Nebýt životní tragédie v životě Johna Lydona vulgo legendárního Johnnyho Rottena, jemuž letos v dubnu zemřela manželka Nora Forster, možná by žádná další deska Public Image Ltd nebyla. Lydon na nové hudbě pracoval už někdy v roce 2018, tedy tři roky po vydání předchozí studiovky „What The World Needs Now“, ale rozhodně se nejednalo o nic vážného, o nic, co by svědčilo o tom, že by se Public Image Ltd měli vrátit na scénu. Lydon měl jiné starosti, kromě péče o nemocnou manželku jej zaměstnával další ze soudních sporů mezi bývalými členy Sex Pistols, které neutichají ani pětačtyřicet let poté, co kapela po krátkém katastrofálním turné po Spojených státech ukončila činnost. Jenže skon Nory byl pro něho takovým otřesem, že bylo nutné započít terapii. Terapii hudbou. Jakou jinou může muzikant zvolit? Lydon vrátil Public Image Ltd zpět do hry a vše korunoval novou deskou. A dost dobrou, je nutné doplnit…
Kdo zná Lydonovu tvorbu. ví, že hudbu, jakou se zpěvák s profesionálně protivným hlasem prezentoval v Sex Pistols, od něho dnes nikdo čekat nemůže. Žádné „Anarchy In The UK“, „God Save The Queen“ či „Holidays In The Sun“. To je dávno zapomenuto. Ovšem vlna, která starý punk model 1977 nahradila, tedy post punk s názvuky elektroniky a kraut rocku, je v Lydonově tvorbě stále živá. Bylo to tak, když vydával první post-pistolovské album „Public Image: First Issue“ a je tomu tak o pětačtyřicet let později na novince „End Of World“. Ta je však o něco temnější, melancholičtější a méně přístupná, jinak se jedná o naprosto typický Lydonův kus, v němž kytary skřípou v jasně novovlném duchu konce sedmdesátých let, rytmus udává dusavý trend a hlavní protagonista vytahuje své typické rejstříky jako z dob Sex Pistols, či o něco uhlazenější a kultivovanější projev let následujících.
Hlavní skladbou na „End Of World“ je závěrečná, „Hawaii“. Lydon ji věnoval nebohé manželce, když už věděl, že dojde na nejhorší a proto její niternější a mnohem jemnější vyznění nepřekvapí. Je to silné vyvrcholení alba, při němž může ukápnout nejedna slza, vedené ve zcela netypickém duchu, i Lydonův vokální projev je zcela odlišný od toho, co se odehrává předtím. Proto své frustrace zpěvák vyplivl hned na začátku alba a nejtvrdší skladby „Penge“ a „End Of The World“ umístil na úvod. První z nich jde na věc z rockové strany, druhá z alternativnější. Obě skvěle doplňuje pochodová „Car Chase“, v níž začínají dominovat tanečnější rytmy. Ty bobtnají, nabírají na intenzitě, přehlušují kytary a když Public Image Ltd přijdou s „Being Stupid Again“, jsou už takové tendence jednoznačné.
Jsou však důležité pro celkovou atmosféru alba, jejich prostřednictvím znovu ožívá špinavé, průmyslové prostředí Londýna sedmdesátých let, což je něco, co Lydon důvěrně zná. Tato atmosféra nemizí ani po první třetině alba, která je nejtvrdší a po níž kapela začne mířit spíše písničkovějším (nerozuměj však popovým) směrem. Takové jsou „Walls“ a „Pretty Awful“ a především výtečná „Strange“, v níž se kumulují silné vlivy začátku osmdesátých let a tehdejšího post-punku. Public Image Ltd. toho byli součástí a ačkoliv z tehdejší sestavy je v kapele už jen Lydon, je to i pro ostatní muzikanty přirozené prostředí. Proto se druhá polovina desky (pokud si odmyslíme přitroublou a zcela zbytečnou „The Do That“) nese v tomto duchu, z něhož ještě trochu vyčnívá „North West Passage“, ve které Lydon dává průchod poněkud nervnější atmosféře. Na druhou stranu to krásně kontrastuje se závěrečnou „Hawaii“…
Jestliže se o „What The World Needs Now“ mluvilo jako o poslední desce Public Image Ltd., zde jsou konstatování, která zaznívají z tábora kapely, podobná. Johnovi skoro táhne sedmdesátka a to není věk na nějakou rebelii. Čím dál více je z jeho tvorby i projevu znát jistá podobnost s někdejší punkovou legendou Iggym Popem. Možná věčné vzkazky o poslední desce nebudou zase tak úplně žhavé. Každopádně pokud se pánové s „End Of World“ chtějí loučit, je to rozlučka rozhodně důstojná.
|
