V pondělí 18.3.2024 se v pražském klubu Futurum odehrála zajímavá akce, určená příznivcům black metalu. Ne úplně tradičního, přestože každá z kapel se černému žánru věnuje, ale trochu jinak. Nešlo očekávat bandy s warpaintingem nebo takové, co jedou po celou dobu splašené blast beaty.
Už první kapela večera působila značně nezvykle. Američtí Wayfarer black metal kombinují nejen s death metalem, ale také s westernovou estetikou a některými prvky a zvuky, které by se spíš hodily do country. Wayfarer si moc rádi hrají s atmosférou a klidně byste je mohli hodit do progresivního black metalu. Jejich skladby jsou docela dlouhé, a během půlhodinového vystoupení stihli pouze čtyři, které kompletně pocházejí z nové desky „American Gothic“. Čtveřice působila semknutě a sehraně. O zpěv se starali basák Jamie a kytarista Shane, jeden vydával spíše hlubší growl anebo čistý zpěv, druhý se pouštěl do blackových vokálních poloh. Měli dobrý zvuk, ačkoliv čistý zpěv nebyl někdy příliš slyšet a Shane v něm měl ještě rezervy. Jinak ale Wayfarer váleli. Hudba se neustále měnila a nenechala nikoho ani chvilku vydechnout, nabízela pořád nové nápady, chvíli vládla blacková vichřice a za pár okamžiků pomalá riffová atmosférická věc.
Futurum bylo od začátku značně naplněné a dle šrumce u merche měly všechny kapely na místě dost fanoušků. A Wayfarer sklidili zasloužené ovace.
Druzí na řadě byli britští Svalbard, kteří bývají občas označovaní jako post-metal, post-hardcore, black metal nebo dokonce shoegaze. Je fakt, že tyto subžánry v jejich muzice naleznete. Kapela dostala o něco větší prostor než předchůdce, a tak si ji Futurum mohlo užít v sedmi skladbách. Největší prostor Svalbard dali novince „The Weight Of The Mask“. Kapela začala překvapivě nejstarším kouskem „Disparity“ z první desky „One Day All This Will Ends“. Už tehdy zněla značně agresivně, krom zvonivých kytar žene hudbu ukřičený, ale emotivní zpěv kytaristky Sereny. Novější skladby kupodivu nijak extra nevybočily, třebaže někdy vás z blackového / post-hardcore běsnění vytrhla silně melodická pasáž nebo post-rockové plochy. Sereny využila i čistý éterický hlas a často se pěvecky střídala s druhým kytaristou Liamem. Atmosféru doplňovaly pěkné projekce. Kapela působila sympaticky a čtyřicet minut s ní uteklo rychle, ačkoliv to byla stopáž tak akorát, aby se Svalbard neomrzeli.
Futurum bylo již naplněné takřka po okraj. Enslaved přišli jako králové večera. Legenda z Norska vznikla v roce 1991, ale od dřevního „true norwegian black metalu“ ušla kus cesty ke zcela osobitému projevu. I Enslaved čerpali především z novinky „Heimdal“. Úvodní energická „Kingdom“ byla především ve znamení hledání správného zvuku. Čistý zpěv nebyl příliš slyšet (tento problém se ještě párkrát objevil), stejně tak klávesy. „Homebound“ z alba „Utgard“ to už značně vylepšila a plně se odhalilo, proč jsou Enslaved jedineční - malebné melodie s takřka hard rockovým podkladem v kontrastu s temnými blackovými útoky byly působivé. čistý zpěv povznášel do oblak, Grutleho blackový skřehot zněl až strašidelně. A pekelně skvěle! Jeho křaplavý a děsivý hlas je jeden z nejlepších, co jsem v black metalu slyšel. „Forest Dweller“ z novinky si pohrála s melancholií a ukázala kapelu ve více přemýšlivé poloze. Dobrodružně působila „Sequence“, druhý příspěvek z „Utgard“. Song hodně ovlivněný prog rockem se neustále měnil a zvukově čaroval.
Vrchol místy až hypnotického koncertu přišel se skladbou „Congerlia“. Dusavé, monotónní bicí pelášily osm minut stále vpřed, blackové kytary dotvářely zvukovou hradbu a nad tím vším se jako temný kazatel rozporostřel Grutleho hlas. Skladbu „Heimdal“ kapela věnovala tuzemské legendě Master‘s Hammer, titulní song nového alba je místy podobně psychedelický. Skladba je to takřka avantgardní a i díky působivým projekcím dodávala vystoupení takřka snový zážitek.
Přišla pauza, ale konec ještě nebyl. V přídavcích nejprve dostal prostor pro krátké sólo bubeník a pak přišel na řadu starý hit „Isa“ ze stejnojmenné desky. Úplný konec obstarala stařičká dvaatřicetiletá „Allfǫðr Oðinn“ z debutu „Yggdrasill“.
Z počátku koncertu se publikum zdálo trochu chladné, někdy zazněl od pár lidí pokřik„older, older“, což působilo rušivě. Naštěstí to byly jen výjimky a lidé si s každou další písní koncert víc užívali. Celkově panovala skvělá atmosféra. Kapela zahrála i starší věci, ale přece jen to bylo turné k nové desce. U Enslaved sice má největší prostor Grutle, ale zpívá i klávesák Håkon či bubeník Iver. Jeho výkon byl vynikající. Staral se o výšky, které zvládal výborně a ještě mu to bubnovalo jak o život. Narvané Futurum dostalo tři kvalitní vystoupení. Byla to pestrá cesta skrze black metal. Je úžasné, jak tento subžánr dokáže být proměnlivý a zábavný. Enslaved dostáli svému jménu a prezentovali se velmi sympaticky a zároveň sebejistě.
Enslaved setlist: Kingdom, Homebound, Forest Dweller, Sequence, Congelia, Ruun, The Dead Stare, Havenless, Heimdal, Přídavky: bicí solo, Isa, Allfǫðr Oðinn
|
