Sven Gali před sebou mohli mít hvězdnou kariéru i přesto, že startovali v době největšího rozmachu grunge. Jejich debut, ač trochu opisoval od Skid Row, byl skutečná bomba, které si všimlo i MTV a Kanada na rockové mapě najednou nebyla Rush a Bryan Adams. Ovšem všechna sláva, polní tráva a Sven Gali se hřáli na výsluní jen pomyslných patnáct minut, protože na kvality debutu nikdy nevázat nedokázali. Měli k tomu příležitostí pomálu, protože všeobecný nezájem o alternativní a grungem načichlé druhé album „Inwire“ je natolik znechutil, že se stáhli do ústraní, ale další léta nečinnosti ani neúspěchem omluvit nemohli. Byli vždy bráni za kapelu jedné desky a nic na tom nezmění ani fakt, že nyní jsou zpět s novým materiálem, protože comeback přichází hodně po dvanácté.
Čekat, že Sven Gali v roce 2024 budou znít jako před dvaatřiceti lety, by mohl jen blázen. V kontextu na léta přervaného vývoje i debut vypadá jako deska, která byla složena v jistém časovém úseku, v jisté evoluční fázi a není reprezentativní pro to, jak Sven Gali zní dnes. Tehdy doznívala glam metalová vlna a v Kanadě, v níž byli vždy krok za Amerikou, ještě zcela nereflektovali na seattleský sound. Sven Gali se tak chytli posledních glam metalových stébel. Tento styl je v jejich tvorbě už takřka neznatelný. Dnes se hraje tvrději, s vědomím toho, že kapela má v diskografii „Inwire“. I zpěvák Dave Wanless před pár lety říkal, že kdyby Sven Gali neudělali „Inwire“, těžko by dnes zněli tak, jak znějí. Za pravdu jeho slovům dává comebackový počin „Bombs And Battlescars“, který má stejně blízko (či daleko) k debutu stejně jako k „Inwire“. Jako kdyby Sven Gali po takřka třiceti letech od rozpadu chtěli zužitkovat to, co kdysi vytvořili a zasadili to do moderní doby.
Ledacos naznačilo v roce 2020 EP „3“, které představilo aktuální tvář Sven Gali. Tvrdší, alternativnější, ale uctivě hledící k hardrockovým klasikům. Pro příznivce debutu to bylo možná mírné zklamání, protože věřili tomu, že se kapela vrátí k tehdejšímu zvuku, ale to není možné. Kanaďané ukazují, že jsou schopni se vyvíjet a proto je moc smutné, že skoro třicet let mlčeli, protože by jistě bylo zajímavé sledovat jejich vývojové pochody. Aktuální deska řekne o jejich současné formě nejvíce. Zkreslená kytara vybarvující orientální motivy, následně přervaná těžce alternativním riffem v úvodní „One Gun“ vypoví mnohé a nastaví post-grungeovou tvář, ale zcela reprezentativní není. Wanless se pokouší o chytlavější melodie, ale „One Gun“ je zasvěcená hlavně riffům, její snaha o úprk do hájemství alternativního metalu je markantní a Sven Gali nezní vůbec jako kapela, která kdysi světu dala „Under The Influence“ či „Love Don`t Live Here Anymore“.
Pochodové, skoro až rammsteinovské tempo a zkreslený hlas uvedou „Coming Home“, ovšem když přijde refrén, duch starých Sven Gali jako kdyby se na pár vteřin vrátil. A jak se album rozevírá, rezonuje i z dalších míst. „Spellbound“ je výborná hardrocková hymna, která má blízko ke stadionovému pojetí rocku, což jako kdyby chtělo vytvořit až schizofrenní kontrast mezi různými tvářemi kapely. Proto klipovka „Monsters“ zní skoro až epicky rozmáchle a Wanless ukazuje, že to, co měl v hrdle před třiceti lety, se nikam neztratilo. Je škoda, že v „Hogs“ nebo „All“ je jeho zpěv prohnán „přes krabičku“, čímž se ztrácí jeho přirozená síla. Ač je to trochu s podivem, kapela naštěstí vytahuje i klasickou silnou zbraň - balady. „Live Inside“ je alternativnější kousek, který může lehce evokovat podobně laděné chvilky Alice In Chains, závěrečná „Nothing New“ je mnohem klasičtější a mnohem přívětivější záležitost. Mezi jemnější věci se dá počítat i „Hang Me Out“, v níž kapela stojí někde na půli cesty mezi klasickým výrazem a modernější (rozuměj post-grungeovější) tváří. To je věc, která už bude ke Sven Gali patřit neodmyslitelně.
Album „Bombs And Battlescars“ nezklamalo snad ani ty, kteří ve skrytu duše doufali v návrat k debutu. Ten se nekoná, ani není možný, ale je nutné cenit, že deska svou kvalitu má. Trhákem se nestane, na to je málo komerční a příliš pošilhává po alternativě, ale skalní příznivce kapely by nadprůměrností potěšit mohlo. Jestli dojde na pokračování, bude zajímavé sledovat, kam se Kanaďané vydají příště.
|
