Kdyby mi někdo řekl, že se borci z party Witchtrap upsali ďáblu, aby jejich muzika uhranula každého, kdo si ji pustí, nedivil bych se. Kompozičně nejde vůbec o nic převratného, trio Kolumbijců drhne neměnné postupy nejen v rámci blackened-thrash metalového žánru, ale i vlastní tvorby, přičemž se skladby a následně kompletní nahrávky podobají jako vejce vejci. Přesto to nějakým záhadným způsobem funguje, songy jsou uhrančivé a svůdné, jako by je posvětil samotný Satan.
Je sice pravda, že v logu kapely tentokrát nefiguruje obrácený kříž, čímž se Kolumbijci vrací ke svým studiovým počátkům, které sahají až do roku 1997. Náboženská konverze ale v žádném případě neprobíhá, jak dokládají názvy některých nových skladeb ("Cauldron of Abominations", "Satanism") a nakonec i samotný art motiv na obalu desky. Bratři Uribeové a basista Edison Gil alias Enforcer se oproti předešlému zápisu nezdržují intrem a okamžitě startují svoji tradiční hudební párty, ve které jsou jako věčné memento vypáleny názvy dvou kooperujících subžánrů speed a thrash.
Zpomaluje se pouze z kosmetických důvodů a v rámci celé skladby pouze jedinkrát ("Invocation"). Děj každého z osmera nových songů je průhledný po několika málo sekundách, jede se v nejkonzervativnějším a minimalistickém stylu, překvapení se nekoná. Samozřejmostí jsou krátké slayerovské vyhrávky a stejně strohé, většinou dvoudobé vokální fráze. Díky zkušenostem a talentu jihoamerické trojice ale vše působí vyloženě rozkošnicky, a to zvlášť při časově rozfázovaném poslechu jednotlivých skladeb. V případě nepřerušovaného sjetí album přece jenom nabere monotónní profil, nějaké výrazné projevy nudy ale nehrozí. Dílo "Hungry as the Beast" je podobně jako předešlý zářez "Evil Strikes Again" neodolatelnou stylovou krmí, kterou nesmí vynechat žádný fanoušek poctivého a pravověrného blackened-thrashe.
|
