Dánská kapely Skagarack spala dlouhá desetiletí. Když se v roce 1993 rozpadala (k faktickému rozpadu došlo už o dva roky dříve), rovnalo se takřka jistotě, že konec je definitivní. Jak čas postupoval, ukázalo se, že to tak žhavé nebude. Ačkoliv dnes ve Skagarack působí ze starých časů jen frontman Torben Schmidt a kytarista Jan Petersen, tihle dva mají na co navazovat. Jak bude znít jejich tvorba po třech desítkách let, je zodpovězeno prostřednictvím comebackového alba „Heart And Soul“ a teď je otázka, jestli nadšení kapele vydrží delší dobu. Torben tvrdí, že ano, tak se nechme překvapit.
Proč se po třiceti letech vrací Skagarack zpět na scénu?
Má to jeden jediný důvod. Vracíme se pro zábavu a proto, že hrajeme prostě rádi.
Myslíš, že je doba připravená na klasickou hardrockovou desku, jako je „Heart And Soul“?
To nevím. Vím jen to, že jsme se nesnažili znít jako před třiceti lety. Ale vždycky jsme milovali rockovou hudbu sedmdesátých let, kdy byla svým způsobem jednodušší, ve které byly dominantní kytary a klávesy se hrály většinou na hammondky. Myslím si, že přesně tohle je na naší nové desce taky trochu znát.
Jak a kde jste to nahrávali? Jaký byl prvotní impulz, že jste se pro tvorbu desky rozhodli?
Úplně první myšlenka, kdy jsme se rozhodli něco nahrát, přišla, když jsme připravovali comebackové koncerty. Tenkrát jsme si řekli, že by bylo fajn natočit jeden nebo dva singly. Ale pak jsme se rozhodli pro celou desku. Skoro celou jsme ji nahráli v mém vlastním studiu Crocodille Inn. Tedy kromě bicích, ty se točili jinde.
Otestovali jste si půdu pilotním singlem? Jaké jste na něj zaznamenali reakce?
Hlavně byli lidi zpočátku překvapeni, že jsme vydali nějaký nový materiál. Ale můžu říct, že reakce byly velmi dobré.
Pamětníkem starých časů Skagarack jsi jen ty a Jan Petersen a možná ještě Lars Daugaard, který natočil album „Big Time“. Mohl bys představit ostatní členy kapely?
Bohužel to tak je a z původních členů jsem v kapele už jen já a Jan. Bohužel náš basista Morten Munch nedávno zemřel a bubeník Alvin Otto nemůže ze zdravotních důvodů hrát. Před nedávnem si s námi zahrál Tommy Rassmusen (původní klávesista, pozn. aut.), ale to byla věc na pět koncertů, na víc nemá čas. Takže kromě mě a Jana kapelu dnes tvoří basista Rasmus Lund Matthiesen, klávesista Ken Raj Schmidt a bubeník Dennis Pedersen.
Jak se spoluhráči zapojili do kompozičního procesu? Nebo je „Heart And Soul“ jen tvoje dílo?
Je to moje práce. Vždycky jsem psal skladby a to i pro jiné muzikanty, když Skagarack nehráli. Já proces tvorby miluju a než dodělám jednu skladbu, už mám nápad na novou.
Jak se změnil tvůj vkus a inspirace za třicet let, co Skagarack nebyli na scéně? Ovlivňují tě stále stejné kapely jako v osmdesátých letech?
Do jisté míry ano, ale upřímně řečeno, nikdy jsem zcela neposlouchal jednu konkrétní kapelu. V sedmdesátých letech jsme hodně poslouchali Rainbow, tehdy ještě s Diem, nebo Led Zeppelin. Teď mám svoje playlisty, na kterých je to, co považuju za dobré, ať už je to rock nebo třeba country. Nebo úplně něco jiného. Muziku hlavně poslouchám v autě.
Na předchozí otázku jsem se ptal proto, že na albu je skladba s názvem „Cool To Be Old School“. Je tohle tvoje filozofie?
Ano, tahle skladba je v mnoha ohledech určitě o mě (smích).
Která ze skladeb by se mohla zařadit po bok hitů „Hungry For The Game“ nebo „Open Your Eyes“?
