„Moc si přeju hrát s Clash, pokud to půjde, chtěl bych dát jejich muzice ještě více energie,“ prohlásil v roce 1977 bubeník Topper Headon, když nastupoval do The Clash. Kapela na jeho konto prohlašovala, že jeho angažmá je velký krok kupředu, protože Headon byl lepší bubeník i všestrannější muzikant než Terry Chimes. „Bylo pro nás zásadní najít někoho, kdo uměl hrát, měl výdrž a nebál se do toho řezat,“ řekl frontman Joe Strummer a šťastná ruka při výběru bubeníka se projevila při nadcházejícím turné s Buzzcocks, The Slits, Subway Sect a The Prefect. Na něm už nemohlo kapele uniknout měnící se klima. Sex Pistols, jasný symbol punkové revoluce, byli po katastrofálním několikadenním turné po Americe mrtví a s nimi začal skomírat i punk. Co minulé léto působilo jako žhavá novinka, začínalo být rychle okoukané. Mládež se stále soukala do kožených hadrů a sichrhajskami si propichovala různé části těla, ale vše už bylo méně uvěřitelné a množily se hlasy, že punk je jen komerční kalkul.
The Clash na to zareagovali tak, že svým punkovým fanouškům vyrazili dech. Spojili se s reggae producentem Lee „Scratchem“ Perrym a natočili nejprve tradičněji pojatý singl „Clash City Rockers“, pak naprosto odlišně znějící „(White Men) In Hammersmith Palais“ a poprask byl na světě. Skalní pankáči skladbu odmítli pro její ska rytmus a reggae náladu, vyřvávali něco o zradě ideálu a The Clash přilévali olej do ohně, když tvrdili, že právě nastoupili novou cestu. To bylo v době, kdy točili druhou desku, o níž se před vydáním „(White Men) In Hammersmith Palais“ soudilo, že by mohla být pro punkové hnutí čerstvou injekcí, jenže teď to vypadalo, že The Clash se spíše odsunou do role zrádců, navíc když firma CBS The Clash spojila s americkým producentem Sandym Pearlmanem, nehrajícím členem Blue Öyster Cult. Malou náplastí na velkou bolístku bylo oznámení, že kapela na albu spolupracuje se zvukařem Footem, který měl být zárukou punkového soundu. Ten se na albu „Give`Em Enough Rope“ nachází, ale díky stále větší variabilitě skladeb nelze mluvit o typicky punkovém albu.
„Nahrávání desky bylo to nejnudnější, co jsem kdy zažil. Všechen perfekcionalismus byl v ostrém kontrastu s nahráváním první desky. To zničilo veškerou spontánnost,“ řekl k natáčení alba basista Paul Simonon. I tak se kapele podařilo do drážek alba dostat energii, ačkoliv starý styl zastupuje zejména Joe Strummer klasicky hovězím hlasem a ležérně frajerským projevem, začíná se však zabydlovat i v jiných polohách. I když album otevře dvojice ostrých punkových věcí „European Safe Home“ a „English Civil War“ (ač je hudebním přepracováním americké lidovky), nejvíce pozornosti na sebe strhla mnohem pestřejší „Tommy Gun“, textově politická agitka, zabývající se únosy letadel na Středním východě. Hudebně je zanechán lehký punkový základ, ovšem melodie jsou mnohem komerčněji laděné, což skladbě zaručilo úspěch ve Spojených státech, kde si díky ní konečně The Clash všimly širší masy.
Svérázně se projevuje skladba „Julie`s Been Working For The Drug Squad“, jež má nádech starého rock n`rollu a lá The Rolling Stones, což je umocněno využitím klavíru. Spolu s podobně odlišně laděnou „Stay Free“ přináší ostrý kontrast vůči dalším punkověji laděným věcem, mezi nimiž dominuje „Guns On The Roof“, textově se strefující do světového terorismu a korupce v nejvyšších politických patrech. Ta zastiňuje poněkud méně výrazné položky z konce desky, „Cheapskates“ je jen obyčejnou punkovkou a závěrečná „All The Young Punks“ (původně se tak měla jmenovat celá deska) skladbou, která opatrně našlapuje do míst, kam se The Clash měli teprve vydat. Osobitou kapitolou je trochu halucinogenní „Drug-Stabbing Time“, u které je zajímavější její příběh než celkové vyznění. Popisuje problém s tvrdými drogami, které se v řadách The Clash začaly šířit, zejména kytarista Mick Jones měl jednu chvíli dobře našlápnuto buď do léčebny nebo pod kytičky.
„Give`Em Enough Rope“ i přes svou odlišnost stojí v historickém účtování za debutovým albem. Mělo možná smůlu na dobu, kdy vyšlo, možná produkce Sandyho Pearlmana byla příliš uhlazená a zadupávala do země obrovskou energii a sílu, kterou kapela měla. „Give`Em Enough Rope“ rozhodně nelze považovat za slabší album, protože dokumentuje vývoj kapely, její úchvatný příběh a skutečnost, že jestli z punkové revoluce stála za něco jen jedna kapela, pak to byli The Clash. Druhá deska je ukazuje ve fázi, kdy opouštěli původní výraz, mířili k naprosto odlišným cílům a na chvilku měli opustit i široké teritorium rockové hudby. Zde se to ještě neděje.
Album zachycuje dobu a dění na britských ostrovech. Punková scéna mířila k elektroničtějšímu post-punku, aby se radikálnější fanoušci našli buď v heavy metalu nebo hardcoru. Pro The Clash nebyla ani jedna z cest ta pravá. Chtěli mít úspěch v Americe, kde vládly Foreigner, Journey, Survivor či Blue Öyster Cult. „Give`Em Enough Rope“ se ukázala být pro tento krok nevhodnou deskou. Přes Pearlmanovo angažmá a příslib, že z The Clash udělá novou hvězdu americké scény, album skončilo na 128. místě hitparády, což se rovnalo velkému zklamání.
|
