Bylo by snadné říct v případě kanadského tria Danko Jones, že u něj vítězí forma nad obsahem. Přesně víte, jak bude každá nová deska znít od chvíle, kdy ji Kanaďané ohlašují. Pro fanoušky to možná bude výhoda, ale pro ostatní posluchače je rutina už léta ubíjející. Kapela sice své kouzlo má a nelze jí upřít až buldočí drajv, kterým žene kupředu rock n`rollový stroj, ale motivace, pustit si každou novou desku nebo nedejbože celou diskografii je pramalá. Když už se k tomu rozhoupete a přece jen si na novou desku uděláte čas, málokdy se stane, že byste ji vypnuli před koncem. Hudba skutečně jistou sílu a kouzlo má, ačkoliv pomíjivé. Tohle je případ i nového alba, které je za dvacetiletou kariéru kapely jedenácté. Na mysl se krade motörheadovský syndrom, ačkoliv Danko Jones do charismatu Lemmyho přece jen něco chybí.
To, že novinka „Electric Sounds“ bude albem, na němž prim hraje typicky americký rock n`roll míchaný s hard rockem a garážovým rockem, je nad slunce jasnější. Sázka na žánrové směřování alba se rovná jistotě. Je proto třeba hledat dobré skladby, které naštěstí Danko Jones (jako výhradní autor skladeb) pro každou desku napíše. Jistou hitovost má v krvi, což ocenili i slavnější kolegové z hudebního byznysu, neboť Danko se v minulosti objevil na albech rozličných Annihilator, Volbeat, Backyard Babies, Michaela Monroea, Sepultury, Guano Apes nebo Nashville Pussy. Vliv každé z těchto kapel se dá najít i v tvorbě jeho kapely, přičemž nejblíže má k posledně jmenovaným sprosťákům. Danko Jones se s tím nemažou a pracují stylem, který kdysi bývalý člen Guns N`Roses Izzy Stradlin popsal slovy: „Nahraj to na čtyřstopém magneťáku a když to zní dobře, dál se s tím neser.“
Danko Jones v roce 2032 zažívají lepší chvilku, stejně jako v případě předchozího alba „Power Trio“ se Kanaďanům podařilo dát dohromady lepší desku, než co byl jejich standard v druhé polovině minulé desetiletky. Novinka je energičtější, hitovější a nabízí i několik zajímavých hostů, kteří finální vyznění ozvláštní. Deska má až nečekaně silný úvod, úvodní „Guess Who`s Back“ nasadí laťku docela vysoko, následující „Good Time“ jako jedna z nejlepších věcí Danko Jones ji ještě pohodlně překoná. Taková forma nevydrží po celou desku, ale minimálně titulní „Electric Sounds“, v níž hostuje kytarista kanadských speed/thrashmetalistů Exciter Daniel Dekay, se dá (alespoň co se týče přívalu energie), řadit mezi lepší věci, jaké lze na albu najít.
Více než v minulosti sází Danko Jones na uvolněnost a punkový aspekt tvorby. To je jasně slyšet v nekomplikovaných skladbách „She`s My Baby“ (nečekejte nějakou romantickou baladu, na ty se tady nehraje), „Eye For An Eye“, „What Goes Around“ či v úsměvné, ač poněkud hloupé „Get High?“, kterou Danko bojuje za legalizaci marihuany společně s frontmanem hardcore punkových Fucked Up Damianem Abrahamem. Ale to jsou místa., která jsou zcela zaměnitelná s předchozími deskami a na „Electric Sounds“ plní spíše výplňovou funkci. Více zaujmou střednětempé vypalovačky „Stiff Competitions“, I Like It“, „Let`s Make Out“ či závěrečná, motörheadovsky laděná „Shake Your City“.
Slova zklamání, která v souvislosti s „Electric Sounds“ padala, nejsou na místě, Danko Jones na desce předvádí svůj lepší standard. Nenabízí přelomovou věc, což neudělali nikdy a také nikdy se to od nich nedá čekat. Nabízí slušnou rock n`rollovou žánrovku, která se fanouškům stylu bude mít šanci zalíbit.
|
