”Očekávám, že rok 2015 bude rokem Scanner“, tvrdil u příležitosti vydání alba „The Judgement“ vytrvalec Axel A.J. Julius, který německou power metalovou úderku drží při životě téměř čtyři dekády a kdybychom započítali i přímou linii předchůdců Scanner, měli bychom už důkladně rozmalovaný i pátý křížek v hudebním životopise tohoto kytaristy. Pojem „drží při životě“ je v tomto případě plně vystihující – po velmi úspěšné dekádě na přelomu osmdesátých a devadesátých let se na začátku nového století Scanner museli vyrovnat s poměrně výraznou personální i stylovou změnou a povedlo se jim to na albu „Scantropolis“ velmi dobře. Nicméně éra se zpěvačkou u mikrofonu se ukázala být pouze epizodní a trvalo třináct let, než Scanner představili další desku. Těžko říct, jak si Julius představoval rok patřící jeho kapele, faktem je, že s excelentní pěveckou posilou Efthimiosem Ioannidisem, v jehož projevu se daly najít stopy všech jeho mužských předchůdců, se kapele kvalitativně podařilo navázat na nejslavnější alba z konce osmdesátých let. Jenže potenciál zůstal u ledu, nad Scanner se zase zavřela voda a na novou nahrávku bylo třeba počkat dalších devět let…
Zásadní zpráva je, že se Juliovi podařilo udržet spojenectví s Efthimiosem Ioannidisem, jehož ostrý hlas je naladěn a nabroušen stejně tak účinně, jako na minulé desce. To, že při výběru noviců Julius nezaváhá a dá dohromady partu, která bude schopna s patřičným důrazem prezentovat nové skladby, se dalo předpokládat zcela automaticky a tak zásadní otázkou byla pouze autorská forma. Když eliminuji určitou nostalgii, jež nás při výletu do vesmíru zcela autenticky nasměruje do osmdesátek a díky které pamětníci tohoto období možná budou mít tendence přehlédnout určité nedostatky, nezbývá než konstatovat, že je trochu jako na houpačce – album „The Cosmic Race“ nabízí momenty, které vás zcela nekompromisně ohromí a rozdrtí, aby vzápětí přišel propad do nevýraznosti, rutiny a nudy.
Dělící čára je strašně jednoduchá – tam, kde Scanner nasadí adrenalinově akční tempo, tam je víc než dobře (a občas až slastně), tam, kde zvolní a hrají víc na atmosféru, tam začínají klopýtat. Divoký úvod v „The Earth Song“ bych si troufl označit (a patřím k těm, kteří první dvě alba ohromeně hltali) jako jednu z nejsilnějších skladbu Scanner v celém jejich portfoliu. Způsob, jakým na dravý riff naskočí rytmika utržená z řetězu, jak skladbu rozsvítí sólová kytara, jak Ioannidis suverénním způsobem našponuje atmosféru a jak sborový melodický refrén dokonale uvolní napětí, je strhující. Podobně přitažlivě funguje sekanice „Scanner`s Law“ s rozvážnějším sólem a do výšek vytaženým zpěvem, či uštěkaná, kousavě pichlavá a znervózňující „Warriors Of The Light“.
Ne, že by pomalejší tempa u Scanner úplně nefungovala (snad i proto, že na vyloženě klasickou baladu nedojde), ale těžkopádná „Dance Of The Dead“, či celkem nevýrazná „A New Horizon“ jsou vedle rychkých střel trochu jako chudý příbuzný. Oč účinnější je „Farewell To The Sun“ s pomalejším rozjezdem a následnou gradací mířící do heroicky chytlavého sloganu, v němž se už zase jede na svižnější rychlostní otáčky.
Ve třech dekádách tohoto tisíciletí stihli Scanner vydat pouhá tři alba. Trochu se bojím toho, že bez větší aktivity i „The Cosmic Race“ poměrně rychle upadne do zapomnění, což by byla velká škoda. Před devíti lety byli Scanner silnější jako celek, letos bodují především v excelentních jednotlivostech.
|
