Je tu nový rok a s ním, jak už bývá zvykem, nová deska Autumn`s Child. Není to překvapující událost, frontman Mikael Erlandsson takto spolehlivě pracuje už přes dvacet let. Za tu dobu si člověk ani neklade otázku, zda to není na úkor kvality, protože Autumn`s Child a předtím i Last Autumn Dream se zabydleli v jistém módu a je jasné, že žádný velký vrchol nezažijí, ale že také nepřijdou s úplným propadákem, protože skladatelské a aranžérské postupy mají natolik zajeté, že vystoupit z nich je prakticky nemožné. Je to naprosto rutinní přístup, kapela seká jednu desku za druhou podle stejné formy, ale na druhou stranu ty desky nikdy úplně špatné nebyly. Záleží, co od nich čekáte, pokud je budete srovnávat s nejlepšími AOR nahrávkami rockové historie, zklamáni být můžete. Pokud však od nich čekáte nenucený, příjemný poslech a procházku po stylových klišé se všemi zápory i klady, jsou Autumn`s Dream dobrou volbou.
Minulá deska „Starflower“ ukázala drobnou formu posunu ve výrazu kapely, ač pořád v rámci melodického hard rocku, neboť některé skladby se od AOR posouvali spíše k tvrdšímu pojetí a mohl být cítit vliv hegemonů Deep Purple či Whitesnake, ale šlo o korekturu opravdu kosmetickou. V tomto ohledu novinka „Tellus Timeline“ na loňskou desku navazuje, jen odkaz starých mistrů sedmdesátých let poněkud bledne. Aktuální nahrávka, kromě AOR základu, který je nejsilnější, v některých místech zabrousí až do skandinávského melodického heavy metalu, do soudobých aranží a zvuku Autumn`s Child se prosazují vlivy Yngwieho Malmsteena nebo Stratovarius (to chce ale notnou dávku fantazie, abyste to slyšeli…), což desku osvěžuje, ač jí to nesluší tolik jako hardrockové tendence na albu minulém.
Malmsteenovský je zejména začátek nahrávky, desku otevře zběsilá kytarová vyhrávka, která jako kdyby pocházela z jeho dílny a otvírák „A Strike Of Lightning“ by klidně mohl patřit k Yngwieho komerčně laděným věcem. Větší heavymetalový důraz kapela zařadí v „Gates Of Paradise“, která je neodvážnější skladbou tímto směrem. Ve svém stylu je na albu ojedinělá, protože s „Here Comes The Night“ (i přes lehce kabaretní vyhrávku v centru skladby) najíždí Autumn`s Child do typických AOR kolejí. Tam jsou přece jen pevnější v kramflecích, což je znát při suverénních refrénech, které mají stadionovou sílu, ale o kterých si na druhou stranu řeknete, že jste je v obdobných variacích od kapely už slyšeli. Jenže co pořád tvořit nového, když nutkání (někdy zbytečné) velí tvořit každý rok nové album.
Z nejtypičtějších věcí z alba vyčnívají výborné „We Are Young“, „Julliet“ s hostujícím frontmanem švédských Alien Jimem Jidhedem, ve které obrovský kus práce udělá přitažlivě znějící saxofon, a rozverná „Come And Get It“, v níž kapela nasává až nakažlivě rozvernou swingovou atmosféru. Rovněž nepřeslechnutelné jsou silnější vlivy melodiky The Beatles, která v „Come And Get It“ ještě číhá za rohem, ale v „Around The World In A Day“ a závěrečné „I Belong To You“ se rozdovádí v plném rozsahu. Od Autumn`s Child je to krok zvláštním směrem, protože soudě podle předchozích alb The Beatles nepatří mezi prioritní vzory kapely, ale využití harmonií, s kterými pečlivě pracovali John Lennon a Paul McCartney, je správným osvěžením desky.
Ta opět nemá ambice udělat nějakou díru do světa. Chtěla by být dobrou žánrovkou, což ve své podstatě je, ačkoliv špičkám stylu zejména z konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let se rovnat nemůže. To pro Autumn`s Child ale není meta, které by mohli reálně dosáhnout. Důležité je, že se v současné AOR žumpě znovu neutopili a předložili desku, která za občasný poslech může stát.
|
