Záleží metalovému fanouškovi na kvalitě zvuku nahrávek?
Jednu z poslechových referencí dělá na starém...

Hra na schovávanou skončila. Slayer jsou zpět!
Já jsem za jejich návrat rád a upřímně, doufal...

Hra na schovávanou skončila. Slayer jsou zpět!
Bude turné i nová deska, na to vsadím svoje nový...

Hra na schovávanou skončila. Slayer jsou zpět!
Taky jsem věřil, že Slayer budou ti, kteří slovo...

MOTÖRHEAD - Orgasmatron
Lemmy o tomto albu někde prohlásil, že od něj...

MOTÖRHEAD - Rock N`Roll
Přišel jsem poprvé do styku s Motorhead právě v...

CRADLE OF FILTH - Nymphetamine
Otřesná deska a absolutní dno Vampýří tvorby v...

TEMPLE BALLS - Avalanche
Jedna z nejlepších melodic hard´n´heavy novinek...

PINK FLOYD - The Dark Side Of The Moon
desek art rocku, tady skutečně není co řešit....

Záleží metalovému fanouškovi na kvalitě zvuku nahrávek?
S těmi Helloween to vidím stejně. I když teď jsem...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




PINK FLOYD - Ummagumma

I když na konci šedesátých let platili Pink Floyd za zajímavou psychedelickou kapelu, o velké slávě nemohla být řeč. Kapela proto nebyla svazována žádnými konvencemi a prakticky nečelila žádnému tlaku vydavatelské firmy, která se smířila s tím, že kapela bude vždy vydělávat jen omezené množství peněz, protože prodejnost desek se vždy zastaví nejvýše na sto tisících, což byl pro Pink Floyd obrovský úspěch. Deviza kapely spočívala v živých vystoupeních, při kterých mohla naplno ukázat svou sílu, těžce undergroundovou náturu i jistou dávku šílenství, která byla pro jejich tvorbu signifikantní. Na koncertním pódiu nebylo Pink Floyd bráněno v rozletu, takže se nikdo ani nepozastavoval nad tím, když kapela skladby z desek „The Piper At The Gates Of Dawn“ a „A Sauceful Of Secrets“ natahovala na neuvěřitelnou půlhodinu a vkládala do nich nejrůznější experimentální části. Fanoušci to milovali a na tomto příkladu ukazovali genialitu svých oblíbenců.

Dvě z takových vystoupení kapela odehrála po vydání druhé desky „A Saucerful Of Secrets“ v Birminghmau a Manchesteru 29. dubna, respektive 2. května 1969, ještě před vydání soundtrackového alba „More“. Playlist logicky obsahoval hlavně věci z prvních dvou desek, jimiž ale kapela šetřila a proto je prokládala různými experimentálními částmi, které plně korespondovaly s jejich psychedelickou tváří. Tyto dva koncerty se kapela rozhodla natočit pro potřeby živého alba. To vyšlo jako součást většího komplexu, který je prezentován jako čtvrtá řadová deska „Ummagumma“, která měla za úkol fanouškům ukázat, že po soundtrackovém úletu s „More“ jsou Pink Floyd zpět ve svém psychedelickém rozpoložení. To se povedlo, ale s tím, že kapela v psychedelických experimentech takřka utopila.

Pokud je nějaké album, na němž lze demonstrovat totální undergroundové rozpoložení Pink Floyd, je to právě „Ummagumma“. Deska, která je napůl živým albem, zachycujícím na jedné straně nespoutanost až chaotičnost tehdejších koncertů, napůl studiovým počinem, který ve své neposlouchatelnosti slouží jako naplnění uměleckých ambic jednotlivých členů. Pro posluchače je cennější první část dvojalba, která zachycuje nespoutanost a neuchopitelnost slavné „Astronomy Domine“ Syda Barretta, jež je zde jako ukázka živelnosti debutu „The Piper At The Gates Of Dawn“. Zachycuje ale také náznaky slavné budoucí tváře Pink Floyd v „A Saucerful Of Secrets“, v níž jako by se v zárodku začínal probouzet styl, který později tvorbu kapely definoval. První polovina „Ummagumma“ je důležitá také z toho důvodu, že v ní Pink Floyd představují živou verzi „Careful With That Axe, Eugene“, která se původně objevila pouze jako B strana singlu „Point Me At The Sky“, ačkoliv podle živé verze je jasné, že skladba má ambice vyrovnat se nejsilnějším kusům té doby.

