Už se zdálo, že dávná americká legenda Master, která v deathmetalovém velkém třesku stála pouhý krůček za Death, patří minulosti. Její lídr, dlouhá léta na Moravě dlící Paul Speckmann nejenže loni na podzim oslavil šedesátku, ale věnoval se i jiným projektům, takže na Master nezbýval čas. Natáčel desky s Roggou Johanssonem, vrátil se ke Speckmann Project a činný byl i v Cadaveric Poison či Blunt Force Trauma. Ale Master je jeho nejkultovnější kapela, která kdysi patřila ke stylotvorným formacích, takže nechat ji ležet ladem nejde. Návrat formace se neobešel bez výměny bubeníka, Zdeněk Pradlovský využil nabídku Citronu, v němž obsadil místo Radima Pařízka, a za bicí soupravu u Master usedl Peter Bajči, který je členem havířovských Awrizis a v minulosti hrával s Hypnos. Tato změna je jen kosmetická. Master jsou hlavně o Speckmannovi a to, kdo stojí po jeho boku, je vedlejší.
Když jsme zmínili prvopočátky deathmetalového hnutí a jakousi pomyslnou propojenost Death a Master, je třeba dodat, že vývojové proudy obou kapel se ubíraly jiným směrem. Zatímco Death jsou všeobecně uznáváni za neobvyklý progres, jaký vnesli do deathmetalového ranku, čímž z alb „Human“ nebo „Symbolic“ udělali mistrovská díla, Master i po pětatřiceti letech zůstávají u toho svého. Do posluchače pumpují prastarý death metal, vyrůstající z thrashových kořenů. To se nezměnilo nikdy a stejně je tomu i u novinky „Saints Dispelled“, která vychází šest let od poslední „Vindictive Miscreant“, což je pro Master zatím nejdelší pauza. Nebylo to na škodu, ačkoliv Speckmann za tu dobu natočil i jiná alba, je na „Saints Dispelled“ znát, že album vznikalo s rozmyslem a s důrazem na produkční a zvukovou ošetřenost.
Kromě Speckmannova charakteristického vokálu jsou velkou devizou současných Master výtečně stylově zpracované kytary Alexe Nejezchleby (Shaark), které přesně zapadají do thrash / deathového konceptu a kromě poněkud vousatých riffů nabízejí především výtečná sóla, dalo by se říct až slayerovského ražení. Ta prosvětlují desku, která většinou pádí ve zběsilém tempu, do něhož lídr plive jedovaté texty. Energie je to, na co Master sázejí nejvíce, těžko totiž zaujmou něčím neotřelým nebo objevným, neboť žánr je vytěžený do mrtě, ale živelnost, která z nich sálá, dělá existenci kapely relevantní i v roce 2024. Proto je „Saints Dispelled“ nejsilnější v nejrychlejších (nejthrashovějších) věcech, které Speckmann a jeho hoši umístili prozřetelně na začátek alba. Do toho kapela vtrhne jako uragán.
Velkou sílu představuje úvodní dvojice „Destruction In June“ a „Walk In The Footsteps Of Doom“, především druhá shrnuje nejen podstatu Master, ale celého žánru. Podobn funguje i „Minds Under Pressure“, která je ukázkovou thrashovou prací a k death metalu se hlásí pouze skrze Speckmannův murmur. Fuhá polovina desky, ačkoliv ji startuje přesvědčivá „Find Your Life“, začíná přinášet trochu hluchých míst. Především bezradná „The Wiseman“, začínající orientálním intrem, se točí v bludném kruhu a ne a ne přijít s nosnou a zásadní pasáží, která by ospravedlnila skoro šestiminutovou stopáž. Stejný problém lze zaznamenat i u závěrečné „The Wizard Of Evil“, kvůli čemuž je konec desky rozmělněnější a trochu kazí výsledný dojem.
Letité fanoušky Master zklamat nemohli, protože vsadili na svou nejtypičtější forrmu. Neexperimentují, nepouštějí se na tenký led, který by se pod nimi probořil a sázejí všechno na vlastní minulost. Důležitý je pečlivě ošetřený zvuk, který z Nejezchlebových kytar dokáže místy udělat pěkné tornádo a kapele zaručuje energii. Nic než naprosto typickou desku „made in Speckmann“ čekat nemůžete.
|
