 Durangir zní jako seveřané, ale ve skutečnosti jádro tvoří česká dvojice hudebníků, které je severní Evropa velmi blízká. Radim a Devel už nějaký čas pracují na svém debutu, mají za sebou pár vystoupení a dosud vydali dvě skvělé skladby. A to je tak vše, co jsme o nich dosud věděli. Do tajemna se částečně halí i rozhovor, poněvadž jen občas z tajemné mlhoviny vystoupí konkrétní postava.
Kdo jsou dva kamarádi, kteří tvoří Durangir a co v kapele dělají?
Na to se sami stále snažíme přijít, ale jakmile na to přijdeme, budete první, kdo se to dozví! Oba hrajeme na více nástrojů, často objevujeme nové nástroje a pokoušíme se s nimi experimentovat, protože nás baví objevovat nové zvuky a učit se novým věcem. Radim dělá navíc zpěvy a Devel zároveň všechno mixuje, masteruje, hraje si se zvukem, obohacuje a dokončuje nápady, které Radim se svou chaotickou hlavou nikdy nedokončí.
Hráli jste před založením Durangir v nějakých jiných kapelách?
Devel se živí jako skladatel, skládá primárně hudbu do videoher a zároveň je součástí internetového metalového projektu Recode the Subliminal. Radim byl vždy v různých undergroundových hardcorových a metalových kapelách, naposledy v kapele Decultivate a má svůj sólový blackmetalový projekt.
Jak a kdy jste se dali dohromady a jaký byl hlavní důvod Durangir založit?
Devel: Seznámili jsme se na koncertě Forndom v Praze, kde mi Radim zasedl místo u stolu a z následující konverzace vyplynula naše společná láska k hudbě a neobvyklým nástrojům. Domluvili jsme se, že se někdy sejdeme a zajamujem.
Radim: Krátce po koncertě jsem měl v plánu jet do Rakouska na ferratu a pozval jsem Devela, ať jede se mnou. Tahle několikadenní zkušenost v horách se stanem nás sblížila a myšlenka na hudební projekt se zrodila hned tam. Měli jsme s sebou nástroje, sedli jsme si u jezera a hráli covery švédských písniček, co jsme oba znali. Po návratu do Prahy jsme se rozhodli rozvinout můj několik let starý nápad na písničku „Urd“, který jsem nikdy nedokončil a zbytek už se vyvinul přirozeně.
Co slovo Durangir znamená a jak jste dospěli k závěru kapelu takto pojmenovat?
Je to smyšlené slovo, které má význam jen pro nás a pár blízkých lidí okolo nás a odkazuje na jedno umělecké dílo, které naši skupinu stmelilo.
Kapelu tvoří dva lidé, a přesto vystupujete živě. Jak váš koncert vypadá?
Původně jsme ani nezamýšleli, že bychom vystupovali živě, ale postupem času jsme se k tomu nějak dostali. Kapela se postupně rozrůstá o členy, kteří s námi hrají a bereme je jako součást kapely, ale chtěli bychom si zachovat to, že vše skládáme ve dvou a děláme si všechno tak, jak sami chceme. V roce 2023 jsme koncerty zatím hráli jen akusticky, ale to se bude do budoucna měnit. Používáme spoustu nástrojů, některé z nich i dost neobvyklé a tím pádem není moc snadné hledat muzikanty, kteří by tyto nástroje znali a navíc se k nám hodili po lidské stránce, takže je to proces.
Jsou už na rok 2024 naplánovaná nějaká vystoupení?
Zatím máme naplánovaných několik festivalů, začínaje dubnovým Con Morhen, červnovým Midsummer Tunes a srpnovým Wolfszeit festivalem v Německu, plus pár dalších je v řešení. Náš hlavní fokus na rok 2024 bude dát dohromady naši sestavu a výbavu tak, abychom byli schopni hrát, jak doopravdy chceme, se všemi orchestrálními prvky, které ve skladbách máme a podobně
Texty dosud vydaných skladeb jsou převážně ve švédštině. Jak dobře tento jazyk ovládáte, proč jste si ho pro vaši hudební tvorbu zvolili a kde jste se ho naučili?
Radim: Švédštinu jsem se rozhodl naučit, když mi bylo devatenáct let a byl jsem na turné s kapelou kamarádů ze Švédska. Neměl jsem k tomu absolutně žádný důvod, kromě toho, že ke mně prostě nějak promlouvala. Připadala mi krásně zvučná, melodická, jak kdyby Švédi neustále zpívali. Zároveň jsem byl vždy posedlý švédskou kulturou, přírodou a hlavně hudební scénou od punku 70. a 80. let přes death metal, punk-rock, hip-hop i elektronickou hudbou a hardcorovou scénou v Umeå v 90. letech. Na švédské a finské hudbě jsem byl prakticky odkojen a byla vždy neoddělitelnou součástí mého života. A tím, že mám tak rád sever, Švédsko a švédštinu, vnímal jsem ji jako jasnou volbu pro projekt s takovou atmosférou, jakou tvoříme s Durangir. Něco málo jsem ve švédštině psal už pro Decultivate. Co se týče toho, jak moc ji ovládám, řekl bych, že v době, kdy jsem se ji učil, jsem se domluvil mnohem lépe, a hlavně jsem na to byl trochu víc zvyklý. Netrénoval jsem jí spoustu let, ale to bych v blízké době rád napravil. Domluvím se, ale rozhodně ne plynule.
