Byly doby, kdy Lita Ford byla brána za hlavní symbol ženského elementu v rockové hudbě a byla jasným sexsymbolem s kytarou na krku. Zejména v osmdesátých letech se stala slavnou, její provokativní, sexualitou nabité klipy vysílalo MTV snad v každodenní rotaci a o pódium se dělila s těmi nejslavnějšími. Kariéru odstartovala už o dekádu dříve, kdy jako sedmnáctiletá zakládala kapelu The Runaways, jež se stala prazákladem všech dívčích uskupení, které přišly v následujících letech. Společně s Litou kytarový základ kapely tvořila další velmi výrazná umělkyně let budoucích, Joan Jett a jejich souhra udivovala nejednoho slavnějšího kytaristu. Ovlivněna hrou Ritchieho Blackmorea se i přes své mládí Lita stala velmi silnou osobností a bylo jasné, že po konci The Runaways hudební kariéru na hřebík nepověsí. Když kapelu paralyzovaly spory mezí ní a Joan Jett, neboť Lita chtěla jít hardrockovějším a heavymetalovějším směrem a Joan Jett chtěla z The Runaways mít punkovou formaci po vzoru The Ramones, bylo jasné, že logickým krokem bude sólová dráha.
Tu nastoupila i Joan Jett. V roce 1981 bodovala s albem „I Love Rock N`Roll“ a stejnojmenný hit jí zaručil mnohem větší slávu, než jaké dosáhla s The Runaways. Lita kariéru své sokyně sledovala a hodlala pomyslnou výzvu přijmout, k čemuž jí dopomohla smlouva s renomovanou vydavatelskou společností Mercury i známost s basistou Nikki Sixxem z Mötley Crüe. Z pozice kytaristky Ther Runaways začala Lita budovat svou kariéru, pro kterou se jí podařilo získat ostříleného basistu Neila Merryweathera, jenž dřív hrával se Steve Miller Band nebo Billym Joelem, a bubeníka Dustyho Watsona, který měl zkušenosti s kalifornskou punkovou partou The Press či surfrockovými Jon And The Nightriders. Lita se postavila i za mikrofon, přestože původně funkci hlavní zpěvačky odmítala. Ovšem když to zvládla Joan Jett, která se stávala silnou frontmankou, chtěla to zvládnout i Lita.
Do srovnání původních kariér Lity Ford a Joan Jett se přesně promítá rozpor, který muzikantky měly a který stál za koncem The Runaways. Joan své desky koncipovala v punkrockovém duchu, Lita zamířila hardrockovějším směrem, který reagoval na čerstvou heavymetalovou vlnu. Přesně takový materiál obsahuje Litina debutová deska „Out For Blood“, která vyšla v květnu 1983. Vypovídá o tom, kam by se kariéra The Runaways odvíjela, kdyby se Joan Jett podvolila nátlaku a tón v kapele by udávala Lita a bubenice Sandy West. „Out For Blood“ přesně zapadá do schématu doby a americké hardrockové scény, která sledovala tažení britských kapel Iron Maiden, Judas Priest a Def Leppard, které jak newyorskou, tak losangeleskou scénu vrchovatě ovlivnily. Lita nešla až na dřeň, že by natočila čiště heavymetalovou desku, ale ovlivnění tímto stylem je znát.
Produkční stránky se chopil zkušený Merryweather, který ale albu obrousil ostré zoubky a nedokázal z žádné skladby udělat potřebný hit. Přesto je deska slušnou ukázkou toho, jaká se v první polovině osmdesátých let hrála v amerických rockových kruzích hudba, která lačnila po úspěchu. Základem, kromě Litiných riffů, které si berou inspiraci zejména z britských ostrovů a to nejen u heavymetalových mladíků, ale i starších hardrockových bardů sedmdesátých let, je zpěv a už charakteristická práce s melodiemi. Proto také úvodní heavymetalovou jízdu „Out For Blood“ následuje mnohem tvárnější „Stay With Me Baby“, která předznamenává pop metalovou budoucnost zpěvačky, i když se ještě nejedná o hit v pravém slova smyslu, protože refrén skladby nemá potřebnou údernost a stadionovou rozmáchlost.
Na okázalost, jaká symbolizovala další alba, trochu nepochopitelně nesází ani balada „Just A Feeling“, která by s jinou produkcí mohla být trhákem ještě před „Home Sweet Home“ (Mötley Crüe) či „Never Say Goodbye“ (Bon Jovi). Nejlepší okamžiky alba se vyskytují až v jeho polovině, Lita nejprve nasadí heavymetalovou „Die For Me Only (Black Widow)“ a poté zpěvnou „Rock N`Roll Made Me What I Am Today“, s nimiž ukazuje, že v ní je velký potenciál a schopnost napsat hit, která bude v dalších letech rozhodující. Vcelku se povedla i závěrečná „I Can`t Stand it“, jejíž zajímavý úvodní riff připomene „Looks That Kill“ od Mötley Crüe a slouží jako připomínka vztahu Lity a Nikkiho Sixxe, který končil v době vydání „Out For Blood“. Mötley Crüe krátce na to přišli s průlomovou deskou „Shout At The Devil“, jež je tvořena z prakticky totožného těsta jako „Out For Blood“, ač je jinak mnohem přesvědčivější.
Velkým hitem se Litin debut nestal, Nevygeneroval žádný hit, který by byl odrazovým můstkem k velké kariéře a skutečnost, že se vůbec nedostal do hitparád, měla hořkou příchuť, neboť Joan Jett převzala za „I Love Rock N`Roll“ platinovou desku. Epizodu „Out For Blood“ poznamenal i spor s Neilem Merryweatherem, který od Mercury Records za produkční ani muzikantskou práci nedostal zaplaceno, což pro něj byla poslední kapka, takže se po vydání „Out For Blood“ stáhl z hudební scény. I přes jistou nevýraznost a řadu neduhů je „Out For Blood“ střípkem do mozaiky Litina příběhu, i když tím méně zářícím.
|
