Úspěch „The Dark Side Of The Moon“ byl nečekaný a o to drtivější. Z členů kapely udělal celebrity a milionáře, kteří se začali oddávat hýřivému životu, nakoupili velké domy na britském venkově (Waters, Wright, Gilmour), či se stali sběrateli luxusních aut (Mason). Proto se turné k desce neslo ve znamení davového šílenství, ačkoliv Pink Floyd nikdy nezažili nekonečné davy pištících fanynek, jak tomu bylo v období Beatlemánie, jejich hudba se stěží dala zařadit do popového či pop-rockového ranku. Vzhledem ke své náročnosti a jisté nekomerčnosti je obdivuhodné, že se z „The Dark Side Of The Moon“ stala jedna z prodejně nejúspěšnějších nahrávek všech dob. Turné bylo obrovské, o to více vyčerpávající a členům kapely bralo fyzické i psychické síly. Proto když se na začátku roku 1975 znovu sešli, aby probrali plány do budoucna, něco se změnilo.
Při bláznivé koncertní šňůře nebyl čas ani pomyšlení tvořit nový materiál, žilo se jen okamžikem, za který kapela skoro deset let bojovala. První návštěva studia odhalila skutečnost, že pro další album, na něž vydavatelská firma vyplatila zálohu, nemají Pink Floyd vůbec nic. Kapela dostala naprosto praštěný nápad na vytvoření experimentálního díla, vedle kterého by „Ummagumma“ znělo umírněně, dokonce se chtěla obejít bez hudebních nástrojů a vytvořit kolekci sesbíraných ruchů. Z toho managementu i vydavatelské firmě vstávaly hrůzou vlasy na hlavě a všichni se dožadovali pokračování „The Dark Side Of The Moon“. To bylo to poslední, na co by Pink Floyd s pověstí nezbedných experimentátorů chtěli přistoupit. Faktem je, že pokud chtěli někdy ze své cesty vybočit, byla po vydání „The Dark Side Of The Moon“ poslední možnost. Naštěstí zvítězil rozum a začalo se pracovat na prvních seriózních nápadech.
Kapela tematicky tvořila jisté pokračování „The Dark Side Of The Moon“, ačkoliv je znát, že materiál z „Wish You Were Here“ je z jiného těsta. Inspirace na sebe nechávaly čekat dlouho, ale když David Gilmour zahrál úvod titulní skladby, byl duch nové desky na světě. Jak tvrdí Roger Waters, neveselá nálada mu znovu připomněla osud Syda Barretta, který byl základem i pro minulou desku. „Chtěl jsem se co nejvíce přiblížit tomu, co jsem cítil. Nedefinovatelné, nevyhnutelné melancholii, která přišla ve chvíli, kdy jsme ztratili Syda,“ řekl Waters. Když k tomu kapela mohla přičíst tři nápady, které si zkoušela během improvizací na ukončeném turné, měa základ desky. Jedním ze zásadních okamžiků, v němž se věci hnuly dopředu, byl základ skladby „Shine On You Crazy Diamond“, kterou se prolínají reminiscence na Barrettův život a tvorbu. A ne náhodou, protože v době, kdy tvořil debut „The Piper At The Gates Of Dawn“, se Barrettovi přezdívalo Crazy Diamond.
„…pamatuješ se na dobu, kdy jsi byl ještě mladý?
zářil jsi jako slunce
tak záři dál, ty bláznivý démante
dnes dívat se do tvých očí je
jako hledět do černých děr na obloze…“
„Shine On You Crazy Diamond“ je ohromnou, dlouhosáhlou a kolosální skladbou ve stylu „Atom Heart Mother“ a „Echoes“, tentokrát čtvrthodinovou stopáž kapela rozdělila na dvě poloviny. a to zejména z komerčního hlediska, neboť si nemohla dovolit méně náročným a komerčněji založeným posluchačům naservírovat progrockovou suitu o několika dějstvích. Status „Shine On You Crazy Diamond“ jako jedné z nejlegendárnějších skladeb Pink Floyd je neotřesitelný a definuje stádium, v němž se kapela nacházela v polovině sedmdesátých let. Je hráčsky dokonalá, emocionálně vypjatá, plná pompéznosti a kořeněná Watersovým decentním zpěvem. Přestože titulní skladba má své nezastupitelné místo v historii Pink Floyd a její kultovní status je nezpochybnitelný, dělá „Shine On You Crazy Diamond“ z „Wish You Were Here“ nedostižné, nadčasové a geniální album.
Stejně jako u „The Dark Side Of The Moon“ má opodstatnění každá nota a každá melodická linka. Titulní „Wish You Were Here“ je jakousi úlitbou komerčněji založeným fanouškům, její přehledná struktura vybízí k hitparádovým úspěchům, „Welcome To The Machine“ (obě zpívané Gilmourem) cílí spíše na starší příznivce, kteří si pamatují éru před „Odvrácenou stranou Měsíce“. Nejméně připomínanou a slavnou skladbou je položka „Have A Cigar“, přestože vyšla jako pilotní singl. Zpěvu se v ní ujal britský folkový zpěvák Roy Harper, který ve stejném studiu nahrával album „HQ!" a kapela jej požádala o výpomoc, neboť se skladbou předtím dostatečně mořila. Když o „Have A Cigar“ mluvíme jako o nejméně výrazné položce desky, rozhodně se nedá mluvit o skladbě nevýrazné či do počtu. Co by za ni zástupy progrockových nadšenců dali…
K natáčení „Wish You Were Here“ se váže jedna skoro až mystická příhoda. Když kapela byla ve fázi dokončování jednotlivých skladeb, přišoural se do studia obtloustlý, holohlavý mužík v bílé košili, zastrkané do ošuntělých kalhot. Jak praví legenda, prvního koho potkal, byl Roger Waters, který jej nepoznal a považoval jej za zaměstnance vydavatelské firmy. Gilmour, s nímž se potkal, si myslel, že jde o nějakého Watersova kamaráda a poznal jej až Rick Wright. Příchozím byl Syd Barrett. „Chvíli seděl a mluvil, ale ve skutečnosti tam nebyl,“ vzpomínal na Barrettovu návštěvu grafik Storm Thorgerson. Kapela mu pustila kousek skladby „Shine On You Crazy Diamond“, ale Barrett ji nevěnoval žádnou pozornost a vyprávěl o tom, že má doma velkou lednici a ta je plná vepřových kotlet, které pořád jí. Barrett byl pozván, aby se zúčastnil i Gilmourovy svatební hostiny, které se odehrávala v kantýně studia EMI. Tam se ukázal, ovšem po chvíli bez rozloučení zmizel. Bylo to naposled, co jej členové Pink Floyd (kromě Rogera Waterse, jenž jej spatřil o pár let později v obchodě s cukrovinkami) viděli živého.
Přestože „Wish You Were Here“ nevykázala prodejní čísla jako „The Dark Side Of The Moon“ (což ani nebylo možné), nejedná se o zklamání. Je obdivuhodné, že Pink Floyd dokázali při obrovském tlaku a vyčerpání vytvořit silné a sugestivní dílo, které se dá počítat k největší rockové klasice. Hudebně deska navazuje na předchozí dílo, místy ukazuje ještě větší příklon k rockové přímočarosti, což byla cesta, kterou se v rámci udržení se na špici zájmu Pink Floyd museli vydat. Tehdy prožívali vrcholné období…
|