Tak předně si nemyslím, že by ještě nějaká kapela, která hraje melodický hard rock, mohla mít hit jako osmdesátých letech. Situace je zcela jiná. Tenkrát rádia ve Skandinávii, Velké Británii nebo Německu hrála „Hungry For A Game“ nebo „I`m Alone”, což se v současné době neděje, velká rádia pouští jen maisntreamovou hudbu. Naštěstí máme Myrock a další rocková rádia, která se zaměřují na rockovou hudbu. Nejsem si jistý, že na „Heart And Soul“ je nějaká věc, která by měla hitový potenciál jako skladby, co jsi zmínil. Hmmm, možná „Give It“ nebo „Be With You Forever“. Taky „Cool To Be Old School" dostává docela dost lajků. Ale ještě je to předčasné, je to pořád dost nová deska. Mými osobními favority jsou „Ain`t Got Nothing To Lose“ a titulní věc.
Jak se díváš na kariéru Skagarack z osmdesátých let? Je něco, co bys na tehdejších albech změnil?
Jistě bych něco našel, co by se mělo změnit, třeba texty některých skladeb, ale celkově jsem se s naší tehdejší hudbou docela spokojený.
Jak velká byla popularita Skagarack? Byli jste v Dánsku tak velkou kapelou jako Pretty Maids nebo D.A.D.?
Byli jsme hodně populární a měli jsme prodávanější desky než oni. Tedy co se týče debutu a „Hungry For A Game“.
Jaká z prvních tří desek je pro tebe nejoblíbenější a proč?
Myslíš, která se mi líbí nejvíc? Abych pravdu řekl, mám oblíbené skladby na všech třech deskách. Ale kdybych si musel vybrat, byla by to „Hungry For A Game“. Tu mám z těch tří nejradši.
Na čtvrtém albu „Big Time“ jste se představili s odlišnou sestavou. Co se stalo, že staří členové odešli?
Období let 1992, 1993 a 1994 bylo těžké pro všechny hardrockové kapely. Najednou zněly zastarale, grunge je úplně pohltil a kapely začaly zanikat. Grunge přebral vládu a na MTV byl nonstop. Já jsem v roce 1991 udělal sólové album, čímž kapela stála. Když jsme se v roce 1992 znovu sešli, už jsme nebyli kompletní, rozjet všechno příliš nešlo, tak jsme si na chvíli dali pauzu.V roce 1993 jsem začal pracovat na novém albu se Steenem Boelem, který hrál taky na mém sólovém albu. Řek jsem o tom Janu Petersonovi, že to chci dělat jako desku Skagarack a on souhlasil.
To byl ale konec Skagarack…
Začal jsem pracovat na vlastní nahrávací společnosti Thunderstruck a místo toho než abych sám hrál, tak jsem dělal tyhle věci. Od osmdesátých let jsem měl produkční společnost Thunderstruck Productions. V roce 1991 jsem se setkal s výjimečně talentovaným kytaristou Matthiasem Eklundhem, který právě zakládal kapelu Freak Kitchen. Společně jsem s nimi začal natáčet jejich debut "Appetizer". Produkoval jsem to a v roce 1994 deska vyšla na mém labelu. A můžu říct, že s nimi spolupracuju už třicet let a právě děláme na jejich desátém albu.
Ty jsi rozjížděl i sólovou kariéru. Věnoval ses jí po celou dobu, co Skagarack nefungovali?
V roce 1991 jsem natočil sólový debut „A Bit On The Side“, v době, kdy Skagarack v podstatě nehráli. Pak v roce 2012 jsem udělal ještě desku „Long Story Short“, což je písničkářské album. Jeho tvorba ale byla zábava.
Jaký byl důvod, že jste se znovu dali dohromady? Stála za tím nějaká konkrétní osoba?
Věci zapadly do sebe. Dostali jsme nabídku na koncerty, kterou jsme využili.
„Heart And Soul“ je comebackovým albem. Je už teď jasné, že bude mít následovníka?
Jelikož nás nahrávání bavilo, tak jsem si docela jistý, že v tom budeme pokračovat.
|
