Když se sešla sedmdesátá léta s osmdesátými, The Rolling Stones působili na scéně už dvacet let. Přežili vlnu psychedelického rocku a hnutí hippies, z něhož vytěžili album „Their Satanic Májesties Request“, absorbovali i vlnu glam roku na „Goat Head Soup či „It`s Only Rock N`Roll“ a dokázali vzdorovat i punkové revoltě, které se přizpůsobili na desce „Some Girls“, jenže tentokrát jako kdyby jim už ujížděl vlak. „Tattoo You“ bylo dobré album, ovšem na dorůstající generaci působilo zastarale a The Rolling Stones ukázali, že ač dokáží udělat dobré věci, jako kapela se přestali vyvíjet. Možná proto, že „Tattoo You“ byla sbírka nápadů, které pocházely z různých období sedmdesátých let, možná proto, že kapela šla do věku, kdy se nepotřebovala vyvíjet a stačilo to, čo dokázala. Tak to možná bylo pro Keitha Richardse, Ronnieho Wooda, Billa Wymana a Charlieho Wattse, ovšem Mick Jagger něco podobného rezolutně odmítal. Propast mezi ním a zbytkem kapely se znovu o něco zvětšila.
Promítlo se to i do nahrávacího procesu, když kapela začala poprvé v osmdesátých letech pracovat s novým materiálem. Jagger chtěl, aby deska byla ostře moderní a začal prosazovat vlivy reggae, diska, post-punku či nové vlny, což nesl nelibě zejména Richards, který se chtěl vrátit k původnímu blues rocku a rock n`rollu. I když hlavní tahouni měli v sedmdesátých letech mezi sebou problémy zejména vinou Richardsovy drogové závislosti, vždycky se dokázali shodnout na tom, jak bude další deska znít. Nyní ne. Jestliže se poslední roky hádali kvůli Jaggerově nezúčastněnosti a nezájmu podnikat další turné, tentokrát byla situace mnohem vážnější. Otazník visel nad tím, zda spolu ještě mohou tvořit. Situace dospěla do kompromisu, ale vztahy zůstaly pošramoceny. A trpí tím i album „Undercover“, které stojí na půl cesty mezi tím, co prosazovat Jagger, a tím, co chtěl Richards.
Jagger si stále nemohl zvyknout na Richardsovu aktivitu, jíž kytarista sršel po zbavení se drogového návyku. Spíše mu lezla na nervy, byl zvyklý celá sedmdesátá léta o všem rozhodovat sám a teď měl svého parťáka zpět v plné síle, a zjišťoval, že si s ním nerozumí. Chtěl mít moderní album, jeho kolega stále preferoval kytarová sóla. Začali tvořit spíše odděleně a pak nápady posuzovali. Proto album na jednu stranu nabídne staromilský přístup ve výtečné „She Was Hot“, která se stala největším hitem alba, ale i mnohem modernější „Feel On Baby“, v níž se klasický stonesovský rokenrol ve velkém proplétá do tónů reggae, které v té době nabývalo velké popularity. Přesně tak to chtěl Jagger, ovšem ze zpětného pohledu jeho přístup a vizionářství desce škodí nejvíce.
Stačí si poslechnout taneční věc „Too Much Blood“, v níž se kapela pouští do jakéhosi podivného funky a Jagger svůj projev přizpůsobuje rapu, a víte, že i přihlouplá „Pretty Beat Up“ z pera Ronnieho Wooda je sice průměrná až běda, ale nepředstavuje tak nechtěný úlet do jiných sfér. Nejlépe fungují Richardsovy věci. Ač prvotně bojkotovány Jaggerem, tvoří páteř alba a v podobě „She Was Hot“, „Too Tough“, „Undercover (Of The Night)“ a „It Must Be Hell“ i jeho vrcholy. Kromě „She Was Hot“ a „Too Tough“ se žádná ze skladeb na „Undercover“ nevyrovná starým hitům a deska ukazuje, že kapela je na cestě dolů, a že kvalita a úspěch „Tattoo You“ spočíval zejména v tom, že obsahovalo staré věci. Aktuální forma byla neporovnatelně slabší, což nebylo dobré znamení.
Dalším důkazem byl fakt, že Jagger odmítl vyjet na propagační turné. Jako hlavní důvod oznámil, že se svou přítelkyní, modelkou Jerry Hall, čekají narození dítěte. Hall měla komplikované těhotenství a Jagger jí chtěl být nablízku. Ač Richards tvrdil, že všechny důvody chápe, skřípal při tom zubama. Britský a americký tisk lámal nad kapelou hůl, protože „Undercover“ nedosáhla obligátního prvního místa v britském žebříčku a celosvětově vykazovala nejhorší prodejní čísla od dob „Beggars Banquet“. Celá věc zaváněla rozpadem, který takřka přišel. Jednu dobu byla pozice Micka Jaggera v kapele velmi nejistá a mluvilo se o jeho odchodu.
Všechno přiživilo jeho rozhodnutí vydat sólové album. To je konec The Rolling Stones, shodovali se hudební odborníci a Mick se naparoval v televizních pořadech, mluvil o své desce jako o nejlepším díle za poslední léta. Vydání alba „She`s The Boss“ bylo pro fanoušky spíše studenou sprchou, protože obsahovalo sterilní taneční rock, čímž pokračovalo v experimentech desky „Undercover“ a situaci nezachránila ani Richardsova výpomoc jako výraz jakési loajality v nejlepší skladbě desky „Lonely At The Top“. The Rolling Stones byli v roce 1985 de facto mrtvou kapelou.
|
