V době mezi deskami „Wish You Were Here“ a „Animals“ se u Pink Floyd začal lámat chleba. Ačkoliv si to členové kapely neuvědomovali, zahleděni do vlastního úspěchu, byl to začátek konce. Jestliže v období do „Obscured By Clouds“ táhla kapela za jeden provaz a snažila se docílit největšího úspěchu s experimentátorskými choutkami, zabalenými do psychedelicko-progresivního obalu, v časech „The Dark Side Of The Moon“ a „Wish You Were Here“ zažila kolosální úspěch, takže neměla moc času přemýšlet nad budoucností a žila přítomností. Do té doby spadá svatba Davida Gilmoura, na které členové kapely naposledy viděli Syda Barreta, ale také narození Gilmourova prvního potomka. To kytaristu zaměstnalo natolik, že závazek tvořit novou desku Pink Floyd mu byl vzdálenější, než si chtěl přiznat. Nick Mason, ač nebyl nikdy příliš plodný autor, procházel rozvodem a měl úplně jiné starosti a když se management zeptal Ricka Wrighta, co má připraveno na novou desku, klávesista bezradně zakroutil hlavou.
Věci dostaly očekávaný spád a začaly směřovat k nevyhnutelnému konci. Absolutní vlády nad kapelou se chopil Roger Waters, který jako jediný byl schopný tvořit nový materiál a pro desku „Animals“ se stal takřka výhradním autorem. Na tuto roli nebyl zcela připraven a ve chvíli, kdy začal dávat dohromady materiál na albu, musel zapátrat v archivuh. Z něj vytáhl dvě skladby, které časově spadaly do období mezi „The Dark Side Of The Moon“ a „Wish You Were Here“. Na fragmentech pojmenovaných „You Gotta Be Crazy“ a „Raving And Drolling“ začal stavět hudební základ nové desky. Tematický byl jasný už předtím. Waterse uchvátila kniha George Orwella Farma zvířat, kterou se rozhodl zasadit do reálií poloviny sedmdesátých let. Takto vykrystalizoval základ budoucí sólové tvorby, která je výrazně ovlivněna Watersovými politickými názory. Ty poprvé zcela nepokrytě představil na „Animals“. Albu, které patří do zlatého fondu Pink Floyd, přestože v něm má roli jakéhosi Černého Petra.
Kapela se rozhodla pro pořízení vlastního studia Britannia Row, kde by mohla trávit tolik času, kolik bude chtít a potřebovat. Možná této skutečnosti lze přičítat, že „Animals“ se zvukově odlišuje od minulých desek, její sound je kytarovější, ale na druhou stranu i přehlednější a vzdušnější, což vypovídalo o zjednodušování výrazu. Možná proto staří fanoušci vidí desku krok za předchozí dvojicí, ovšem Pink Floyd jejím prostřednictvím předložili znovu geniální a silně nadčasové dílo, nejen po stránce textové, jež má dnes snad ještě silnější výpovědní hodnotu než tehdy, ale i po stránce muzikální, neboť všechny skladby (moc jich není…) jsou naprostou klasikou, která nejlépe funguje pohromadě, jako jednolitá masa, jež ještě více zdůrazňuje naléhavý příběh obsažený v textech.
Desku tvoří tři předlouhé kompozice, které se spojují v podobných motivech, takže lze podlehnout dojmu, že Pink Floyd vytvořili dílo scénické hudby. Album uvede a ukončí dvojice minutových štěků „Pigs On The Wings“, ovšem to nejdůležitější se odehrává mezi nimi. Sžíravě sociálně-politický koncept uvede sedmnáctiminutová skladba „Dogs“, jež má základ v „You Gotta Be Crazy“ a velkou část atmosféry vytvoří několikrát objevující se a hned znovu mizející psí štěkot. Nejde o rozšafné poštěkávání, použité na desce „Meddle“, ale o tlumený, hrůzu nahánějící projev, jenž ladí potemnělou atmosféru, plně vystihnout Gilmourovým padnoucím zpěvem, který je nejprve uveden na pozadí akustických kytar, aby se celá kompozice rozrostla do netušené šíře, ať už za užití Wrightových kláves, či Gilmourových (znovu přenádherně zahraných) kytarových sól. „Dogs“ je jediná skladba, která mu dává více prostoru na úkor jinak dominantního Waterse, který se postaral o většinu vokálů.
S „Pigs“ se kapela noří spíše do rockovějších či bluesovějších vod, v nichž lze vystopovat paralely mezi touto skladba a minulou „Have A Cigar“, ačkoliv každá z nich má zcela jinou atmosféru. Ač se může v „Pigs“ může zdát přívětivější, je až po čertech temná, jako kdyby Waters pronášel obžalobu celého světa a politického zřízení, které podle něho vždy směřuje k nesvobodě. Ať už to bylo hitlerovské Německo, stalinistické Rusko či západní korporátní společnost, ve které jsou lidé svazováni diktátem tyranských, nadnárodních korporací. Jak příznačné i pro dnešní dobu… Nejrockovějším kusem je „Sheep“, v níž kapela oproti zvyklostem zařadí vyšší rychlostní stupeň, skrze který stříkají ven Watersovy frustrace ze stavu společnosti, která se nedokáže postavit mocným a tupě následuje stádo. Závěrečné bečení, od něhož se ozvou tóny druhé části „Pigs On The Wings“, věc jen podtrhuje.
Za zmínku stojí pravděpodobně nejikoničtější obal desky, na němž se nad britskou elektrárnou Battersea vznáší maketa nafukovacího prasete Algie, přestože při jeho tvorbě došlo k okamžiku, kdy se Algie utrhlo a díky větrnému počasí uletělo padesát kilometrů od elektrárny a zastavilo provoz na mezinárodním letišti Heathrow. Pokusy o vytvoření díla pokračovaly i v dalších dnech, ale nezadačilo se, proto je obal, který koncertům Pink Floyd dal nejznámější relikvii, dílem fotomontáže.
„Animals“ je méně komerčním, ačkoliv posluchačsky jednodušším albem než „The Dark Side Of The Moon“, či „Wish Your Were Here“. Nevygenerovalo žádný hitparádový úspěch, jako byla „Money“, „Time“ nebo titulní skladba minulého alba (což se od deseti či dvacetiminutových kompozice čekat nedalo), přesto patří mezi neochvějné klasiky. Pink Floyd jsou stále na absolutním vrcholu, který nemohla ohrozit ani punková horečka, ježv době vydání „Animals“ zachvátila Velkou Británii. Co je začínalo pomalu, ale jistě paralyzovat, byla vyrůstající zeď mezi členy kapely.
|
