Northern Genocide razantně zrychlili kadenci vydávání alb. Debutovou desku připravili až po deseti letech své existence, na druhou si posluchači museli počkat už jen pět roků. Finští industriální metalisté si holt dávají na čas a nezbývá než věřit, že se to odrazí na kvalitě materiálu. První deska byla velmi dobře poslouchatelná a poměrně hitová. Druhá se jmenuje „The Point Of No Return“ a obsahuje deset songů o celkové délce čtyřicet minut.
„To Serve The Pestilence“ začíná v rychlém tempu. Melodický death metal s výraznými klávesami šlape jak hodinky. Zpěvák Tommi střídá křepčení s hlubokým growlem a v pozadí zaslechnete i ženské vokály. Dobrá hitovka na úvod. „Kaamos“ vás uvítá důraznými bicími, ale jinak pokračuje v prakticky stejném rytmu jako úvodní song. V závěru si kapela trochu více pohraje s elektronickými prvky a zatopí pod kotlem díky dvoukopákům. „Harbingers Of Genocide“ přináší lehkou změnu v podobě epičnosti a větší melodičnosti. V pozadí uslyšíte operní vokály a spolu s Tommym je přítomný i ženský zpěv. Nechybí ani poměrně výrazné orchestrace. Další kousky nechají dojem, že předešlý song byl jen výjimečným vybočením, skladby jsou si velmi podobné. Nicméně za polovinou desky přijde „My Fortress“, která zabrnká na melancholickou notu a hudbu Northern Genocide přiblíží až někam k doom metalu. Vrací se opět ženský hlas. Příjemná atmosférická skladba, která desku rozhodně oživuje, ačkoliv je pomalá. „Our Final Hour“ nabídne tvrdé řezavé riffy, ale také další takřka symfo-metalový příspěvek na album. Album se poté opět poslušně zařadí do elektro - melody - death metalové šablonky krátkých svižných songů a lehká změna přijde až se závěrečnou „Necropolis“, která kombinuje rychlost s atmosféričností a především v ní hostuje melodický zpěv Tommyho Tuovinena (My Grain).
S „The Point Of No Return“ je to docela těžké. Northern Genocide na jednu stranu předvádí sebevědomí a kvalitní výkon, melodické a svižné skladby. Prostě fajn melodeath s elektro a industrial prvky. Jenže většina skladeb je velmi jednoduchých (sloka, refrén, sloka, refrén) a v prakticky totožném rytmu. O to víc vyniknou trochu jiné songy, zejména skladby se symfo-metalovými aranžemi jsou hodně povedené. „The Point Of No Return“ se dobře poslouchá, a pokud hledáte něco nenáročného, pak by vás mohli Northern Genocide dobře pobavit. Je to však o něco méně povedená deska než debut a industriálu zde příliš není. Výsledek je lehce nadprůměrně album, které zrovna dvakrát nestrhne.
|
