Ač chtěli být velkou kapelou a na začátku devadesátých let se oháněli tím, že mají blízko k Jonu Bon Jovimi, Aldo Novovi či kytaristovi Autograph Stevu Plunkettovi, velký úspěch se Bangalore Choir vyhnul. Debut „On Target“, těžící z toho, že zpěvák David Reece před pár lety neslavně nahradil Uda Dirkschneidera u Accept, nebyl špatnou deskou, ale zcela zapadl v grungeové revoluci. Bůhvíjakým trhákem by nebyl ani o pár let dříve, kdy doba přála glam metalovému znění, jaké Bangalore Choir na desce měli. Jejich tehdejší dráha byla jepičí a David Reece mohl být pasován na jednoho z největších smolařů rockového světa. Jenže je zarputilec, věc nevzdal a další léta se probíjel pod hlavičkou nejrůznějších spolků či na vlastní pěst. Nenechal spát ani Bangalore Choir, na které došlo v rámci všeobecného revivalu hudby osmdesátých let, v němž se znovu dávala dohromady i nejobskurnější jména.
Jenže obě comebacková alba, která vykazovala mnohem větší příslušnost k modernějšímu evropskému heavy metalu, fanoušky zklamala a dnes jsou „Cadence“ a „Metaphor“ prakticky zapomenuté. I proto je překvapující, že Reece znovu vrací do hry kapelu, o které se deset let soudilo, že už je mrtvá, protože poslední roky pracoval zejména na sólové tvorbě (ostatně to jsou Bangalore Choir také). Ale proč ne, Reece si dělá, co chce, což mu zaručuje postavení, v němž nemusí být svazován diktátem vydavatelských firem, jelikož se od něho žádné bestsellery nečekají. Zbavil se německých muzikantů, kteří natočili předchozí dvě alba, za pomoci italských umělců se pokusil vytvořit přímé pokračování „On Target“. Jenže Itálie není Amerika a vstoupit do téže řeky dvakrát nelze. A také se píše úplně jiná doba, návrat o třicet let může působit až hodně mimózním dojmem. Reece si naštěstí nemyslí, že je mu třicet a že je největším ladykillerem na dvorku, ovšem snaha o návrat na začátek devadesátých let místy působí křečovitě.
„Canter Mass“ je podařenější album, než byly obě předchozí nahrávky, ale ne o moc. Kvalit „On Target“ se docílit nepodařilo, ač se o to Reece a jeho italští kumpáni snaží, co mohou. Desku našlápnou docela obstojným stylem, úvodní „Spirit Rider“ splňuje přísnější kritéria žánru a „Back To Life“ je velice slušnou stadionovkou ve středním tempu, opatřenou silným refrénem. Jenže člověk si brzy všimne jednoho neduhu - toho , jak Reecův hlas moc zestárl a zhrubl. Projeví se to i v baladách „I Just Wanna Love You“ a „While Bullets Fly“ v nichž se Reece snaží současnou formu zakrýt medovějším projevem, ale přece jen slyšet, že forma z před třiceti let je pryč. To mu lze těžko vyčítat, čas nedokáže zastavit ani on. Důležité je, že tentokrát má k dispozici několik dobrých skladeb, takže mu nemusí být znovu otloukáno o hlavu to, co jeho pěveckému kolegovi Jeffu Scottovi Sotovi - že jako interpret obstojí, jako skladatel nikoliv. Tentokrát měl Reece šťastnější autorskou ruku.
„Pokusit se vrátit k debutu je těžká věc, ale já jsem na výsledek hrdý,“ naparuje se Reece a jako příklad hází do pléna „Wind At My Back“, akustickou „Blame It On Me“, frackovskou „Back 2 U“, či houpavou „Heat Of The Night“, které mohou být brány za zlaté srdce alba. Je znát, že na konci kapele už těžce dochází dech, zejména když zařadí vyšší rychlostní stupeň, a ve „Without You“ a pokračování „If The Good Die Young“ z debutu popráší svůj sound zbytečně metalovým popraškem. Takový kabát kapele neslušel na „On Target“ a nesluší jí ani nyní. Vrcholem nevkusu a naprostým přehmatem, který degraduje veškeré předchozí snažení, je závěrečná coververze „Love Hurts“, kterou zpropagovali skotští Nazareth. Reece a jeho parta jí dali mnohem vyšší tempo a rock n`rollový ráz, čímž ji doslova znásilnili a udělali z ní jednu z nejošklivějších teček rockových alb všech dob.
Fanoušci, kteří berou „On Target“ jako jeden z vrcholů glam metalového stylu (ano, i tací jsou…) budou s „Center Mass“ spokojeni, po třiceti letech jim Reece dává přesně to, co celé roky žádali. Ale co ti ostatní? Ti si mohou tuhle nahrávku poslechnout jako obstojnou desku ostřílených muzikantů. Protože nadprůměrná záležitost to skutečně je.
|
