Dlouhá léta se soudilo, že odchod zpěváka Boba Jamese v poslední den roku 1976 byl pro Montrose definitivní ránou a kapela byla považována za nenávratně pohřbenou. Ronnie Montrose sběhl nejprve k sólové tvorbě a vytvořil album "Open Fire" ve stylu jazz - fusion, aby na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let přivedl k životu hard rockovou formaci Gamma, s níž natočil tři slušná alba a v níž se objevili i jbývalí spoluhráči z časů Montrose kromě zpěváků Boba Jamese a Sammyho Hagara, který už měl slušně rozjetou sólovou kariéru, na níž zažíval mnohem větší úspěch než kdysi po boku Ronnieho Montroseho. Gamma však nepřežili rok 1983, kdy je kvůli nízkým prodejům vykopla vydavatelská společnost Elektra a Ronnie se vrátil na sólovou dráhu, na které se znovu ukájel jazzovými preludiemi a coververzemi nerockových umělců.

V polovině osmdesátých let se stalo něco nevídaného. Nemohli za to pouze britští Iron Maiden, kteří do světa vytrubovali, jak velký vliv na ně měla první deska Montrose (v roce 1992 na B stranu singlu "Be Quick Or Be Dead" přehráli coververzi "Space Station #5"), kapel, které slavily obrovské úspěchy a zároveň tvrdily, jak skvělou hudbu Ronnie a jeho parta na začátku sedmdesátých let hráli, bylo víc. V neposlední řadě tu byl i obrovský úspěch Sammyho Hagara, který se stal členem Van Halen a natočil s nimi bestseller "5150". Všechno dohromady vygenerovalo skutečnost, že debut Montrose se vrátil do distribuce a rovnou si to nasměroval k milionu prodaných kusů. To byla pro Ronnieho obrovská věc, po podobném úspěchu vždycky toužil, ovšem nikdy se jej nedočkal. Začaly se kout pikle...

Doba byla rockové hudbě nebývale nakloněna. V kurzu byl zejména glam metal, s nímž Ronnie ani v nejmenším neměl problém, ačkoliv byl považován za jednoho ze zakladatelů heavy metalu, kterým se však nikdy necítil. Myšlenka obnovit někdejší kapelu, která byla za debut vynášena až do nebes, byla tak nutkavá, že Ronnie začal konat. Vyjednal si smlouvu s menším labelem Enigma Records, z někdejší kapely Gamma stáhl basistu Glenna Letsche a z neznámé, obskurní glamové formace Buster Brown, která chtěla být epigonem Mötley Crüe, ale místo toho byla jen partou vymetající zaflusané hospody, vytáhl bubeníka Jamese Kottaka a zpěváka Johnnyho Edwardse, který představoval slušný klon Vince Neila (Mötley Crüe) a Lou Gramma (Foreigner). Prvotní zkoušky i koncerty ukázaly potenciál sestavy a proto nástup do studia byl nasnadě.

Ronnie však zopakoval stejnou chybu jako v případě alba "Warner Bros. Presents Montrose!" a obsadil se do role producenta a dal příliš málo prostoru Edwardsovi a Kottakovi, aby se projevili jako zruční skladatelé. Oba mladí muzikanti byli plni entuziasmu a obě skladby, kterými přispěli ("Pass It On" a "Flesh And Blood") jsou to nejlepší, co deska nabízí. Montrose propadl falešnému pocitu vlastní výjimečnosti, jako kdyby nevěděl, že jeho nejlepší dílo (debutová deska Montrose) bylo výsledkem kolektivní práce. Coby skvělý, stylotvorný a vlivný kytarista nechal spát svou nejsilnější zbraň - tvrdé riffy skladeb "Rock Candy", "Bad Motor Scooter" nebo "Rock The Nation". Ty se na albu "Mean" neobjevují. Deska je plná dobového glam metalu, což by nevadilo, kdyby obsahovala dobré skladby a několik pořádných hitů.

Ani "Pass On It" a "Flesh And Blood", které lze doplnit o úvodní "Don`t Damage The Rock", obstojnou "Hard Headed Woman" a "M For Machine", jíž se kapela snažila vnutit tvůrcům kasovního trháku Robocop, nemohou konkurovat hitům od Poison, Mötley Crüe, Bon Jovi nebo Def Leppard, na jejichž fanoušky deska mířila primárně. Zbytek skladeb je jen plytký odvar z glam metalových výluhů, což jasně ukáže nejpříšernější skladba nahrávky, coververze dávného hitu "Game Of Love" The Mindbenders. To nebylo to, co chtěli slyšet jak starší fanoušci Montrose, tak mladší, kteří tuhle partu znovuobjevili po více než deseti letech díky debutové desce. Té je "Mean" na hony vzdálená jak stylově, tak kompozičně.

Že tato epizoda neměla dlouhého trvání, je nasnadě. První, kdo po neúspěchu desky kapelu opustil, byl Johnny Edwards, který nejprve dostal lano od King Kobra, aby poté na desce "Unusual Heat" zastoupil Lou Gramma u Foreigner. Odešel i Kottak, který se přidal ke vznikající kapele Kingdom Come anásledně měl okusit velký rockový svět, když po epizodě u Warrant dostal nabídku od Scorpions, kterou využil na dlouhých dvacet let, až jej z bubenické stoličky vystrnadil těžký alkoholismus, na který letos v lednu dojel. Mezi živými už není ani někdejší zpěvák Bob James, který zemřel v únoru 2021, hudbě se už dlouho předtím nevěnoval a působil jako strojní inženýr.

Nejzásadnější událost tohoto druhu se pro kapelu odehrála 3. března 2012, kdy Ronnie Montrose obrátil proti sobě zbraň. Tím vyvrcholily léta tajené těžké deprese, které prohloubila zpráva o tom, že trpěl rakovinou prostaty. V ten den skončila kariéra neobyčejného muzikanta, který se nestal tak velkou legendou, jako řada jeho vrstevníků, ale jeho vliv je nepopiratelný. Ani kapela, která nesla jeho jméno, se nestala tak velkou, jak by si zasloužila, ale takový už je osud...

www.ronniemontrose.com

YouTube ukázka - M For Machine

Seznam skladeb:
1. Don`t Damage The Rock
2. Game Of Love
3. Pass It On
4. Hard Headed Woman
5. M For Machine
6. Ready Willing And Able
7. Man Of The Hour
8. Flesh And Blood
9. Stand

Sestava:
Johnny Edwards - zpěv
Ronnie Montrose - kytara
Greg Letsch - baskytara
James Kottak - bicí

Rok vydání: 1987
Čas: 37:50
Label: Enigma Records
Země: USA
Žánr: glam metal

Diskografie:
1973 - Montrose
1974 - Paper Money
1975 - Warner Bros. Presents Montrose!
1976 - Jump On It
1987 - Mean

Související články

Foto: archiv kapely