Kanadská parta Lutharo je na první pohled sympatická snahou o pestrý nadžánrový mix. V její tvorbě najdeme výrazné stopy melodeathu, metalcoru i poweru. K tomu velice pohledná frontwomanka Krista jako bonus pro mužské / ženské oko. Otázkou je, na kterou sortu posluchačů přesně kanadský kvartet míří. Pokud chce zasáhnout posluchače všech uvedených stylů, pak se obávám, že jeho snaha přichází víceméně vniveč.
Přitom proti řemeslným aspektům nelze nic vytknout. Kapela je sehraná jako pražský orloj Mistra Hanuše a zvuk z dílny německého technika Lasse Lammerta je výborný. Ani tvůrčí nápaditost zaoceánským hudebníkům nechybí, na albu "Chasing Euphoria", které je druhým plnohodnotným zápisem kapely, najdeme řadu chytlavých momentů. Sólem "Bonded to the Blade" nepohrdnou fanoušci power metalu, epický nájezd "Reapers Call" potěší melodeathery, u refrénu "Ruthless Bloodline" budou uznale pokyvovat všichni. Problém je, že takových náladově propojujících pasáží není mnoho, navíc jsme se nedotkli vokální roviny, která celou záležitost posouvá ještě do trochu jiné žánrové sféry.
Frontwomanka Krista Shipperbottom střídá dvě hlasové polohy. V té melodické zní jako zpěvačka pop rockových spolků, kterými se hemží každé mainstreamové rádio. Harshový profil má zase blízko k metalcoru, a to opět vcelku běžnému. Ani v jednom případě každopádně nejde o bratrský styl power metalu a melodeathu. Výsledná žánrová fúze je trochu bez duše, a i když se album dá doposlouchat bez minimální psychické újmy, je málo pravděpodobné, že u někoho vyvolá dojem čehosi nezapomenutelného.
|
