Není pochyb o tom, že britské rakety Dragonforce vyřkli vše podstatné na prvních třech albech. A přestože ani jedna z navazujících studiovek nebyla špatná, jejich obsah už jenom varioval dřívější témata, nemluvě o změně frontmana, kterou doteď mnozí fanoušci nerozchodili. Výsledek rovnice je jasný - komu nevadí omílání starých postupů a zpěvák Marc Hudson, jinými slovy, kdo nepřestal mít rád Dragonforce ani v roce 2024, užije si i nové album "Warp Speed Warriors", které je víceméně tradičním zápisem britské rychlodrážní kapely.
A nic na tom nemění skutečnost, že se hlavní skladatel Sam Totman nechává v poslední době inspirovat neo-osmdesátkovými trendy. Tyhle proudy se do původních autorských struktur přirozeně absorbovaly, mírně je osvěžily, ale celkový výraz kapely nijak zásadně nezměnily. Muzika je nadále bujará, živelná, rychlá, přičemž do ní zadními vrátky neustále proudí popové proudy, občas dokonce s doslovnou citací (sloky v singlovce "Doomsday Party"), a samozřejmě syntetické radovánky spjaté s oblibou počítačových her.
Album je dramaturgicky chytře rozvrstvené, začínáme rychlíkem "Astro Warrior Anthem", jenž díky dravému náboji a autorské nápaditosti evokuje ranou tvorbu. Samozřejmostí jsou vícehlasy, poklidná mezihra a vrstevnaté - a hlavně dostatečně zábavné - sólo s asi miliardou not. Skandovaná "Power of the Triforce" je jasnou koncertní trefou s velmi chytlavými slokami, baladická "Kingdom of Steel" vnáší nadějeplnou atmosféru a naléhavé popěvky ve stylu world music. Díky "Burning Heart" se vrací na scénu retrospektivní speed a vynikající šestistrunná práce, "Space Marine Corp" znamená nejhravější položku se skočnými sekvencemi a Hudsonovým úspěšným pokusem o jinou vokální polohu.
V závěru alba trůní výborné kusy "The Killer Queen" a "Pixel Prison", oba s komplexním hudebním dějem, významnými vyhrávkami, častým zrychlováním, strhujícími sóly a bohatým vokálním vkladem. Necelých padesát minut nové nahrávky uplyne nečekaně svižně, a to navzdory afektovanosti některých pěveckých pasáží, nebo zbytečně obhroublému zvuku: producent Damien Rainaud odvedl lepší práci na předešlé fošně "Extreme Power Metal". Dragonforce už nemůžou ničím překvapit (ani pohlednou dívkou na pozici basistky), přesto si udržují slušnou úroveň a nejsou trapní, což je aspekt, který nelze v závěrečném hodnocení ignorovat.
|
