Na Wolfganga Van Halena se už nehledí jako na protekčního syna slavného Eddieho Van Halena, ale jako na talentovaného muzikanta, který po otci zdědil hudební geny, ovšem nutně nemusí kráčet v jeho stopách, i přesto, že byl členem Van Halen v jejich závěrečné epizodě a podílel se na comebackové desce s Davidem Lee Rothem „A Different Kind Of Truth“. Pro první hudební krůčky bylo členství ve Van Halen velmi důležité, stejně jako příjmení, ale bez skutečného talentu by mu to nebylo k ničemu, obzvlášť když kapela po smrti Eddieho skončila a Wolfgang se rázem ocitl na vlastních nohách. To, co se od svého otce naučil, zahodit nechtěl a zhmotnil to do kapely, kterou pietně pojmenoval Mammoth WVH, což (kromě Wolfgangových iniciál) byl původní název Van Halen. Tam je neomezený šéfem, co si od základu celou tvorbu píše i nahrává.
Kořeny Van Halen jsou v Mammoth WVH cítit, ale nedá se říct, že by Wolfgang produkoval stejnou hudbu jako otec a strýc. Hardrockový základ je dobře čitelný, ovšem Wolfgang ví, jaký se píše rok a hudební výraz podřizuje soudobým potřebám. Proto se ozývají názvuky alternativního rocku, který se proplétá s klasickým hard rockem, proto Wolfgang rezignuje na sáhodlouhé instrumentální exhibice, které nejsou v módě jako v době, kdy je definoval jeho otec. Že se trefil do vkusu současného publika, je jasné z úspěchu debutového alba, které světu dalo hit „Think It Over“, čímž předčilo očekávání. Druhá deska byla vyhlížena s mnohem větším zájmem, protože Wolfgang skladby dokázal podpořit i na dlouhém turné, které jim dalo poněkud tvrdší rozměr.
„Všichni si myslí, že první album bylo o tom, čím jsem prošel a o tom, že jsem ztratil otce. Ale to není pravda. První album jsem dokončil v roce 2018. Až dvojka je album, na němž zpracovávám vše, co se stalo v mém životě od roku 2019. Myslím, že to je důvod, proč je deska temnější a těžší,“ vysvětlil okolnosti druhého alba Wolfgang. "Mammoth II" neobsahuje zářivý a letní hit jako „Think It Over“, ovšem na druhou stranu nabízí sevřenější materiál. Není na něm nouze o hitovější momenty (v tomto ohledu se vyznamenává zejména singlová „Another Celebration At The End Of The World“, obsahující typickou vanhalenovskou melodiku), ale nejsou tak důležité. Síla alba tkví někde jinde, ačkoliv se objevuje až po opakovaných posleších, kdy se bortí zdi nepřístupnosti a ze tmy začínají vystrkovat růžky silné okamžiky.
Jeden z důležitých okamžiků Wolfgang zažívá v temné suitě „The Optimist“. Tam na sebe vrství kytary takovým způsobem, že skoro vytváří hlukové stěny, v nichž dominuje nervózní atmosféra, do ní dokáže napasovat skvělý a zapamatovatelný refrén, což je případ úvodní „Right?“, ve které absorbuje vlivy Foo Fighters snad ještě z devadesátých let. Výrazným okamžikem je rovněž „I`m Alright“, ve které refrén Wolfgang zahustil trochou grungeového espritu, ale sloky, možná díky vkusně použitému klavíru, připomenou éru Guns N`Roses z období „Use Your Illusion“. Vrcholem desky je „Take A Bow“, v níž Wolfgang předvádí nejlepší vokální výkon, zároveň je příkladnou ukázkou práce s melodiemi jak od mistrů staré školy a precizní stavby kompozice. Skladba od jemnějšího úvodu mohutní na stále se opakujícím kytarovém motivu, na nějž se nabalují další vrstvy, spěje k výraznému refrénu, po němž Wolfgang vypálí naprosto úchvatné sólo, za nějž by dostal pochvalu i od slavného otce. Přesně takhle má znít moderní hard rock, tohle je cesta do budoucnosti zdánlivě vyčerpaného stylu.
Wolfgang Van Halen ukazuje, že slavná tradice pokračuje. Ukazuje, že je právem nositelem slavného jméno, protože talent, jímž uchvacoval svět jeho otec v minulém století, připadl i jemu. „Mammoth II“ je pro něho velice důležitá deska, protože ukazuje, že kvalita předloňského debutu nebyla náhodná. Představuje Wolfganga jako vyspělejšího skladatele i muzikanta, takže se dá očekávat, že od tohoto dvaatřicetiletého chlápka se v příštích letech můžeme dočkat řady zajímavých hudebních dobrodružství.
|
