RAGE - Afterlifelines
6/10. Tak dlhý album NIKOMU netreba!

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Jasne, ale to by sa dalo povedať aj o iných...

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Možná proto, že skladby podobného ražení měli...

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Za mňa veľká spokojnosť 8/10.Len neviem prečo sa...

RAGE - Afterlifelines
9/10

MONTROSE - Montrose
Montrose je fenomenální kytarista, jeho kytara...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Oproti předešlému zápisu "Talviö" jde samozřejmě...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Ve svých příležitostných komentářích se věnuji...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Moderním standardem rozumím skutečnost, aby album...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Ďakujem za recenziu. Ani proti hodnoteniu nemám...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




MESSIAH - Christus Hypercubus

Když se před čtyřmi lety s albem „Fracmont“ vrátila švýcarská formace Messiah, která pomáhala v osmdesátých letech a na začátku těch devadesátých formovat thrash /deathový underground, měli fanoušci velký důvod k radosti. Nejen z návratu legendy, což samo o sobě nic neznamenalo, ale zejména z toho, že materiál na comebackovém albu byl dobrý a v ničem si nezadal s klasickým albem „Choir Of Horrors“. Než kapela stihla svou současnou pověst potvrdit dalším dílem, které by legitimnost návratu dokonalo, opustil ji zpěvák Andy Kania, který stál v čele už v devadesátých letech. Když o rok později zpěvák zemřel, visel nad Messiah velký otazník. Před svým skonem Kania vyslovil přání, aby jeho místo zaujal Marcus Seebach, který byl několik let předtím členem konkurenčních Masquerade. Kapela jej po Kaniově smrti přijmula a do role kmenového člena pasovala i kytaristu V.O. Pulvera, někdejší oporu kultovních thrasherů Poltergeist.

O tom, kdy a jestli vůbec vznikne nové album, se debatovalo dlouho, až docela v tichosti je deska na světě. Její vydání je takřka stejně důležité jako před čtyřmi lety emise comebackové „Fracmont“. Ta měla ukázat, že kapela je zpět a dokáže navázat na bezmála třicet let starou práci. Novinka má ukázat, že angažmá Seebacha bylo dobrou volbou a že kapela je schopná fungovat i ve změněných časech. Messiah to pochopili beze zbytku. Jestliže „Fracmont“ byla deska, která měla jakousi spojnici do minulosti a oslovila zejména staré příznivce, novinka „Christus Hypercubus“ je modernějším dílem nejen co se týče zvuku, který je striktně soudobý, ale i celkového přístupu kapely. Staré fanoušky, bažící po dalším podobném díle, jako byla „Extreme Cold Weather“ může lehce zklamat, ale Messiah nejsou kapelou pro nostalgiky. Alespoň teď ne.

Messiah na „Christus Hypercubus“ našli přesný průsečík, jak by v současnosti měla znít kapela, která stála u kořenů žánru a která je řazena mezi praotce evropského death metalu. Úcta k vlastním kořenům i k tomu, co death metal kdysi znamenal, je cítit z každé skladby, ale žádná se přitom do osmdesátých let neohlíží. Díky tomu si Messiah zachovávají energii i v místech, kde jsou s nápady lehce na štíru a spíše žijí (ne však živoří) z podstaty věci. I to se na desce najde, ale naštěstí se nejedná o převládající trend, protože je znát, že kapela si s materiálem dala práci a podrobila ho důkladnému opracování. Velmi důležitá je práce kytarista V.O. Pulvera na místě producenta, různé akustické vsuvky či přidružené zvuky zážitek z poslechu i temnou atmosféru umocňují.

Výrazným motivem a zásadním okamžikem alba je zařazení nejvyššího možného rychlostního stupně v „Once Upon A Time – Nothing“, ve které se střetávají oba světy, thrashový a deathový, kapela dokáže ve správný čas zvolnit a se samozřejmostí přijde s hnilobným odérem, jenž změní ráz skladby. Úplně jinou tvář nastaví v následující „Speed Sucker Romance“, v níž volí úplně jiný přístup a z thrashové zběsilosti přejde do doomového zmaru. V ten okamžik je jasné, že zažíváte nejpamátnější okamžik desky. Kolem něho se nabalují další vydařené věci, „Sikhote Alin“, která představuje vkusný vstup do děje, či další přesvědčivé kompozice, titulní „Christus Hypercubus“ (všimněte si akustických vstupů ve stylu Death z období „Symbolic“) a „Acid Fish. Naprázdno vyjde trochu nepřesvědčivý závěr v podobě dvou dílů „The Venus Baroness“, v nichž jako kdyby kapele docházel dech a dávala si pouze vyklusávací kolečko.

Výhodou desky je skutečnost, že nezní jako z osmdesátých nebo začátku devadesátých let, a na to, že jí nahrála kapela, která letos slaví čtyřicítku, je její energie obdivuhodná. Léta pohřbívaný pojem definitivně znovu ožívá a dá se čekat, že se bude chtít drát na čelo death / thrashového peletonu. Teď na to má.

Jan Skala             


www.messiah-thrashingmadness.ch

YouTube ukázka - Christus Hypercubus

Seznam skladeb:
1. Sikhote Alin
2. Christus Hypercubus
3. Once Upon A Time - Nothing
4. Speed Sucker Romance
5. Centipede Bite
6. Please Do Not Disturb - (While I`m Dying)
7. Soul Observatory
8. Acid Fish
9. The Venus Baroness I
10. The Venus Baroness II

Sestava:
Marcus Seebach - zpěv
V.O. Pulver - kytara
R.B. Brögi - kytara
Patrick Hersche - baskytara
Steve Karrer - bicí

Rok vydání: 2024
Čas: 44:47
Label: High Roller Records
Země: Švýcarsko
Žánr: death/thrash metal

Diskografie:
1986 - Hymn To Abramelin
1987 - Extreme Cold Weather
1991 - Choirs Of Horrors
1992 - Rotten Perish
1994- Underground
2020 - Fracmont
2024 - Christus Hypercubus

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 26.03.2024
Přečteno: 329x




počet příspěvků: 2

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Moc dobré, jak...3. 04. 2024 10:02 dadaft
Zatím jsem to...27. 03. 2024 13:35 rumcajs


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.09273 sekund.