V roce 2001 se kapela Cradle of Filth rozhodla vydat EP "Bitter Suites to Succubi". Playlist měl obsahovat šest nových kompozic, tři předělané skladby z debutu a jeden coversong. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se už poněkolikáté v historii Cradle nestalo, že neřadová nahrávka je propracovaná natolik strhujícím způsobem, jako by mělo jít o plnohodnotné album. Takovou věc prostě nelze ignorovat, a proto v seriálu udělám druhou výjimku a EP věnuji samostatnou recenzi.
Prvním zázrakem byla skutečnost, že nahrávka vznikla ve stejné sestavě, jako předešlá studiovka "Midian". Ze zpětného pohledu jde o potvrzení, že příslušná skvadra hudebníků patřila mezi to nejlepší, co Cradle Of Filth na jejich historické pouti potkalo a není divu, že po rozpadu (který nastal hned po vydání EP) už kapela podobně kvalitní desky nikdy nenahrála. Dílo je opatřeno dalším ze série obalů, které se tváří démonicky, ale ve skutečnosti chtějí nalákat co nejširší množství posluchačů. Produkci v anglickém studiu New Rising dostal na starosti Doug Cook, jenž uvařil naprosto adekvátní sound, který vypichuje vše, co se má k finálnímu konzumentovi dostat. A že chutných soust bude k dispozici obrovské množství, o tom není třeba jakkoli pochybovat.
Nejslabší moment si kapela vybírá na začátku nahrávky (jež poprvé vyšla pod štítem vlastního labelu AbraCadaver), v intru "Sin Deep My Wicked Angel" nedokáže nabídnout dostatečně přitažlivou atmosféru. Pak se ale začnou dít věci. "All Hope In Eclipse" je první zpívanou novinkou a okamžitě se řadí mezi kultovní záležitosti kapely. Tajuplně pozvolný rozjezd doplní kouzelná melodie s blastbeatovým pohonem. Kompoziční strukturu upevní přesně posazené riffy i zlomový moment v podobě symfo/pianové mezihry. Dalším skvostem je následná "Burn in a Burial Gown". Ani zde nechybí propojení kromobyčejně chytlavých melodií s řezavými - tentokrát thrashovými - kytarami. Úchvatně působí i zbývající novinky, ať je to nietzschovsky nazvaná "Suicide and Other Comforts" nebo hříšně podmanivá "Scorched Earth Erotica" s nesmírně funkční klávesovou zástěnou. Těžko říct, kam v té době chodili autoři (tedy všichni hudebníci) pro inspiraci, je ovšem jasné, že to byl neskutečně bohatý a štědrý zdroj. Skladby jsou doslova prošpikovány atraktivními motivy, přičemž jejich počet musí většinu metalových skladatelů vytáčet doběla.
Naprosto mimořádně vyšel coversong "No Time to Cry" od britských gotiků The Sisters of Mercy, při jehož výběru Dani osvědčil mimořádný cit, stejně jako schopnost přetvořit původní skladbu v nový (pro mě osobně ještě chytlavější) klenot. Jako mistrovské se pak jeví zařazení trojice debutových kusů "Summer Dying Fast", "The Principle of Evil Made Flesh" a "The Black Goddess Rises" (zde s pořadovým přídomkem II), jejichž dříve tušená svůdnost vykvetla díky vyhranější kapele a lepšímu zvuku v cosi takřka geniálního. Opulentně vystavěné kompozice s množstvím šťavnatých zákoutí, rozkošnických ploch a dějotvorných zvratů, bez jediného slabého místa. Hudební ekvivalent Herzova romantického hororu "Panna a netvor". Je přitom neuvěřitelné, jak skladby zapadly do ípíčkového playlistu a pomohly jej dotvořit v kompaktní a strhující celek, včetně intermezza "Dinner at Deviants Palace", ve kterém zazní Otčenáš pozpátku (a působí to vskutku nepříjemně zle). Tady nic nechybí ani nepřebývá, písně na sebe hladce navazují a kooperují v kosmické jednotě.
Kdyby slůvko "HIT" nepůsobilo v souvislosti s touto hudbou jako oxymóron, museli bychom jej použít pro všechny plnohodnotné kompozice. V době vydání mi nahrávka okamžitě přirostla k srdci a nyní, po více než dvaceti letech, se na tomto stavu nic nemění. EP "Bitter Suites to Succubi" je perlou metalografie Krejdlů, a přestože nejde o regulérní řadovku, svojí kvalitou překonává všechny z nich.
|
