Přestože se jim celá léta lepila smůla na paty, zdá se, že kariéra Sorcerer se začíná ubírat šťastnějším směrem. A to i přesto, že zakládající člen a v hudebních kruzích nejviditelnější basista Johnny Hagel se definitivně stáhl do pozice nehrajícího kapitána a už i studiovou práci přenechává kanadskému mladíkovi Justinu Biggsovi. Hagel má na kontě fantastické album „Wildhoney“, které vydal v řadách Tiamat, ovšem z toho důvodu se jeho odchodu tolik litovat nemusí, protože od Sorcerer se pokračování skoro třicet let starého majstrštyku očekávat nedá. Hagel chybí spíše po stránce osobnostní, ovšem i tak Sorcerer ukazují, že alespoň po stránce úspěšnosti jsou na vzestupné cestě. Bylo to znát už z minulého díla „Lamenting Of The Innocent“, které je definitivně nasměřovalo na správnou cestu.
Přitom k tomu tahle kapela nepotřebuje žádný velký vývoj, přesahy do jiných stylů či experimenty za účelem zvýšení komerční úspěšnosti. Její základ je v zásadě totožný jako na konci osmdesátých let, kdy se poprvé dala dohromady, aby následné čtyři roky byly naplněné bojem o holé přežití a vydavatelskou smlouvu, která se jim stejně vyhnula. Ovlivnění zatěžkaným soundem Candlemass a temnější odnoží heavy metalu, ať už to byli Black Sabbath nebo Mercyful Fate (Kingův falzet ale nečekejte…) vydrželo Sorcerer dodnes a přestože členové kapely se seběhli z různých zákoutí rockové a metalové hudby (zpěvák Anders Engberg byl dokonce členem glam metalových 220 Volt), celkově si chemie mezi jednotlivými muzikanty sedla takřka dokonale. Nejsou žádnými novátory či vynálezci nových postupů či stylů, ale ve svém ranku se uhnízdili dobře.
Novinka „Reign Of The Reaper“ je dokonalou ukázkou jejich tvorby, reprezentativním kouskem se všemi klady a zápory. Ke kladům lze řadit tvář kapely, jejíž specifické pojetí heavy / doom metalu se klaní kořenům žánru, na druhou stranu nepostrádá ani moderní výraz a vše je dávkováno v přesném poměru, takže není možné Sorcerer napadnou ze zpátečnictví ani zaprděnosti osmdesátých let, ani z toho, že by honili nejnovější trendy a produkční fígle. Jako jistý zápor můžeme spatřovat invenci skladeb. „Reign Of The Reaper“ znovu nenabízí nic, co by Sorcerer postrčilo do první metalové ligy, protože kapela přehrává (i když samozřejmě na vysoké instrumentální i slušné pěvecké úrovni) vše, co už bylo vymyšleno a pohybuje se na území stokrát probádaném. Je to pohodlné, ale dokumentuje to nejen situaci Sorcerer, ale i stav rockové a metalové scény, která ne a ne najít nového lídra, jenž by ukázal cestu z bludného kruhu.
Švédové zvolí dobrý pochodový nástup v úvodní „Morning Star“, který se rozjede do energického tempa a skladba se pohybuje v intencích novodobějších Judas Priest, ale melodie ani po několikerém poslechu ne a ne vlézt do ucha. Podobným problém trpí i titulní „Reign Of The Reign“, která zkouší jít na věc z opačného směru a pohybuje se v temných doomových tempech, v nichž rezonují Candlemass. Prvním výrazným kusem je judasovská „Thy Kingdom Will Come“, ve které se podařilo vykřesat silnější refrén. Je to jeden ze světlých bodů alba, k dalším vydařeným kusům patří orientálními motivy propletená „Curse Of Medusa“, či úderná heavymetalovka „The Underworld“. Zbylé skladby, aniž by padaly k průměru vykazují menší životaschopnost, když znovu naráží na absenci nosného melodického nápadu, což z „Reign Of The Reaper“ dělá o něco slabší album, než byla minulá „Lamenting Of The Innocent“.
Sorcerer jsou pohodlně zabydleni ve svém standardu. Nebičují se k velkým výkonům a jen se udržují v bdělém stavu. Zdá se, že to dělají dobře, protože na jejich epický heavy / doomový lep sedá stále více posluchačů. Špatnou variantou pro současného heavymetalového fanouška nejsou, jakkoliv nyní vydali pouze album, jehož poslech nebude prudit (dokonce místy bude i bavit), ale jak dlouho vydrží čerstvý, to je otázka…
|
