Přestože „Out For Blood“ neznamenalo pro Litu Ford nejlepší start sólové kariéry a byla tu i nešťastná záležitost s Neilem Merryweatherem, který se stále domáhal peněz za produkční činnost a přínos albu, je deska brána jako důležitá, neboť ukázala styl, jakým se Lita měla v dalších letech ubírat. Vzala si kousek klasického heavy metalu, kousek tradičnějšího hard rocku, dodala losangeleské glam metalové pozlátko a mírně vše okořenila punkovějším přístupem a lá The Runaways. Nebylo to nic nového pod sluncem, ale Lita nejenže zapadla do kontextu doby (a to i odvážnými oblečky, které toho víc ukazovaly, než zakrývaly), ale pomalu se začala stávat synonymem ženského elementu v hard rocku a heavy metalu. V ryze mužské konkurenci jí to dávalo nespornou výhodu a proto se vydavatelská společnost Mercury rozhodla dát zpěvačce po propadáku „Out For Blood“ ještě šanci.
Jenže Lita neměla žádnou kapelu. Neil Merryweather po nechutných výstupech s vydavatelskou společností, která mu údajně dodnes dluží peníze, pověsil na dlouhá léta hudbu na hřebík a bubeník Dusty Watson, který se musel na spory Merryweathera s vydavatelem dívat a také nebyl spokojen s finančním ohodnocením, odešel rovněž. Litě byla doporučena skvělá rytmika v podobě skutečně rockových a metalových muzikantů, místo basisty připadlo Hughovi McDonaldovi, jenž se za deset let měl stát součástí Bon Jovi a na post bubeníka přišel Randy Castillo, který se měl stát důležitou oporou týmu Ozzyho Osbournea a na sklonku života i členem Mötley Crüe. Celá věc měla jednu nevýhodu - jak McDonald, tak Castillo byli „pouze“ muzikanti a ne skladatelé, ale v tu chvíli měla Lita možná nejsilnější kapelu za celou kariéru.
Musela se spolehnout pouze na své kompoziční schopnosti, ale to jí pravděpodobně dokázalo vybičovat až k nebývale silnému výkonu, deska „Dancin` On The Edge“ představuje velký krok kupředu, přestože se nejedná o nejlepší Litinu nahrávku. Vše se přiostřilo, zvuk i díky Castillově kanonádě byl metalovějším a skladby nesou punc typických hitů Lity Ford z budoucích let, přestože stadionová rozmáchlost a vycizelovanost je ještě schována pod nános zvukově špíny a nepříliš zdařilé produkce. Důležitější je první polovina alba. Ta odstartuje pravděpodobně nejsilnější skladbou „Gotta Let Go“, kterou společně s Litou napsal Jeff Paris, člověk, jenž v pozdější letech spolupracoval se Cinderellou, Vixen, XYZ nebo Mr. Big. Lita v ní konečně našla parketu, která jí sedí nejvíce a v refrénu dotáhla k obrazu svému styl, který ji měl reprezentovat v budoucnu.
Největší pozornosti se nedostalo „Gotta Let Go“ či titulní „Dancin` On The Edge“, ale skladbě „Dressed To Kill“, ke které byl natočen videoklip, jenž si oblíbilo MTV a zařadilo jej do denní rotace. Jestli to bylo proto kvalitu skladby nebo pro fakt, že v něm Lita předvádí své ženské přednosti, to je věc druhá a dodnes diskutabilní. Z dalších věcí i po letech dokáží zaujmout střednětempé „Hit N` Run”, “Still Waitin`” nebo “Fire In my Heart”, v nichž se skrývá potenciál a pečlivá práce s melodiemi, naopak „Lady Killer“ a závěrečná „Run With The Money“ jsou skladby z ranku zbytečných a deska by se bez nich obešla. Zajímavou položkou je „Don`t Let Me Down Tonight“, ve které je jasně slyšet, odkud čerpaly inspiraci dámy z Vixen na konci osmdesátých let.
„Dancin` On The Edge“ byla pro Litu důležitá deska a mohla značit dobře nastupující kariéru. Na chvíle slávy si však muzikantka musela počkat, když už to vypadalo na slušný průlom, přišla událost, která kariéru Lity na nějakou dobu zbrzdila. Povzbuzena úspěchem začala natáčet další desku, kterou pojmenovala „The Bride Wore Black“, s níž jí pomáhal tehdejší partner Tony Iommi z Black Sabbath. Těsně před dokončením alba z vedení nahrávací společnosti přišlo oznámení, že firma Mercury končí s jakoukoliv podporou Lity Ford. To byla studená sprcha. Deska byla skoro hotová, chybělo jen posledních pár nahrávacích frekvencí a závěrečný mix, ale už nebyl, kdo by ji vydal a dokončení zaplatil.
„Prezident nahrávací společnosti byl mým velkým fanouškem,“ vysvětlovala Lita události z roku 1986. „Hodně mi pomohl, podporoval mě, ale z nějakého mě neznámého důvodu byl odstraněn z funkce a nahrazen jiným člověkem. Odešli i lidé, kteří s ním pracovali a byli nahrazeni novými. Nový prezident vůbec neměl ponětí o tom, jak s mojí hudbou naložit. Napsal mi vlastnoručně dopis, ve kterém stálo: Lito, je mi to líto, ale bude tě muset nechat odejít z firmy.“ A bylo to… Nepomohlo ani, že za pár dní byla Lita nominována na cenu Grammy za nejlepší ženský rockový výkon, kariéra byla v troskách. Zhroutil se i vztah s Iommim, o němž Lita o několik let později řekla, že ji několikrát fyzicky napadl. Ale mělo být zase líp, muselo se jen čekat…
|
