Že Motörhead existují a vydávají desky se v době po roce 2000 bralo jako samozřejmost. Lemmy dosáhl takřka důchodového věku, pohodlně uveleben na štamgastské stoličce v Rainbow Bar & Grill vypadal spokojeně a začínajícím zdravotním neduhům nepřikládal žádnou větší váhu. Když je člověku šedesát a ráno vstává, už jej prostě bolí ledacos. Chuť do nové tvorby ale stále byla velká, ačkoliv inspirační zdroje byly staré jak rock n`roll a už nebylo moc kudy se vydat, aby mohl fanouškům nabídnout něco nového, vzrušujícího a jiného než dosud. Po tom ani nikdo neotužil, nové desky stejně Motörhead natáčeli jen pro skalní fanoušky. Byli inventářem scény, který setrvává v obvyklé sestavě, jak Phil Campbell, tak Mikkey Dee přivykli Lemmyho tempu a ani se neobjevovaly žádné negativní vjemy, které by měly proklamovanou pohodu v řadách kapely narušit.
Klidná byla i rocková scéna. Všechny trendy, které se napříč ní hnaly od devadesátých let, od velkého grunge třesku až no nu-metal přelomu milénia končily a někdy kolem roku 2005 začínalo vše dostávat lehce nostalgickou tvář, legendy konečně došly patřičného uznání, na druhou stranu z rockové a metalové hudby začala vypchávat originalita a mladická energie. Motörhead byli z těch, kteří všechno přežili a proto byli označováni jako někdo, komu je třeba vzdávat úctu za to, že pořád hraje a funguje. Naštěstí Lemmyho parta nikdy nebyla z těch, které by si na tom zakládaly a které by žily jen z podstaty věci. Její hudba byla léty neměnná, ale fakt, že stále vydávala nové desky, zasloužil pochvalu a po třech dekádách neustálé činnosti byl úctyhodný.
Jelikož první spolupráce Motörhead s producentem Cameronem Webbem na albu „Inferno“ dopadla skvěle, neměl management ani Lemmy důvod hledat někoho jiného. Nelze ale dvakrát vstoupit do jedné řeky a proto „Kiss Of Death“, vydaná v srpnu 2006, sice může „Inferno“ připomínat po stránce nasazení a heavy metalové (Lemmy by to jistě nechtěl slyšet) energie, včetně vybroušeného zvuku, ale přesto se nejedná o jednovaječné dvojče. Spíše to vypadá, že se skladby, které kapela napsala, rozdělily na dvě poloviny. Lepší se použily pro „Inferno“ a ze zbytku se o dva roky později vytvořila „Kiss Of Death“. Nejde ani tak o nahrávku, která by padala až někam k hranici průměru. Na poměry Motörhead jde o dobrou desku. Jenom dobrou, nikoliv skvělou či výjimečnou.
„Kiss Of Death“ má tři vrcholy. Jedním z nich je klasicky energický otvírák „Sucker“, který uhání kupředu na souřadnicích „Overkill“ – „Bomber“ – „Ace Of Spades“, s tím, že kvůli příliš jednoduchému refrénu (i na poměry Motörhead) nemůže dosáhnout síly historických hitů. Druhou nejvýraznější položkou je skvělá „Trigger“, největší hitovka nejen alba, ale i celého období. Skladba postupem let lehce zapadla a zůstává utajeným skvostem motörheadovské diskografie. Třetím vrcholem je temná balada „God Was Never On Your Side“, v níž výborné kytarové sólo zahrál C.C. DeVille z Poison, čímž dopomohl k tomu, že v rámci pomalých kompozic kapely bude mít (spolu s „I Ain`t No Nice Guy“ z desky „March Or Die“) skladba vždycky protekční místo, i když oproti nahrávce z roku 1992 je mnohem zadumanější, tvrdší a neveselá.
Zbytek alba jede v pečlivě ohraničených motörheadovských liniích. Pro fanouška je důležitá zpráva, že se nikam nevybočuje a neslevuje se z tvrdšího zvuku, který Webb nastavil už na „Inferno“. Většina skladeb propadla sítem času i přesto, že „Under The Gun“ sází na hvězdnou přítomnost Mikea Ineze z Alice In Chains, „Christine“ se pokouší o rozvernou náladu a zpěvný refrén, a „Kingdom Of The Worm“ v lecčems připomene úvodní klasiku ze „Sacrifice“, či skvělou „Shake The World“ z alba „Overnight Sensation", včetně znovu výtečného kritického textu. Možná proto „Kiss Of Death“ patří k deskám Motörhead, které jsou trochu opomíjené a zapomenuté. Ovšem to není jen její osud, v podstatě to samé se dá říct o většině desek z nového milénia.
Je paradoxní, že v době vydání deska slavila velmi slušné hitparádové úspěchy. Zejména v Německu, které bylo v té době pro Motörhead největším světovým trhem, dosáhla „Kiss Of Death“ čtvrtého místa oficiální hitparády, což byl v této zemi pro Lemmyho největší úspěch. Vše se zdálo být v nejlepším pořádku a žádné temné mraky na obloze se zatím neobjevovaly.
|
