Liamovy desky nabízejí více jasných hitů. O ty ale zjevně Noel moc nestojí.
|
