Přelom tisíciletí zastihl The Rolling Stones v pozici největšího hudebního uskupení na světě. Nejenže kapela ukázala, že dokáže přežít všemožné trendy, které se během druhé poloviny dvacátého století přehnaly přes scénu, dokázala rovněž, že je stále životaschopnou partou, která už má za sebou mladickou bouřlivost, ale dokáže těžit z nadhledu a bohatých zkušeností. Proto ji nerozhodila ani skutečnost, že si Mick Jagger odskočil k sólové dráze a v roce 2001 vydal album "Goddess In The Doorway", z něhož vytěžil hit v podobě duetu s Lennym Kravitzem "God Gave Me Everything". Jagger deklaroval, že jeho priorita leží u The Rolling Stones a sólová práce je jen zpestření běžného dne. Fanoušky, kteří by o tom pochybovali (zejména při vzpomínce na osmdesátá léta) uklidnila příští rok rozsáhlá výběrovka "Forty Licks", kterou kapela oslavila čtyřicet let působení na scéně.
Roky utíkaly a zprávy o nové desce nebyly žádné. Řada fanoušků i hudeních kritiků počítala s tím, že "Bridges To Babylon" bude posledním zápisem v diskografii. The Rolling Stones pořádali nekonečná turné, hráli charitativní koncerty, Jagger s Richardsem se producírovali ve společnosti britské smetánky i tamní vlády a nová hudba nikde. Koncerty bývaly čím dál častěji zaměřeny retrospektivním směrem, v podstatě se ignorovala osmdesátá léta, z devadesátých bylo nasazeno jen několik největších hitů typu "Love Is Strong" a "Anybody Seen My Baby?" a páteř vystoupení tvořily skladby ze šedesátých a první poloviny sedmdesátých let. Kdo by tedy potřeboval novou desku? Ta přece jen vyšla začátkem září 2005, osm let po "Bridges To Babylon" a v relativní tichosti, což byla pro The Rolling Stones zkušenost v podstatě nevídaná a rozhodně nečekaná. Ovšem to svědčí o povaze desky.
Jestliže na "Bridges To Babylon" kapela sezvala řadu producentů a výsledek byl opulentnější, než by se čekalo, drží se deska "A Bigger Bang" při zemi, v čemž je její velké kouzlo. The Rolling Stones s přizvaným jediným spoluproducentem Donem Wasem jako kdyby se chtěli vrátit k tomu, co představovali v začátcích a rozehrávají působivou hru reminiscencí na původní rhythm n`blues, který je kořeněn hardrockovou tvrdostí, ovšem v zásadě cílí na pamětníky starých časů. Přestože tvorba desky, která pobíhala na Jaggerově francouzském zámku Pocé-sur-Cisse, byla poznamenána zprávou o rakovině hrdla bubeníka Charlieho Wattse, na uvolněném a velmi příjemném výsledku se to neprojevilo. Watts byl i schopen nastoupit do studia, přičemž bicí party na demosnímky nahrál Jagger. Ty se na album nedostaly, protože Watts ve studiu všechny přetočil.
Možná i proto je výsledek typický, jasně stonesovský, čímž kapela deklarovala, že doby experimentů má za sebou a hraje zejména pro staré fanoušky. Ty potěšil skvělý start desky, otvírák "Rough Justice", v němž jako kdyby The Rolling Stones a zejména Mick Jagger chtěli ukázat, že jim to hraje (a zpívá) jako za mlada a že energie mají na rozdávání. To potvrzují i následující věci, jimiž prostupuje uvolněnost, která je výsledkem znovunalezené radosti ze společného hraní. Jako kdyby rázem zmizely problémy, které mezi sebou v minulosti měl Jagger a zbytek kapely, protože sebestředný frontman se znovu plně etabloval ve středu kapely. Ta hodila za hlavu honbu za hity, vědoma si toho, že nové skladby v tomto ohledu nemohou konkurovat dávným šlágrům, a připravila sevřenou kolekci, z níž je cítit, že jde muzikantům od srdce.
Pokud bychom hledali hitové zárodky, tak samozřejmě pátrání bude úspěšné. K "Rough Justice" lze jako vrcholy alba přiřadit i "Let Me Down Slow", v níž se ke slovu dostávají prastaré názvuky country, funkyově střiženou "Rain Fall Down", a čarokrásnou baladu "Streets Of Love", u které díky využití akustických kytar přijde na mysl i slavná "Wild Horses" ze začátku sedmdesátých let. Vydařila se i snová "Biggest Mistake" a starým blues načichlá "This Place Is Empty", ačkoliv obě skladby (stejně jako řada dalších) už trochu zapadaly prachem času, podobně jako celé album, které se ukázalo být zatím posledním autorským dílem v historii kapely. Kapela od té doby přišla pouze se sympatickým albem bluesových coververzí "Blues And Lonesome" z roku 2016 a od té doby se řeči o nové desce sice množí, ale výsledek žádný předložený nebyl.
Pokud se tak v budoucnu stane, nebude u toho Charlie Watts, který v srpnu 2021 podlehl dlouhotrvajícím zdravotním problémům. Z piety se zbylá trojice The Rolling Stones rozhodla nenahrazovat Wattse žádným dalším řadovým členem, na koncertní stoličce se začal objevovat Steve Jordan, který v minulosti spolupracoval na sólovém projektu s Keithem Richardsem. Přestože je z The Rolling Stones pouze trojice a jak Jagger, tak Richards se učí žít s osmi křížky na hrbu, je tahle legenda neskutečně vytrvalá. Další koncertní turné potvrzují velmi slušnou formu členů a neustále si připisují rekordní zisky, stejně jako návštěvnost, které se na světě vyrovná jen hrstka kapel. Fenomén zatím ještě končit nehodlá a pokud se tak stane, svět už nikdy nebude stejný. "Myslím, že budeme jediná kapela, který přežije jaderný holokaust," řekl kdysi Keith Richards a pokud se nad tím zamyslíte, tak má asi pravdu...
|
