„Hybrid Theory“ byl hit a Linkin Park se rozhodli kout železo, dokud je žhavé. Práce na oficiálním druhém albu začaly během turné k první desce. Kapela nahrávala nápady v tour busu a zaznamenávala veškeré riffy, loopy a melodické party pospolu. Proces byl tentokrát uvolněnější a zároveň soustředěnější. Jisté experimentování se na tvorbě druhého alba podepsalo i díky zremixovanému albu „Reanimation“, kde si hlavně Mike Shinoda a Joe Hahn pohrávali s elektronikou a samply, což se promítlo do tvůrčího procesu na druhou fošnu. Chlapci se činili a v srpnu 2002 měli na stole osmdesát demo písní. Druhé album „Meteora“ začalo dostávat konkrétnější obrysy.
Zopakovat enormní úspěch debutu nebylo pro partu šesti kluků nic jednoduchého. Ta obrovská očekávání, tíha zodpovědnosti a velká šance neúspěchu však namotivovala Linkin Park vytvořit ještě vycizelovanější, vysoustruženější a vybroušenější materiál než na první desce. Tím spíš, když už se na kapelu nahlíželo jako na rockovou hvězdu a samotní Linkin Park měli o dost volnější pole působnosti při tvorbě. Kreativní rozpuk a touha experimentovat se snoubila s hitovým potenciálem a volností od studia včetně znovuobnovené spolupráce s producentem Donem Gilmorem, jenž byl podepsán pod debutovým albem.
Obrovské hity „Somewhere I Belong“, „Faint“, „Numb“, „From the Inside“ nebo „Breaking the Habit“ nebylo možné minout a jsou dodnes osvědčenými kousky, bez kterých by hudební svět nemohl existovat. Z „Meteory“ se stala iniciační deska a hlas generace. Na jednu stranu „Meteora“ přímo navazuje na prvotinu ostrými riffy, Chesterovým agresivním vokálem a strukturou písní, na druhou stranu se již objevují náznaky a snahy experimentovat jiným způsobem a nalézat nové tóny, melodie či nástroje. Příklad za všechny budiž „Nobody´s Listening“ s flétnou a dominantním rapem, instrumentální „Session“ anebo i singl „Breaking the Habit“, v němž ustupuje do pozadí kytara a growl, ale naopak je akcentován návykový sampl a čistý vokál bez typické breakdownové mezihry. Tuto skladbu nosil v hlavě Mike Shinoda pět let. Ten byl mj. hlavním pojítkem a mozkem v celém procesu tvorby a nahrávání a zastal i spoustu produkční a postprodukční práce.
„Meteora“ opět strhla veškerou pozornost a za první víkend se jí prodalo přes osmset tisíc kopií. Ještě ten rok vyrukovali Linkin Park s „Live in Texas“, přičemž singly opanovaly všechny myslitelné hitparády až do léta dalšího roku, kdy vyšlo EP „Collision Course“ s raperem Jay-Z. Vzniklo šest písní, do kterých se propsala obrovská popularita kapely, protože i EP „Collision Course“ se dostalo do žebříčků hitparád. Naposledy se to povedlo Alice in Chains v roce 1994 s EP „Jar of Flies“. To jen dokazuje, jak masivní popularitou Linkin Park vládli a pod jakým obrovským tlakem museli všichni členové být.
Druhá deska Linkin Park zacementovala jako kultovní kapelu. „Meteora“ prodloužila dravý nástup „Hybrid Theory“, zopakovala velice účelné instrumentální postupy a v lyrických šla ještě dál a hlouběji. Výsledkem byla paradoxně cena Grammy za nejlepší instrumentální skladbu „Session“, což působí v plejádě notoricky známých hitů trochu jako výsměch. 17x platinovou desku prověřil čas a příliv nostalgie při jejím poslechu s charakteristickým nu-metalovým stylem diktovaný dvěma vokalisty je po letech až elektrizující. To vše je zabalené do úhledného mainstreamového kabátku, ze kterého však stále čiší jistá animálnost a zranitelnost, s níž se snadno ztotožnila celá generace posluchačů. Linkin Park byli na vrcholu svých sil.
|
