Největším nepřítelem brazilské party Goaten je dostupnost informací. Kdyby neexistovala všudypřítomná síť, hrozně snadno bych si dovedl představit partu výrostků, kteří z toho nejhoršího v pubertě jsou přesně uprostřed a kteří nevědí ani co se sebou, natož pak s muzikou. Jenže podle fotek se jedná o maníky, kteří už by v lecčems mohli mít jasno. Proto nechme raději oči zavřené a nechme pracovat nostalgii coby největšího pomocníka Goaten působit. Pak se můžete propadnout o třicet – čtyřicet let zpátky, kdy jste s partou kámošů také loudili tu více – tu méně podařené tóny z nástrojů a hlasivek a připadali si u toho jako děsní mistři světa…
V této evoluční teorii Goaten dospěli do stadia, kdy si dovedu představit, že dostanou příležitost své umění předvést v rámci nějaké středoškolské akce, se semi-ploužáčkem „When Midinite Comes“ už by to dalo i na popůlnoční vesnickou zábavu a u řady párů tělo-na-tělo by svou minutu slávy dozajista sklidili. Styl? Heavy-pop-rock-punk, v tom zatím Goaten úplně jasno nemají. Provedení? Neškodné, jednoduché a naivní, ale v tom je asi největší kouzlo této nahrávky. Nečekejte žádné instrumentální eskapády, ohromující melodické nápady, či přesvědčivý zpěv – ten je v kolekci „Midnight Conjuring“ nejrozevlátější položkou. Že se v úvodní „Witches` Serenade“ kluci otřou o klasiku, v „Pride Or Dust“ šťouchnou do Orientu a v závěrečné „The Thing At The Camp“ spojí nekoordinovaný zpěv s neskutečně otravným riffem a pak podivně přemýšlivou pasáží otupí svoji nejsilnější zbraň – energii – vypovídá o tom, že Goaten prostě hledají kudy dál, čehož nejsilnějším dokladem je skladba s názvem„Metal Blade“ za kterou se skrývá valivá punk-rockovka, u níž se v podstatě není čeho chytit.
Mrkněte na obal desky, vypovídá o mnohém - „Midnight Conjuring“ je zmatená nahrávka, někde na cestě mezi okultním heavy metalem až po pop punkovou atmosféru, které nelze upřít svébytné kouzlo, jež se však při soustředěném poslechu ztratí jak pára nad hrncem. Ale aspoň je s Goaten sranda...
|