Potud je všechno v zásadě v pořádku, ačkoliv kapela na řadě míst terorizuje ušní bubínky posluchačů hlukovými stěnami a vazbením, ale takové byly koncerty Pink Floyd a je jasné, že své kouzlo měly. Problém přichází s druhou polovinou dvojalba. „Chtěl jsem udělat experimentální desku a tak jsme si řekli, že ji nahrajeme na všechno, co se nám dostane pod ruku,“ vysvětlil záměr „Ummagumma“ bubeník Nick Mason a v jeho vyjádření je zcela definováno, jak tohle album zní. Příšerně, neposlouchatelně a šíleně. Pink Floyd zacházejí až za hranu příčetnosti i hudební nonkonformity, výsledkem je směsice různých, logicky na sebe nenavazujících zvuků a skřeků, které sice měly ukazovat hudební experimentálnost kapely a její ničím neohraničenou inspiraci, ale naprosto se míjí účinkem. A je jedno, jestli ten či onen kus napsal Waters, Gilmour, Wright či Mason…

Každý z této čtveřice dostal prostor čtvrtiny druhého alba. Wright jej využil ke třináctiminutové suitě „Sysyphus“, která je jen kakofonickým zvukovým terorem, v němž zaujme monumentální úvod (u něho se jistě mnohokrát inspirovali Manowar), jenž nejprve přejde do klavírních preludií nevalné melodické hodnoty, aby se následně vše zvrhlo v nekontrolovatelný chaos. Nepotěšil ani Waters s podivnou, lehce folkovou „Grantchester Meadows“, v níž kytary ustupují do pozadí ptačímu zpěvu, ani s krkolomnou „Several Species Of Small Furry Animals Gathered Together In A Cave And Grooving with A Pict“, jejíž hlavním motivem je Watersovo imitování hlasů zvířat. Ani David Gilmour, ač vytáhne sabbathovský riff uprostřed své stati „The Narrow Way“, nedokázal vytvořit nic hodnotnějšího než změť kytarových tónů, které podporuje spacerockovými klávesami, jež se do konceptu nehodí. Utrpení zakončuje ve stejně šíleném stylu bubeník Nick Mason, který přišel s dalším nenápaditým kouskem, jenž se snaží být bubenickou exhibicí, ale sázka na psychedelii místo techniky dělá z „The Grand Vizier`s Garden Party“ kus, který kdyby byl z historie Piunk Floyd vymazán, svět by o nic důležitého nepřišel.

Je s podivem, že něco tak nekomerčního a svým způsobem neposlouchatelného, jako je „Ummagumma“ slavilo úspěch a dostalo se na páté místo britské oficiální hitparády. Úspěch v dalších zemích se rovněž dostavil, ovšem až mnohem déle a byl zapříčiněn zpětným zkoumáním diskografie kapely, která se za pár let měla stát jednou z největších hudebních formací všech dob. Na „Ummagumma“ tomu nenasvědčuje vůbec nic, ačkoliv zde experimentální šílenství dostoupilo vrcholu. Ve své době „Ummagumma“ byla pro nekomerční posluchače vítanou avantgardní deskou, ovšem zub času se na ní podepsal více než na kterékoliv jiné a dnes je po právu opomíjenou záležitostí.

Jan Skala             


www.pinkfloyd.co.uk

YouTube ukázka - Sysyphus

Seznam skladeb:
Album I. - live
1. Astronomy Domine
2. Careful With That Axe, Eugene
3. Set The Controls For The Heart Of The Sun
4. Pink Floyd: A Saucerful Of Secrets

Album II. - studio
5. Sysyphus
6. Grantchester Meadows
7. Several Species Of Small Furry Animals Gathered Together In A Cave And Grooving With A Pict
8. The Narrow Way
9. The Grand Vizier`s Garden Party

Sestava:
David Gilmour - zpěv, kytara
Roger Waters - baskytara
Rick Wright - klávesy
Nick Mason - bicí

Rok vydání: 1969
Čas: 39:24 / 46:51
Label: Harvest
Země: Velká Británie
Žánr: experimental/avantgarde

Diskografie:
1967 - The Piper At The Gates Of Dawn
1968 - A Saucerfull Of Secrets
1969 - More
1969 - Ummagumma
1970 - Atom Heart Mother
1971 - Meddle
1972 - Obscured By Clouds
1973 - The Dark Side Of The Moon
1975 - Wish You Were Here
1977 - Animals
1979 - The Wall
1983 - The Final Cut
1987 - A Momentary Laps Of Reason
1994 - The Division Bell
2014 - The Endless River

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 22.01.2024
Přečteno: 2802x




počet příspěvků: 3

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Některá zdejší...24. 01. 2024 21:43 Chobot
Ummagumma je naprostá...22. 01. 2024 20:57 b.wolf
Odhliadnuc od...22. 01. 2024 8:10 Quirinus


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.09105 sekund.