Už toho není mnoho, co zbylo po mohutné punkové horečce, jež přišla v druhé polovině a přepsala všechny platné pořádky v rockové hudbě. Z těch, kteří byli bráni za hlavní lídry stylu do dnešních dnů přežili pouze The Damned, kteří však už nehrají punk tehdejšího střihu a stylizace do role gotických důchodců svědčí o absolutně něčem jiném než o punkové revoltě. Naštěstí je zde pár kapel, které dobu, kdy se ukazoval prostředníček na portréty královny, veřejně se plivalo, šťouralo se v nose a sichrhajska byl nejběžnější módní doplněk, stále věrně připomíná. Nejvíce jsou vidět pohrobci Sex Pistols, The Proffesionals, za nimi stojí UK Subs, Buzzcocks, The Vibrators nebo… Cock Sparrer. Ti jsou svým způsobem unikát nejen proto, že vydávají novou desku „Hand On Heart“.
Když se podíváme na jejich sestavu, zjistíme, že původní čtveřice, která kapelu v roce 1972 zakládala, spolu hraje dodnes. Doplňuje je ještě kytarista Daryl Smith, který je členem Cock Sparrer „teprve“ dvaatřicet let, ale i tak je nutné smeknout před obrovskou výdrží, protože ti čtyři muzikanti založili kapelu v roce 1972, když byli v podstatě malí smradi, hltající rock n`roll a drzý škleb The Rolling Stones. Během dvaapadesáti let, co spolu hrají, se vyprofilovali ve spolehlivou, ačkoliv nepříliš pilnou kapelu, což dost možná zavinil podivný start, při němž se dali dohromady s Malcolmem McLarenem, ale debutové album vyšlo nepochopitelně jen ve Španělsku, což bylo považováno za obrovský neúspěch, který kapelu na roky zbrzdil. Když se pokoušeli na prvotní část kariéry navázat, šlo to velmi ztuha, jejich punk byl považován za přežitou a naprosto nemoderní záležitost, protože svět šel mnohem rockovějším, či naopak disco směrem.
Dnes to nemá vůbec žádnou váhu, Cock Sparrer si ale v jistých kruzích status legendy vydobyli pílí, houževnatostí a jednoduchými popěvky, které leckde připomenou kultovní Ramones. Takové byly předchozí desky, taková je i novinka „Hand On Heart“, která v ničem nevybočuje z řady alb, jež kapela vydala po druhém a definitivním comebacku v roce 1992. Mnoho jich nebylo, ale i z té pětice alb lze vypozorovat, že londýnská parta si udržuje až obdivuhodně konstantní formu. Novinka to potvrzuje a ukazuje, že i když pivní pupky rostou, vlasy padají a po ránu už nepěkně bolí všechny kosti, punkový duch nezemřel. Když Cock Sparrer do novinky vpadnou s úvodní „With My Hand On My Heart“ rázem se dostaví takový příval energie, který byste neočekávali ani od mladších ročníků.
Kapela vždy sázela na dobře zapamatovatelné melodie, kterým velice pomáhá čistý, ač hutný zvuk a velmi dobrá produkce, jež klade důraz na nejsilnější zbraně kapely - svižné tempo a velmi zapamatovatelné, leckdy skandovatelné refrény, které jí zaručili úspěch u fanoušků stylu oi. Tentokrát je kapela trochu úsečnější než na minulé desce „Forever“, připravila pouze deset skladeb, ale ty úplně stačí. Díky tomu se na desku nedostala zbytečná vata a materiál funguje sevřeným dojmem v duchu „co skladba, to potenciální hit“, protože refrény, které mají „Mind Your Own Business“, „No Way Out“ či „Here We Stand“ (místo nich můžete dosadit libovolnou skladbu) se v uchu dokáží uhnízdit a vydržet delší dobu. Tahle vlastnost, která tvorbu Cock Sparrer minimálně v novém tisíciletí velmi dobře charakterizuje, je pro album signifikantní a důležitá, a z novinky dělá velmi dobrou a skvěle poslouchatelnou záležitost.
„Hand On Heart“ je cenná deska. Ne tím, že by obsahovala revoluční materiál, ne tím, že byla nejlepším punkovým dílem, ale tím, že je to další z posledních příležitostí, jak slyšet historickou hudbu od skutečných tvůrců. Není na ní nic zprostředkovaného, všechno je silně autentické a uvěřitelné. Takový punk totiž můžou hrát jen ti, kteří jeho boom a léto 1977 skutečně prožili.
|