V současné době nahráváte debutové album. Kromě švédštiny jste ve skladbě „Urd“ použili staroislandský text z Eddy. Uslyšíme na chystaném debutu ještě nějaké další jazyky?
Některé texty jsou v angličtině. Použití staroseverštiny byl spontánní nápad, který se může, ale nemusí opakovat. Na tomhle albu ale určitě ne.
Odhaduji, že videoklip ke skladbě Urd vzniknul na Islandu. Jaké to bylo tam natáčet?
Ačkoli je nám Island oběma velmi blízký a máme ho moc rádi, natáčení jsme se neúčastnili. Záběry byly natáčeny v ČR, v Německu i na Islandu. Hlavní důvod natáčení na Islandu byl ten, že naše kamarádka Lisa, která videoklip natáčela, tam žije, stejně jako naši přátelé Íris, Julius a Živa, kteří nám do naší vize připadali jako naprosto perfektní volba a moc jsme si přáli, aby toho byli součástí právě oni.
Proč jste si pro natáčení videoklipu ke skladbě Elden vybrali tvrz Malešov u Kutné Hory?
Chtěli jsme točit na nějakém krásném místě s ohněm a naši kamarádku Markétu Laškovou napadlo toto místo, které se podle nás moc hodil. Markéta nám zároveň pomáhala i s videem a focením.
Navštěvujete Švédsko nebo jiné země severní Evropy pravidelně? Z jakého důvodu tam jezdíte a co pro vás tato oblast znamená?
Radim: Na sever se vracím pravidelně, začalo to sezonní prací v severozápadním Norsku po maturitě a pokračovalo partnerským vztahem se slečnou ze Švédska a opakovaným stopováním po Islandu. Sever je místo, kde se dříve či později usadím.
Při domluvě na rozhovoru Radim zmínil, že v lednu odjíždí na delší dobu do zahraničí. Kam to bude a co tam budeš dělat?
Radim: Čeká mě několik měsíců v Brazílii, Panamě a na Costa Rice. Jedu tam navštívit pár známých, které jsem dlouho neviděl, procestovat si to tam a na pár týdnů se i odpojit od technologie.
Máte nějaké vysněné místo, kde byste si přáli vystoupit?
Devel: Vysněné místo asi nemám, ale určitě by bylo moc super zahrát si na norském Midgardsblotu.
Radim: Já bych si rád zahrál na litevském festivalu Kilkim Žaibu. Super atmosféra, staré tradice a je to Litva, která pro mě má veliký význam z mnoha různých důvodů.
Co je vaším hlavním zdrojem inspirace a kteří hudebníci na vás mají největší vliv?
Devel: U mně nápady vznikají dost spontánně, nechávám se unášet spíše okamžikem, než že bych přemýšlel nad tím, jak by to mělo znít. Obecně je hudba, kterou poslouchám, i dost jiná, než to, co hrajeme. Jedna myšlenka, která je pro mě zásadní je to, že chci kombinovat folkovou hudbu s moderními prvky.
Radim: Já měl obecně vždy rád hodně temné a melancholické prvky, temnou hudbu, pochmurné počasí, kdy poprchává a je zamlženo, obecně velké množství mých textů přišlo, když jsem byl někde v horách nebo v lese. Po hudební stránce pro mě jsou zásadní kapely Garmarna, Gyvata a Sangre de Muerdago, což byly kapely, které mě poprvé více vnesly do myšlenek na tvorbu folkové hudby.
Ke kterým hudebním žánrům coby posluchači tíhnete nejvíce? Je tu nějaký nový hudební útvar, který vás v nedávné době výrazněji oslovil?
Devel: Poslouchám velké množství různých žánrů, ale nejvíce je to metal a hudba s melancholickými prvky. V poslední době mě nejvíce oslovil true crime projekt Skynd.
Radim: Já vyrostl na různých metalových žánrech, ale i hip-hopu, drum and bass, hardcore-punku a punk-rocku. V poslední době mě nejvíce zaujala norská kapela Leprous.
Je někdo, kdo je vám hudebně velmi blízký z domácí scény?
Radim: Starší tvorba Esazlesa bude vždy moje nejoblíbenější věc, co tu kdy vznikla.
|
