Je jen málo kapel, kterým skotačení ze stylu do stylu a experimentování napříč hudebním spektrem nezlomí vaz. Def Leppard na svém bestselleru „Hysteria“ předvedli naprosto elegantní obrat od původní zvuku, který se poohlížel až heavymetalovým směrem a výsledkem byl nadčasový fenomén. Když ale Mötley Crüe chtěli zkusit něco jiného na bezejmenném albu, byl z toho propadák jako vrata. A to jsme jen u největších hegemonů. Co teprve kapely, které nemají svou pozici na scéně zdaleka tak pevnou. Ukázkovým příkladem vrtošivých fanoušků může být britská formace Asking Alexadria. Druhdy kapela, do níž se vkládaly snad všechny metalcorové naděje světa a která před patnácti lety byla tak módní, že ji pravověrný rocker z duše nenáviděl, se postupem času vyvinula ve zcela jiné těleso a to jí staří fanoušci neodpustili.
Ponechme starou epizodu s ukrajinským zpěvákem Denisem Stoffem. Ač se řadí k úspěšnějším, už dávno zapadala prachem a dnes je znovu jediným možným frontmanem Asking Alexandria Danny Worsnop. Byla to zejména jeho zásluha, že kapela po jeho návratu začala měnit výraz (s tím experimentovala už na nejlepším albu „From Death To Destiny“ z roku 2013) a na dalších albech na sebe nabalovala čím dál více hardrockového tradicionalismu. A to staří fanoušci nepochopili. Přestože alba zněla dobře a Worsnop má pro hardrockový rank skutečně dobrý hlas, neúspěch kapelu znovu přiměl k radikálnímu kroku. Všechny změny a experimenty, ač bezpochyby kráčely správným směrem, odhodila a zahlásila návrat k metalcorovému znění. A to je krok zpět.
Ne že by kapela přišla s takovým masomlejnkem, jako byl debut „Stand Up And Scream“, dnes už Worsnop screamů tolik nepoužívá, ale vykalkulovaný návrat k metalcoru je znát. Pro fanoušky dvou posledních desek, na kterých se z Asking Alexandria stali de facto souputníci současných hardrockových kapel, vzývající sedmdesátá léta, bude představovat „Where Do We Go From Here“ velké zklamání, ačkoliv sem tam probleskne jistá návaznost na tyto opusy. Komplexně jsou však odvrhnuty a spíše se staví na prvních třech deskách, přičemž své místo mají kupodivu i vlivy alba „The Black“, jediného počinu nazpívaného Denisem Stoffem. Všechny karty na stůl vyloží úvodní „Bad Blood“, která přesně ukáže, podle jakých pravidel se bude hrát. To, co se v ní odehrává, je nezajímavé, poplatné trendu, který Asking Alexandria už dávno přerostli a koketující s největšími klišé, jaká si v metalcoru dovedete představit.
Celá deska naštěstí nejede v tom samém módu, kapela se snaží místy z metalcorové škatulky utéct, čímž však prohlubuje rozpaky, protože je jasné, že proklamovaný návrat je pro ni znouzectnost, kterou diktují spíše vyprázdněná konta. Mezi vším balastem dokáže zafungovat singlová „Psycho“, která přes úděsnou hip-hopovou sloku dokáže nastartovat statný refrén, v němž Worsnop dokonce připomene i projev legendárního Chrise Cornella ze Soundgarden. V téže skladbě potěší zdivočelý punkový finiš, což je jedno z nejlepších míst na desce. Potěšit dokáže i vcelku slušná, ač trochu popovější „Dark Void“, stejně jako „Holding On To Something More“, jež by mohla být bez metalcorové přítěže slušná rocková věc a úplně k zahození není ani závěrečná titulní „Where Do We Go From Here“, ve které potěší křehká atmosféra, prosycená nostalgickým pohledem.
Jestli chtěli Asking Alexandria zaútočit albem na někdejší pozice na špici metalcorového peletonu, tak se přepočítali. Už se nepíše rok 2010 a tehdejší trendy jsou dávno za zenitem. Tohle dílo těžko staré fanoušky usmíří a novým nadělá jen zmatek v hlavě. Rčení, že Asking Alexandria je spolehlivá rocková kapela, která dodává vyvážená alba, dnes už neplatí.
|
