Jsou to již dva roky, co bylo vydáno eponymní album Angelus Apartrida. Deska sklidila vesměs příznivé ohlasy, jak v našich končinách, tak i v zahraničí a v rodném Španělsku se z kapely mezitím stala uctívaná národní hvězda, která útočí na čelní místa tamních hitparád. Kapela neusnula na vavřínech a po náročných koncertních klubových výpadech po Evropě se před nedávnem uzavřela do studia, aby nás oblažila osmou řadovkou „Aftermath“ s obalem, na kterém je vyobrazena představa anarchistického Armageddonu, ztvárněná grafikem Gyulou Havancsákem (Grave Digger, Destruction, Annihilator).
Po kompaktní thrashové bouři předchozího alba, která všechny válcovala, muzikanti přichází s novým přístupem. Přímočaré riffové rubanice vycházející z mixu vzorů Death Angel, Exodus, Slayer či Megadeth ozvláštňují novými prvky. Výjimky potvrzují pravidlo a tou je třeba úvodní „Scavenger“, která evokuje Milleho riffové postupy. Podobně přímočaré a stylu oddané jednohubky se schovávají pod názvy „Rats“ ,„Gernika“ a „I Am Hatred“, ve kterých kapela mísí germánské i americké thrashové postupy devadesátých let.
Zbývající šestice songů z konceptu poněkud vybočuje. „Cold“ která z ostrého riffového mlýnku přechází do klenutého melodického refrénu s čistým zpěvem, ve kterém jakoby tato pasáž byla odkoukána od Fear Factory i s nezaměnitelném projevem Burstona C. Bella.V posluchači zajímavě rezonuje i bezmála devítiminutová (!) „To Whom It May Concern“ s několikaminutovým vybrnkávaným intrem a tklivou mezihrou. Pokus o technicky náročnou produkci v Metallica stylu? Následné kvarteto písní se hudebně přizpůsobuje přizvaným hostům. Přirozeně do konceptu brutální muziky zapadá hardcorový projev Jameyho Jasty, zpěváka legendárních amíků Hatebreed, který silovým projevem zdatně konkuruje Guillermovi. Pro sólo a kytarové vyhrávky Pabla Garcíi z obnovených španělských power metalistů WarCry je upraven song „Fire Eyes“, v kterém tyto prvky působí celkem osvěžujícím dojmem. V povedeném songu „Vultures and Butterflies“ exceluje Todd La Torre, zlatý slavík z Queensryche. V až prog metalové baladě zní Španělé spíše jako jeho doprovodný soubor. Trochu zvláštní, že by tak velká pokora? Ve všech směrech nejkontroverzněji působí poslední host, raper Sho-Hai ze španělských Violadores Del Verso, který totálné zprznil jinak povedenou sypačku „What Kills Us All“. Nic proti rapu v metalu, pokud výsledek působí organicky, viz dávné pokusy Anthrax či Body Count, ale tak nudný projev bezmála padesátiletého týpka aby člověk pohledal. Jak už to bývá, kdo v tomto stylu neoslňuje kulometným frázováním, dohání to kontroverzními texty. Jak se Anglelus Apatrida kriticky staví k politickému systému je zřejmé již z obalů jejich desek. Některé texty balancují na hraně přijatelnosti, neb se v nich mnohdy nevybíravým jazykem vybízí k násilí ve společnosti. Sho-Hai možná tu linii kapánek překračuje, když se bezostyšně staví na stranu hnutí „Black Lives Matter“. Tak snad jim to v Latinské Americe, kde jsou Angelus celkem populární, nažene nějaké body navíc.
Na zemi a ruce vzadu za hlavou
Ten zkurvysyn nejdřív střílí a až později se ptá
Strach a spoušť - velmi špatní spojenci,
hrají si na střelbu na terč, zvláště pokud jste černoši
Americký sen je noční můra v ulicích, tohle peklo je U.S.A.
kriminalita a diskriminace, bez uvážení zahajují palbu
podle svého uvážení, pojďme změnit hru
pojďme zabíjet
V materiálu alba „Aftermath“ lze spatřit určitou paralelu s americkými metalcorovými hafany Agent Orange. Není myšlena spřízněnost stylová, ale podobná touha hudebníků (možná i managementu) vystoupit z komfortní zóny a ukázat fandům větší žánrovou barevnost a přesah. Snaha se cení, i když to mnohý thrashový purista neuslyší rád.
|
