Po šesti letech se Tommy Victor znovu vrací k domovské kapele Prong, přestože to vypadalo, že tahle parta covidovou pauzu nepřežije. Vše je jinak a Tommy představuje své nové dítko „State Of Emergency“. Jak moc je deska pro něho důležitá a co se za poslední roky stalo v jeho životě, objasňuje legendární kytarista a tvář pravého groove metalu v rozhovoru. V něm jsme zavadili o méně příjemná témata, kterými jsou neradostné inspirace Tommyho skladeb, ale i jedno časové období jeho kariéry, na nějž vzpomíná skutečně nerad.
Aktuálně jsi na turné s Danzig a za pár dnů vydáváš album s Prong. Nedělá ti problém přeskakovat mezi oběma kapelami?
Je to náročné, někdy dochází i k časovým kolizím. A hra na kytaru v obou kapelách je velmi odlišná, což je pro mě v tuhle chvíli skutečně dost náročné. Musím vymýšlet různém způsoby, aby všechno dopadlo dobře, protože v tuhle chvíli řídím Prong, dělám rozhovory a zároveň ve stejnou dobu jezdím a hraju s Glennem.
Nové album „State Of Emergency“ s Prong vydáváš po šesti letech. Proč byla tentokrát pauza delší, než bývá u kapely obvyklé?
Jedna věc byla pandemie, obzvlášť když žiješ v L.A., kde lockdowny byly až přehnané. Lidi strachem z covidu jako kdyby přišli o rozum. Pak moje žena otěhotněla a narodil se nám chlapec, to všechno pořád během covidu. Žena se rozhodla jít do práce, tak já jsem se staral o dům a domácnost. Nějak jsem návrat k hudbě ani neplánoval a užíval jsem si rodinný život. V tu dobu nikdo nevěděl, co bude dál, jak a jestli vůbec bude scéna pokračovat. Když se zákazy trochu uvolnily, dostali jsme nabídku na turné s Black Label Society, což bylo skvělé. Vyjeli jsme i s Overkill. Neměli jsme nahrávací smlouvu, ale i to se změnilo. S rodinou jsme se rozhodli vrátit se do New Yorku, kde moje žena znovu otěhotněla. Musel jsem promýšlet a plánovat jak desku udělat. Rozhodli jsme se pro nahrávání od června do listopadu 2022.
Jaký největší rozdíl spatřuješ mezi novinkou a předchozím albem „Zero Days“?
Největší rozdíl je v tom, že teď jsem všechny skladby napsal sám. Nikdo jiný na tvorbě skladeb se mnou nespolupracoval. A taky v tom, že celá deska byla vytvořena v New Yorku.
V posledních letech byla hodně frekventovaná pozice bubeníka. Kdo nabubnoval novou desku? Griffin McGarthy, Jason Bittner nebo Tyler Bogliole?
Griff! Ten tam hraje…
Z propagačních materiálů vyplývá, že na album nehraje basista Jason Christopher. Je to pravda?
On hrál pouze na albu „No Absolutes“ a desce coverů „Songs From The Black Hole“, na žádné jiné. Tentokrát basu nahrál Steve Evetts.
Jako host je zastoupen bývalý kytarista Soulfly Marc Rizzo. Čím konkrétně přispěl do úvodní skladby „The Descent“?
Marc nahrál její hlavní sólo.
Zajímavou skladbou je "Non-Existence“, která připomene melodický techno-thrash alba „Rude Awakening“, které má u řady fanoušků výsadní pozici. Jak tohle album s odstupem let vnímáš?
Abych řekl pravdu, pořád tu desku nemám moc rád. Nelíbí se mi na ní produkce, nelíbí se mi na ní mix. A nikdy se mi to nelíbilo. Nahrávání byl jeden velký zmatek, což je škoda, protože třeba úvodní „Rude Awakening“ je skvělá věc. Ale verze na našem živém bootlegu „Unleashed In The West“ je mnohem lepší. Myslím, že „Non-Existence“ je ve svém ranku skvělá skladba, je trochu rychlejší s agresivním vokálem.
„The Breaking Point“ nebo „Light Turns Black“ jsou ukázky hardcorové tváře Prong. Jsi fanouškem starých hardcorových kapel z New Yorku?
Už to dnes moc neposlouchám, ale ve své době fungovalo hodně skvělých kapel, které se třeba ani nedostaly k vydávání desek. Vem si třeba Hatebreed, to nejsou ve skutečnosti newyorská hardcorová kapela, ale vzali si ten zvuk, vytvarovali jej a zdokonalili. Třeba Biohazard ano, ti se teď vrací, takže uvidíme, co udělají. Myslím si, že všechno tohle pochází od Bad Brains. Ve mně něco zůstalo z doby, kdy jsem v osmdesátých letech pracoval v CBGB
Desku zavírá skladba „Working Man“ od Rush. V čem tě Rush nejvíce oslovují a proč jsi vybral tuhle skladbu?
Obsahuje klasický riff i skvělý text, věřím, že koresponduje s tématem úvodní skladby „The Descent“. Jako dítě jsem byl velkým fanouškem Rush až do desky „A Farewell To Kings“ a několikrát jsem viděl naživo. Vyrůstal jsem v Queens v New Yorku a když jsem se teď přestěhoval blízko toho místa, začaly se mi připomínat staré nahrávky, které jsem tenkrát poslouchal. První deska Rush má mezi nimi rozhodně svoje místo.
Co je hlavním tématem desky?
Deska je o tom, jak jsou mainstreamová média ďábelská, pokřivená a jaké způsobují masové šílenství.
„State Of Emergency“ je třináctým albem Prong. Kde bereš neustálé inspirace pro novou tvorbu?
V našich smart phonech, kam zkurveně zlá zpravodajská média hází svou masírku. Mizerní kariéristé, politici, kteří jsou neuvěřitelně otravní, narcističtí. Svět se vzdaluje od skutečných hodnot, ale myslím, že toho už lidé začínají mít dost.
Co se po jeho vydání „Rude Awakening“ stalo, že se Prong na několik let rozpadli?
Já jsem byl docela rád, že se na nás firma vykašlala, protože tehdy bylo skutečně všechno u konce. Trápili jsme se, bylo mi z kapely špatně. Prostě to nešlo. Nedostávali jsme od nikoho podporu, takže jsem se na to vysral a bylo mi to úplně jedno. Grunge přišel a show celou ukradl. Pro Prong už nebylo místo.
Jak vzpomínáš na natáčení skladby od The Doors „Strange Days“ pro soundtrack ke stejnojmennému filmu, který s vámi udělal Ray Manzarek? Jaká s ním byla spolupráce?
Jednou jsem se s ním setkal a pak mu trvalo dva týdny, než natočil jedno varhanní sólo. On to bral jako výdělek. The Doors miluju, byli skvělí, ale natáčení skladby byla pro Prong jakási cena útěchy, když odmítli mou věc, kterou jsem pro film napsal. To všechno bylo součástí smůly, kterou jsme tehdy měli. Nic nebylo dobře. Byly to opravdu zlé časy a pěkně hnusná část mého života.
Teď vychází nová deska Prong. Nechystáte se do studia také s Danzig?
Nejsem si jistý. Turné s Glennem končí k datu vydání alba Prong a pak se budu soustředit jen na Prong.
Na podzim máte naplánované turné s Life Of Agony. Půjde jen o Spojené státy nebo přijedete také do Evropy, konkrétně do České republiky?
To bude hlavně evropské turné. V České republice budeme hrát 10. listopadu v brněnské Flédě. Takže se uvidíme tam!
|
