Würzel byl pryč a Lemmy se začal zaobírat otázkou, kdo nahradí kytaristu, jenž v řadách Motörhead strávil jedenáct let. Padala různá jména, pravděpodobně vážným kandidátem byl Joey Allen, který krátce předtím opustil Warrant, ovšem než k domluvě stačilo dojít, Allen na deset let opustil hudební scénu, aby se věnoval práci v softwareové firmě. „Phil Campbell přišel a řekl, ať nikoho nehledáme, že to zvládne sám. Moc jsem tomu nevěřil. Ne, že by Phil byl špatný kytarista, ale Motörhead potřebovali i showmana a to Phil nebyl,“ vysvětloval Lemmy, který se za pochybnosti musel kolegovi omluvit. „Řekl jsem ok, zkusíme to a udělali jsme koncert jen ve trojici. Hrajeme a najednou koukám, že okolo mě něco proletí. Otočím se a on to byl Phil. Úplně na tom pódiu řádil. V tu chvíli jsem věděl, že druhého kytaristu nepotřebujeme.“ Motörhead se vrátili k trojčlenné sestavě, která se stala jedním z jejich poznávacích znamení.
Würzelovým odchodem se situace uvnitř kapely uklidnila a stabilizovala. Jeho odchod byla poslední změna, která se co se týče personálií v Motörhead udála, a kapela se dostala do fáze naprostého vnitřního klidu, v němž nebyl prostor a ani důvod pro třecí plochy. I Lemmy na sobě pociťoval jisté zklidnění, sice stále žil na Sunset Stripu mezi vší neřestí, stále vysedával na štamgastské židli v Rainbow, ale dosáhl už padesátky a to byl věk, kdy bylo nutné trochu zpomalit. Oslava jubilea se uskutečnila v proslulém klubu Whisky A Go-Go, pouhé dva bloky od Rainbow a jejím zlatým hřebem se stalo vystoupení Metallicy, které na klubovém pódiu předvedla coververze oblíbených skladeb Motörhead. „Byl to hezký projev úcty,“ řekl oslavenec. „Metallica je jedna z mála kapel, která se k nám po celou dobu hlásí jako ke svým vzorům a já si jich za to vážím“. Ve chvíli, kdy Hetfield, Ulrich, Newsted a Hammett skládali poctu dávnému idolu, měl už Kilmister plány na další album. Tentokrát byla situace Motörhead docela příznivě nakloněna.
Kapela zažehnala problémy s vydavatelstvími, které ji provázely už od alba „March Or Die“ a měla stabilní smlouvu v řadě zemí, včetně nejdůležitějšího amerického trhu, kde je začala zastupovat agilní firma CMC International, která v polovině devadesátých let představovala záchranu pro řadu kapel osmdesátých let, zejména z glam metalového ranku. CMC International zachránili kariéry Slaughter, W.A.S.P., Dokken, Warrant, L.A. Guns, ale na americkém trhu pomohli přežít grungeovou a alternativní dobu i Deep Purple. Pro Motörhead se stala smlouva darem z nebes a bylo jí zaručeno, že nové album se (na rozdíl od dvou předchůdců) dostane k fanouškům. Kapela si byla vědoma dobré konstelace, i přesto začala tvořit s producentem Howardem Bensonem, který minulé album „Sacrifice“ takřka odpískal. Do dvojice k němu přišel zkušený Duane Baron, co pro kapelu mohlo znamenat příslib dotaženého díla.
Na „Overnight Sensation“ se projevuje se dobrá nálada, která v Motörhead všeobecně panovala a podepsala se na skladatelském procesu, který šel velmi hladce. Deska je plná výborně a chytře zkomponovaných skladeb, jež jsou vedeny v lehčím stylu, než byla zbytečně tvrdá a nemelodická nahrávka „Sacrifice“, ovšem nedá se říct, že by kapela vyměkla či nějak drasticky měnila styl. „Overnight Sensation“ je jen více hitové album a spolu s „1916“ a „Bastards“ to nejlepší, s čím kapela přišla v divokých devadesátých letech. Album zaujme rozmanitostí, dokáže přecházet od lehkých rockových skladeb, přes typicky motörheadovské, punkem načichlé kvapíky, až k metalově vytvrzelým a potemnělým věcem.
Hned na začátku desky se ukazuje, jak dobrým krokem bylo angažmá bubeníka Mikkeyho Dee, protože kanonády spojené s brilantní technikou, jakou přináší úvodní „Civil War“ (autorsky přispěl kytarista švédských rockerů Swedish Erotica Magnus Axe), by Phil Taylor nebyl schopen ani v nejdivočejších snech. Dee žene kapelu kupředu i v „Crazy Like A Fox“, která disponuje hitovými momenty, jež se přelévají do jedné z nejlepších skladeb na desce, „Don`t Believe A Word“, vedené ve středním tempu, ale s patřičnou dávkou metalové tvrdosti a temnoty v refrénu. Podobně koncipovaná je i titulní „Overight Sensation“ a „Love Can`t Buy Your Money“, jejichž protikladem jsou úsečné a rychlopalné „Eat The Gun“ a „Them Not Me“, které fungují jako připomínka punkových kořenů Motörhead. Deska obsahuje i vyloženě hitové skladby „Broken“ a „Listen To Your Heart“, v druhé jmenované akustickou kytaru nahrál Lemmy a vyrovnává jí absenci klasické balady, jakou byla třeba na „March Or Die“ „I Ain`t No Nice Guy“. V souvislosti s výčtem skladeb je nutné zmínit jednu z nejtemnějších věcí Motörhead „Shake The World“, v níž Lemmyho drsný zpěv dostává až hororové zabarvení, které plně dokresluje apokalyptickou náladu umocněnou výbuchy bicích.
Je jasně znát, jak pestrá tahle deska je a proto jí v diskografii Motörhead patří obdobná pozice jako „Another Perfect Day“. S dílem z roku 1983 „Overnight Sensation“ spojuje ještě skutečnost, že „Another Perfect Day“ byla na dlouhou dobu poslední deska, která byla natočena ve trojici, nahrávka z roku 1996 zase prvním albem trojčlenné sestavy, které otevřelo nejdelší, avšak poslední kapitolu kariéry kapely. Oproti předchozím dvěma deskám si album cestu k fanouškům našlo a stalo se po „1916“ nejlépe prodávanou nahrávkou Motörhead v devadesátých letech. „Overnight Sensation“ mě hodně potěšila, mám jí moc rád,“ shrnul Lemmy pocity z desky, s nimiž se dokázala ztotožnit řada fanoušků.
|
