Zdá se, že německé thrashmetalové těleso Surgical Strike konečně nalezlo stabilní sestavu. Poprvé v historii nahrála studiový počin stejná skvadra hudebníků, která se sdružila kolem kapelníka a zpěváka Jense Alberta. Ten se formaci snaží udržet od roku 1993, kdy ji založil jednak jako poctu americké thrashové škole, jednak jako odpověď na antimetalový virus zvaný grunge. Jenže tento styl (případně další vlivy) nakonec smetly i Surgical Strike, kteří se na scénu vrátili až v roce 2014.
Nový titul "24/7 Hate", jehož cover art stvořil můj oblíbenec Timon Kokott, pokračuje v linii nastolené předešlými zápisy, a to v dobrém i horším. Mezi klady patří výborný zvuk a autorská nápaditost, která je schopna převzít to nejlepší z osmdesátkových spolků (nejčastěji Exodus) a daná témata okořenit vlastní vizí. Skladby zdobí vyhrávkové nájezdy, ostré a nijak komplikované thrashové sekvence, nebo výrazná melodická sóla, která se dotýkají power metalové odnože. Za nejlepší kousky lze v tomto ohledu zvolit úvodní titulku, potažmo šlehu "Alienated", která strhne především drtivou finální gradací.
Slabinou německé kapely je dlouhodobě frontman. Jens Albert nepatří mezi prvotřídní pěvce, a ačkoli se snaží stylizovat do slavnějších vzorů, zůstává daleko za nimi. Jeho přemotivovanost je kontraproduktivní, mnohdy leze hudbě do zelí a dusí potenciální thrashový nápor. Situaci ještě zhoršují vícehlasy, které znějí jako výplod hospodské party v pozdějším stadiu sezení ("Fear Monger", "Blinder"). I přesto je vhodné album doporučit, zároveň ale musím zopakovat stesk z předešlé recenze, že v případě jiného vokalisty by tahle parta stála o jeden výkonnostní level výš.
|
