Když se na začátku milénia začali Cradle of Filth těšit celosvětové pozornosti, musel na to principál Dani reagovat. Tedy nemusel, ale vidina většího přísunu financí mu evidentně byla po chuti, a tak se rozhodl své vize (hřbet) ohnout směrem k výraznějším kompromisům. Po opulentně pojatém albu "Damnation and a Day", které ale nenaplnilo velikášské plány (label Sony dal kapele okamžité kopačky), bylo nutné vymyslet novou strategii, jež se následně vtělila do drážek disku s titulem "Nymphetamine".
Šestá řadovka Krejdlů vyšla na konci září roku 2004 pod záštitou firmy Roadrunner Records. Jejím hlavním poznávacím znamením je zjednodušení hudebních kontur a nákuk do měkčích žánrů, především heavy metalu. Pakliže je hudba i nadále v mnoha zdrojích označována jako "extrémní metal", tak jedině díky psychotickému Filthově zpěvu, samotná muzika by nevyděsila ani vyschízované feťáky. Hned vzápětí je ale nutné dodat, že to ničemu nevadí. Smysl pro sepsání dobré skladby nikam nevymizel, takže si nahrávku lze v pohodě užít, ačkoli to tentokrát bude platné pro trochu jinou sortu posluchačů.
Základem hudby Cradle Of Fitlh byly vždy silné melodie. Na předešlých albech se mohly ukrývat pod záclonou (pseudo)blackové temnoty, nyní jsou obnaženy po samotný okraj. Vyčistily se nejenom darkmetalové kouty, ale také zvuk, který je poplatný novodobým komerčním tendencím kapely. Cílovkou se stali posluchači jemnějších žánrů, jimž zároveň nevadí agresivní vokály. Nelze se divit původním fanouškům, kteří nad Cradle Of Fitlh zlomili hůl. Když dlouhodobě milujete (gotické) horory, těžko vás uspokojí náhlý přísun komediálních dramat a nasládlé romantiky. Fošna "Nymphetamine" je dílem především pro ty, kterým nevadí kompromisní cestování po vícežánrovém pohoří.
Nejdrsnější moment alba visí na samotném začátku. "Gilded Cunt" je krvežíznivá skladba, jež saje naši pozornost jako tisíciletý upír. Ostrý šmak kytarových riffů se prolíná s lehkými vyhrávkami, aby společná symbióza vyvrcholila v neodolatelně nafrázované refrénové sekvenci. Také další průběh desky nabídne výživné momenty, i když budou občas obaleny méně chytlavými plochami. Z hudby Cradle Of Fitlh se lehce vytratila kompaktnost a oproti minulé fošně zmizel další kousek tvůrčí integrity. U několika hudebních sekvencí se nelze zbavit pocitu, že ve skladbě figurují náhodně, a že by stejně tak mohly znít v kterémkoli jiném kousku, aniž by porušily jeho celkovou stavbu. Ta je občas silně konstruktivní a prvoplánová (opět se dostáváme k lákání širších vrstev posluchačů).
Po trojici chytlavých, ale snadno zaměnitelných položek "Nemesis", "Gabrielle" a "Absinthe with Faust" přichází na řadu titulní devitíminutovka se závorkovým dovětkem "Overdose". Prostřední část kompozice totiž zaslechneme ještě jednou, v samotném závěru alba, tentokrát s příponou "Fix". Dani Filth zřejmě nabyl dojmu, že tento baladický úsek se zpěvem hostující Liv Kristine (Theatre of Tragedy) je natolik dobrý, aby si zasloužil ještě jedno exkluzivní vypíchnutí. A měl pravdu. Tohle se kapele povedlo, ať už jde o verzi plnohodnotnou či zkrácenou. Hitový potenciál závěrečné písně byl podpořen videoklipem a stal se symptomatickým mementem nové tváře britské kapely.
Po hororově laděném instrumentálním předělu s nadsázkově dlouhým titulem "Painting Flowers White Never Suited My Palette" vypukne druhá polovina alba, jež by se dala označit za nejkontroverznější hudební moment v dosavadních dějinách kapely. Skladby z této části sápají po prvotním zájmu posluchačů ještě nepokrytěji, své naparované motivy nám strkají vyloženě pod čumák. Tato strategie může být stejně provokativní jako uhrančivá. Ať je to "Coffin Fodder" se zabijáckým tempem a osvěžujícími blast beaty (jejichž celkový počet se oproti minulosti podstatně snížil), tak další hitovka "English Fire", za jejíž pianová preludia by se nemusel stydět ani Tobias Sammet s Avantasií. Thrashově zaťaté riffy a nádherně uhnané tempo spolehlivě vtáhnou do pecky "Filthy Little Secret", a stejně zábavně vyšlo i finální kombo "Swansong for a Raven" a "Mother of Abominations".
Ne, nejsou to Cradle Of Fitlh ve své původní špinavé podobě. Z dnešního pohledu jde o desku, která - společně s následující "Thornography" - výrazně vybočuje z linie ostatních studiových zápisů. Jde o pomyslný předěl mezi starou a staronovou tváří kapely. Utiskování alba "Nymphetamine" ale není na místě. Kvalita nahrávky má být posuzována dle množství dobrých nápadů. A těch je na sedmé řadovce Cradle Of Fitlh skutečně pořádná porce.
|
