Švédský kytarista a zpěvák, duše Electric Boys a někdejší člen legendárních Hanoi Rocks nám poskytl rozhovor už potřetí a pořád se bylo o čem bavit. Conny je velmi zábavný člověk s velkým přehledem a širokou rock n`rollovou duší, což prezentuje i ve svých skladbách. Nově se tak děje na desce „Grand Explosivos“, se kterou znovu uvádí v povědomí kapelu Electric Boys, která na přelomu osmdesátých a devadesátých let měla našlápnuto k velké kariéře. K té však vinou notoricky známých událostí ze Seattlu nedošlo, ale Electric Boys jsou tu stále a neubylo jim nic z někdejší energie i talentu. Navíc mají něco, co řadě jiných kapel chybí. Jsou naprosto uvěřitelní a o tom vás přesvědčí i následující řádky.
Poslední rozhovor jsme spolu dělali v době, kdy byla covidová pandemie na vrcholu. Jak se na tu dobu díváš? Pomohla ti v tom, že ti dala více času na studiovou práci?
Řekněme to asi tak, že to nebyla vůbec dobrá doba pro rock n`rollového tuláka (smích). Dělali jsme během té doby to, co jsme dělat mohli, malé koncerty na zahradách u lidí nebo živé online přenosy. To mi připadalo strašně divné, protože jsem věděl, že se na nás publikum kouká, ale že od něj nedostaneme žádnou zpětnou reakci.
Tenkrát jste vydali desku „Upside Down“. Jak jí hodnotíš?
Z toho alba mám velkou radost. Líbí se mi hudebně i textově. Fakt si myslím, že je hodně dobré.
Tehdy nebyla zcela vyřešena pozice bubeníka. Kdo natočil nové album „Grand Explosivos“, Jolle Atlagic nebo Niclas Sigevall?
Desku natočil Jolle a odvedl na ní opravdu skvělou práci. Niclas žije a pracuje na plný úvazek v Los Angeles.
Pro řadu posluchačů, zejména pro ty, které neznají například debut „Funk-O-Metal Carpet Ride“, může být „Grand Explosivos“ docela překvapivá deska. Dokázal bys vysvětlit, proč má tak silný funkrockový nádech?
Hard rock je velká část hudby, kterou mám opravdu rád, ale vždycky jsem poslouchal i Sly & Family Stone, Undisputed Truth nebo Betty Davis a další. Byl jsem tak unaven z pandemie a celé situace, že jsem chtěl zase pořádně žít, užít si trochu zábavy a udělat pozitivně znějící album. Možná i proto doma poslouchám hodně reggae, Dr. Johna a Captain Beefhearta.
Když si vezmu skladbu „I`ve Got A Feelin`“ cítím z ní vliv novodobějších desek New York Dolls. Je to jen můj pocit, nebo patří mezi tvé inspirační zdroje?
Já jejich desky neznal, ale když jsi o nich mluvil, tak si je budu muset pustit… Pokud v tom něco slyším „Since You Been Gone“ nebo „Rock You Like A Hurricane“. Je tam něco, co pochází z tradičního druhu riffové školy. Ale to vlastně i „Highway To Hell“.
Výraznou položkou je „Domestic Blitz“. Částečně v ní slyším tvorbu Hanoi Rocks z doby, kdy jsi byl členem ty i Andy Christell. Jak moc jste se zapojovali do tvůrčího monopolu Michael Monroe – Andy McCoy?
Riff pochází od Jolleho, takže by ses musel zeptat jeho, co pro něj bylo inspirací. Pustil jsem se do toho, protože to mělo skvělou atmosféru Iggyho Popa a napsal jsem text o tom, že se někdy chceš doma vyřádit a provádět nejrůznější šílenosti. Co se týče Hanoi Rocks, deska „Street Poetry“ byla opravdovým albem kapely. Já jsem přišel s nápady na čtyři skladby, k nimž Andy a Michael přidali své party a texty. Nahrávali jsme desku na malém ostrůvku nedaleko helsinského přístavu, což byla zábavné. S Andym jsem byl vždycky v pohodě. Bylo to jako u The Rolling Stones, kde stojí proti sobě dva kytaristé a hrají svoje sólové party. Všechno šlo krásně snadno.
Jakým způsobem jste „Grand Explosivos“ natáčeli? Oblíbili jste si covidové praktiky desky natáčíte každý zvlášť? Nebo jste pracovali společně ve zkušebně a studiu?
Vždycky natáčíme spolu v jedné místnosti a bylo to tak i při covidu. Je to jediný způsob jak můžeme fungovat. Základy jsou předtočené, ale bicí, basa i obě kytary jdou na pás současně. Chci vidět a cítit bubeníka, když hraju.
Jestliže minulá deska „Upside Down“ mi přišla jako oslava hard rocku sedmdesátých let, má „Grand Explosivos“ odlišný přístup. Přistupoval jsi ke skládání jinak než u minulé desky?
Nebylo to účelové, ale opravdu inspirace byla jiná. Padl covid, padla všechna omezení. Zase přišel čas na párty!
Favorita vidím ve skladbě „Missed Her By A Minute“. Jaká věc se nejvíce chytla mezi fanoušky, pokud už máš zpětné reakce?
Jo, to je dobrý výběr! Tahle skladba je mezi fanoušky docela často zmiňována. Stejně jako „Cozmic Jagger“, „Better Safe Than Sober“ nebo „I`ve Got A Feelin`“. Je to hodně pestrá deska.
Desku jste natočili pouze v klasické čtveřici nebo jste si na ni přizvali nějaké hosty?
Tentokrát to byla jen funky čtyřka, která přidala doprovodné vokály. Byly to členové naší spřátelené kapely Solid Fuse.
„Grand Explosivos“ je pátým studiovým albem od vašeho comebacku. Jak bys popsal vývoj kapely v tomto novodobém období?
Tobě by se to asi popsalo snáz než mě, když v tom nejsi dennodenně zainteresován. Pro mě je to docela těžká otázka. Jsme pořád Electric Boys, ale s novými skladbami. Textově to dospělo do bodu, kde si můžu říct, že jsem opravu šťastný a co se týče zvuku, myslím si, že poslední album je naše nejlepší vůbec.
Kdybys mohl porovnat dobu na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy jste vydali první tři alba a současnou scénu, kdy se ti tvořilo lépe a svobodněji?
Teď se cítím volnější a i texty se mí píšou snadněji. Tenkrát bylo všechno takové moc… vykonstruovanější.
Patříte ke kapelám, které hrají desítky let. Kde vidíš budoucnost rockové scény? Množí se totiž hlasy, že až kapely jako vy odejdou ze scény, bude se vším konec…
Tak tomu nevěřím! Pořád přicházejí nové kapely a i kdyby rocková hudba v budoucnu nebyla nejkomerčnějším stylem, vždycky se bude hrát v undergroundu, kde to všechno začalo. Je to primitivní zvuk, ten nemůžeš zabít.
V říjnu má vyjít nové album The Rolling Stones. Budeš to sledovat? Myslíš, že po šedesáti letech mají Stones co říct?
Určitě si tu desku poslechnu. Pokud jsi dobrý, je to v pořádku, protože dnes se na věk nekouká tak, jako když jsem byl mladý. To si každý myslel, že hrát rock n`roll po třicítce nepřipadá v úvahu a podívej se na Stones. Důkazem je jejich hudba a vitalita.
Electric Boys jsou silnou koncertní kapelou. Kde všude se chystáte „Grand Explosivos“ propagovat?
Díky, já miluju živé hraní, kontakt s publikem, jamování, experimentování… Brzy vyrazíme na turné po Švédsku, už připravujeme koncerty i v jiných zemích, ale zatím ti nic bližšího neřeknu.
Electric Boys se vždy drželi stranou od politických témat. Nezmění současná dramatická mezinárodní situace váš dosavadní pohled?
Já bych neřekl, že některé texty v sobě nemají kousek politiky, vždyť i o tom je život. Nebudu lidem říkat, co si mají myslet, na to si každý musí přijít sám. Electric Boys jsou klasická rocková kapela, která vyrostla na skvělých Led Zeppelin, AC/DC, Stones, Deep Purple, a doufám, že lidem dáváme stejně dobrý pocit z našich vystoupení. Je to všechno o dobré náladě a energii.
|
